Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

Nejsem strašpytel!

10. června 2016 v 17:31 | ♥♥Veronika♥♥ |  Harry Potter´s short stories from ♥♥Veronika♥♥
Ahoj, jak jsem slibovala na Facebooku, tak činím. Přináším vám povídku a s tím i s naprostou jistotou ohlašuji svůj návrat do světa povídek a na tento blog. Ano, jak jsem psala, konečně mám čas psát. Přes prázdniny by ho mělo být celkově plno, takže už bych nemusela nikdy odejít, když vše dobře půjde. Dost bylo však řečí. Přeji příjemné čtení.

Pozn.: Přímé řeči označené * hvězdičkou jsou pro větší přesnost převzaté z knihy "Harry Potter a relikvie smrti" od J.K. Rowlingové z kapitoly 36, nesoucí název "Trhlina v plánu", str. 605-606.

Tato povídka patří do projektu, jenž nese název "Projekt 12" a je psána na téma Už se nebojím.

***


"Hej, Longbottome, tak co, prošels?" smál se Draco Malfoy hned po tom, co všichni vyšli ze sklepení, kde právě dokončili závěrečné zkoušky z lektvarů.
"Drž hubu, Malfoyi," doporučil hned blonďákovi Potter.
"Nevšímej si ho, Neville. Každýmu něco nejde, ale v něčem jiném zas vyniká," uklidňovala svého spolužáka Grangerová.

Jen sklopil hlavu a zničeně šel se svými kamarády na oběd. Prolezl, ale s odřenýma ušima. Příští rok si lektvary nezapíše, to věděl s jistotou. Nedal by je. Ani oběd mu však nechutnal, protože se mu Malfoy od vedlejšího stolu stále posmíval. Nebylo to tedy nic, na co by už nebyl zvyklý, jen mu přišlo, že se v těch posměšcích ze strany zmijozelského prince vůči němu začíná vyžívat celý Zmijozel. Smáli se mu, kudy chodil.
--
Jak tak ležel v kaluži něčí krve a přicházel k sobě, vzpomínal na svá školní léta, na věčné boje s kotlíky plnými hnusně páchnoucích hmot, které většinou ani vzdáleně neměly co dočinění s lektvary. Vzpomínal jak moc se bál profesora Snapea. Jak se neuměl bránit ani proti Malfoyovi. Jak se měl teď postavit Voldemortovi, když se ho bál mnohem víc? Jednoduše musel.

"Harry Potter je mrtvý! Vyjděte z hradu a přidejte se ke mně. Vložte svou víru ve mě!" rozléhal se všude Voldemortův hlas.

Nahmatal vedle sebe Moudrý klobouk. Vzpomněl si, jak ho zařadil do Nebelvíru. Tam přece patří stateční a odvážní, tak proč on nikdy takový nebyl? Pokud tedy patřil do Nebelvíru, kdy jindy by měl být odvážný než právě v den bitvy o Bradavice, o školu, kterou i přes všechny strasti tolik miloval? Jak tak zamyšleně otáčel kloboukem v prstech, všiml si, že se uvnitř něco zalesklo. Hned poznal známou rukojeť posázenou rubíny, šlo o Nebelvírův meč.

Rozhodl se, že vezme tedy klobouk sebou a využije momentu překvapení. Vstal a kráčel spolu s ostatními k východu z hradu. Náhle se už nebál. Připadal si silný, neporazitelný. Pokud Harry právě zemřel, rozhodl se, že bude bojovat na jeho počest a porazí Voldemorta klidně sám.

Když vyšel spolu s ostatními z hradu, zjistil, že Hagrid něco nese a Voldemort se děsuplně chechtá. Ano, zdálo se, že Harry opravdu zemřel.

"Ne!"* Vykřikla srdceryvně profesorka McGonagallová. Bellatrix se rozesmála a k Minervě se přidávaly další a další zděšené výkřiky, volající Harryho jméno. Někteří zasypávali Voldemorta nadávkami a jiní prostě jen vzlykali a plakali.

"TICHO!"* zahřměl Voldemort a kouzlem všechny umlčel. "Polož ho, Hagride, tady k mým nohám, kam patří!"

Nevillovi se chtělo křičet a zvedal se mu z Voldemorta žaludek. S potěšením však zjistil, že nic z toho necítil ze strachu, pouze z čisté nenávisti.

"Vidíte? Harry Potter je mrtvý! Chápete už konečně, jakým sebeklamem jste se opájeli? Nikdy nic neznamenal, byl to jen kluk, který se spoléhal na to, že se za něj obětuje někdo jiný."* vysmíval se Harrymu Voldemort.
"Porazil tě!"* zastal se svého nejlepšího kamaráda Ron, Voldemortovo kouzlo zjevně právě pominulo. Voldemort na to něco namítl, zas další posměšky. Neville už ho však neposlouchal, nechtěl. Rozhodl se jednat. Vyběhl proti Voldemortovi. Nemyslel, prostě jednal. Švihl hůlkou, ale vzápětí tvrdě dopad na zem těsně vedle Harryho.
"Kdopak se mi to postavil? Kdo se dobrovolně uvolil předvést ostatním, co se stane těm, kteří neustanou v boji, přestože je bitva ztracená?"* shlížel na chlapce u svých nohou posměšně Voldemort.

Ten se rychle zvednul opět na nohy. Stál tváří v tvář krvavým zorničkám. Bellatrix rychle svému pánovi jako šašek svému králi napověděla, o koho jde, a Voldemort hned pochopil. Neville zjistil, že jeho hůlka se povaluje o kus dál, měl však stále v jedné ruce Moudrý klobouk. Voldemort znovu promluvil.
"Ty jsi ale čistokrevný čaroděj, ne, můj statečný chlapče?"*
"A co má být?"* odsekl hlasitě. "Nikdy se k tobě nepřidám a ani nikdo další, jsem si jistý, že můžu mluvit za všechny ty, co měli rádi Harryho stejně jako já. Budeme bojovat za jeho čest, protože zemřel pro nás! Celý svůj život se snažil o lepší svět, tak se teď nevzdáme a budeme dál bojovat! Ještě není konec!" vykřikl, vytáhl z Moudrého klobouku Nebelvírův meč a usekl Naginiho hlavu, který byl stočený a napůl vztyčený v pozoru u Voldemortových nohou. Všichni se dali do boje. Harry už na nic nečekal, zvedl se a zaútočil. Vše se událo během jedné minuty.

Neville ze sebe vydával maximum. Už se vůbec nebál. Náhle obloha zčernala, vše potemnělo a několik lidí zděšeně vykřiklo. Otočil se směrem, kde viděl bojovat Harryho s Voldemortem a ze srdce mu spadl obrovský kámen. Na zemi u Harryho nohou ležel Voldemort. Mrtev.

Od toho dne se už Neville nikdy nebál a své děti vychovával ke statečnosti a odvaze. Nebylo tedy divu, že je Moudrý klobouk zařadil také do Nebelvíru, když nastoupily do Bradavic. Neville byl stále se svými kamarády, Harrym, Ginny, Ronem a Hermionou v kontaktu. Vzájemně se všichni navštěvovali.
--
Tak tomu bylo i onoho dne, kdy uplynulo padesát let od bitvy o Bradavice. Všichni seděli u Tří košťat a popíjeli, když tu se najednou otevřely vstupní dveře. Dovnitř vešel Draco Malfoy. S Harrym, Ronem a Hermionou už byl za dobře, ale Nevillovi se nikdy neomluvil za to, jak se k němu choval, když byli kdysi studenty.

Kráčel k jejich stolu, sebejistý a vznešený jako vždy.
"Doufám, že ti nevadí, že jsem ho taky pozvala, Neville, změnil se," zašeptala Hermiona.
"Měli jste mě aspoň upozornit, že taky přijde," povzdechl si. Náhle pociťoval opět strach. Bál se, znovu.
"Promiň, ale myslím, že bys nepřišel," namítla.
"Má pravdu, kámo," zastal se své manželky Ron.
"Přišel bych, nejsem strašpytel!" namítl dotčeně Neville a Malfoy došel k jejich stolu.
"Ahoj všichni," pozdravil a kouknul speciálně na Nevilla, aby zjistil, jak se tváří. On jediný ho samozřejmě nepozdravil. "Vy jste mu neřekli, že přijdu?" kouknul na zbytek osazenstva.
"Ne, nepřišel by," vysvětlila Hermiona a vysloužila si tak od Nevilla zabijácký pohled a kopanec pod stolem. Křečovitě se usmála.
"Samozřejmě," zašeptal Draco a sedl si k nim, pozoruje zas Nevilla. "Zmužněls, skoro bych tě nepoznal. Je z tebe kus chlapa."
"O co ti jde, Malfoyi, snažíš se mi mazat med kolem huby?" zavrčel Longbottom, veškeré jeho dobré způsoby byly rázem ty tam. Viděl rudě.
"Ne, pro Salazara! Proč si o mně myslíš furt to jen to nejhorší? Vůbec mě neznáš!" namítl.
"Když jsem tě znal, dělals mi ze života peklo, tak se nediv!"
" Já vím, omlouvám se. Byli jsme děti. V dětství člověk chybuje a já chyboval opravdu hodně. Vážně mě to mrzí. Můžeš mi odpustit?"
"Zakopejte už konečně válečnou sekeru, Neville. I já mu odpustil," přimlouval se za Draca Harry.
"Odpustili jsme si navzájem," opravil ho Malfoy.
"Všichni jsme dospěli," doplnila Ginny.

Neville věděl, že mají pravdu. Bylo načase zakopat všechny křivdy, odpustit. Netušil, jestli to dokáže. Muž před ním se však již opravdu nepodobal Malfoyovi, kterého znával ze školy. Potvrdil to i tím, co řekl. S Harrym se už konec konců zjevně také kamarádil. Povzdechl si a pronesl:
"Dobře, odpouštím ti," a těmito slovy další jeho strach z dětství upadl navždy v zapomnění.

Pak už si všichni navzájem vyprávěli o svých rodinách a dětech. Kdo by je neznal z dřívějších dob, nepoznal by, že kdysi mezi sebou mívali spory, kouzelnické potyčky či dokonce v některých případech cítili jeden k druhému i čirou nenávist. Zjistili však, že čas dokáže zahojit všechny rány osudu.

***
Za korekturu děkuji Taychi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | 10. června 2016 v 17:36 | Reagovat

To je krásný:) ten konec se fakt povedl. :)

2 RenyNew RenyNew | Web | 12. června 2016 v 17:16 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k téhle povídce ;).
Rozhodně sis vybrala zajímavý námět, Neville je výborná postava... z ustrašeného kloučka hrdinou.

Jestli mám vyzdvihnout nějakou formulaci, tak rozhodně "Bellatrix rychle svému pánovi jako šašek svému králi napověděla, o koho jde, a Voldemort hned pochopil. " Ta věta by přišla úplně skvělá, praštila mě do očí :-).

Jinak bych ale trochu zapracovala na slovosledu, tvorbě vět, občas mi to připadalo maličko krkolomné...
/a třeba u věty: ...že se v těch posměšcích ze strany zmijozelského prince vůči němu začíná vyžívat celý Zmijozel - kdybys nahradila Zmijozel třeba "celá kolej", vyznělo by to lépe, takhle je v té větě přezmijozelováno/ :-D.

3 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 12. června 2016 v 20:19 | Reagovat

[2]: Děkuji za pochvalu. Přiznávám se, že jsem teď slovíčkaření moc neřešila a ani ho zatím řešit nehodlám. Mojim hlavním cílem v téhle chvíli je rozepsat se znovu a vydržet u toho, zbytek budu řešit v budoucnu. :) Ale i tak děkuji za upozornění, dám si pozor, aby se mi slova moc neopakovala. :) Bývalo to lepší, však se zas vypracuji. :)

4 verky verky | 14. června 2016 v 11:18 | Reagovat

Hezké propojeni s knížkou a tvým vymyslem :-) jen zakopani ty valecny sekery mi moc nesedi :-D me se vlastně vždy líbilo, jak proti nim Draco jde, což mě vlastně i na jednu stranu štvalo a nesnášela jsem ho za to, ale na druhou stranu to bylo hodne zajimavy a napinavy,co si na ne zase vymysli a co jim provede :-D

5 Veronika Veronika | E-mail | Web | 15. června 2016 v 6:09 | Reagovat

Líbilo se mi to. Bylo fajn, jak jsi propojila knížky s tvým přemýšlením, jak jsi nám ukázala i Nevillovy myšlenkové pochody. Opravdu super! c:

6 Kristýna Mendlová Kristýna Mendlová | Web | 15. června 2016 v 8:29 | Reagovat

Super povídka a super konec :) Jsem ráda, že jsi zpět :-)

7 Kristýna Kaderová Kristýna Kaderová | E-mail | Web | 18. června 2016 v 19:50 | Reagovat

Opravdu dojemné, i když si nejsem schopna představit, že by se Draco někdy omluvil. Skvěle si tu vystihla pocity, skoro se mi chce plakat a vlastně nevím proč :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama