Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 18. Vždy tě budu milovat (část první)

5. prosince 2014 v 17:42 | ♥♥Veronika♥♥ a Gina Grint |  We are sisters
Ahoj, i když jsem tuhle poslední kapitolku psala celou sama z obou pohledů, protože mou spolupisatelku, Ginu Grint, to u konce pustilo, stejně jí zde uvádím, jako spoluautorku, protože se jinak na povídce plně podílela při psaní své role, Amandy, v příběhu.
♥♥Veronika♥♥

---

"Copak tě trápí. Amy?" zeptal se Edmund, když jsem nereagovala na jeho konstatování roztržitého chování mé malé sestřičky.
"Zlato, celá se chvěješ. Měli bychom..." Věděla jsem, co mi chce Edmund sdělit.
"Tak to abychom sebou hnuli, že beruško?" vyzval mě nepřímou formou otázky Patrik k pohybu.
***



Zbytek cesty uběhl za vzájemného mlčení. Neřekl mi, kam má vlastně namířeno, avšak nechávala jsem se překvapit. Jen jsem pokojně spočívala v jeho náručí se zavřenými víčky, představujíc si naší společnou budoucnost.

Najednou mi došlo, že už se nepohupuji a tudíž jsme nejspíš dorazili na naše místo. Pomalu jsem otevřela oči, směřujíc svůj pohled mému ochránci do tváře. Oplácel mi ho se stejnou zaujatostí, jaká nejspíš sálala z mého.

"Ehm, na chvilku tě postavím a rozprostřu deku," upozornil mě Edmund.

Ani ne za minutu se tak stalo. Stála jsem jak v mrákotách nohama na zemi, zírajíc na jeho záda. Byli jsme u velkého dubu blízko malého okrasného jezírka, jenž obrůstaly nádherné květy všelijakých mě neznámých, avšak nádherně vonících květin. To kouzlo přírody mi doslova učarovalo. Za další minutu jsem se opět nacházela v teple, sálajícím z jeho náruče. Opíral se o kmen mohutného dubu a hrál si s pramínkem mých vlasů, jenž mi vyklouzl z narychlo učesaného drdolu.

"Copak tě trápí Amy?" zeptal se, když jsem nereagovala na jeho konstatování roztržitého chování mé malé sestřičky.
"Ehm, co...oh! To nic není. Je tady nádherně. Všude barevný listí..." snažila jsem se své starosti zamluvit, bezúspěšně.
"Amy, prosím tě, copak si myslíš, že mi láska k tobě až tak zaslepuje rozum? Znám tě už nějaký ten pátek. Tak to vyklop," vyzval mě můj posluchač s jemným pousmáním.

Neklidně jsem se zavrtěla, přičemž jsem si nevědomky prohrábla rukou vlasy, upírajíc na Edmunda odevzdaný pohled.
"Dobře...jen se prostě bojím, jak to mezi Shan a Patrikem dopadne. Co když se opět pohádají a žádný usmiřování se konat nebude? I když to tak nevypadalo," povzdechla jsem si, pokračujíc:
"Vždyť by se k sobě tak hodili! Rozhodně nechci, aby byla s tím všekazem Masenem!"

Edmund se nad mým naprosto přesným přirovnáním Edwarda k všekazovi opět rozesmál, díky čemuž roztál můj nasupený výraz a začaly mi cukat koutky. Zafoukal chladný vítr a donutil mě se ještě víc přitisknout k jeho hrudi.

"Není ti zima, lásko?" zeptal se Edmund starostlivě, když si všiml mého nejspíš až přehnaného tulení.
"Ne, není. Jen ti chci být ještě blíž," podařilo se mi ze sebe vysoukat bez drkotání zubů, které by mě jistě prozradilo.

Avšak i přes tento fakt jsem nelhala. Má duše i mé tělo toužily s Edmundem splynout v jednu nerozdělitelnou osobu.

"Víš Amy, taky si myslím, že by byla škoda, kdyby tvá sestra nebyla s Pattem, avšak poručit jí nemůžeme. Musí se řídit svým vlastním neomylným srdcem. My její rozhodnutí nakonec budeme muset tolerovat a přijmout, ať už bude jakékoliv," zašeptal mi po chvíli vzájemného ticha, plného smíšených nepopsatelných pocitů, do vlasů.

Věděla jsem, že má pravdu. Také jsem to tak v duchu cítila, avšak po jeho prohlášení se mi značně ulevilo a strach s mého nitra téměř vymizel. Všude v mé duši i v mém srdci byla opět jen láska k mým nejbližším, až na malinkatý kousíček obav, které ovšem byly jen velice těžko hmatatelné.

"Zlato, celá se chvěješ. Měli bychom..."

Věděla jsem, co mi chce Edmund sdělit. Chtěl se vrátit zpátky do hradu, abych neonemocněla, ale tahle chvíle byla až moc vzácná na zbrklé ukončení, proto jsem rychle vyhrkla a skočila mu do řeči:
"...se zahřát! Souhlasím!"

S těmito slovy jsem se přisála na jeho chladné rty, avšak byly přece jen o trošku teplejší než mé. Můj milý si tento malý příjemný objev viditelně uvědomil také, poněvadž si mě přitáhl ještě blíže. Dychtivě jsem pootevřela ústa a on vstoupil a s ním mě naplnilo příjemné teplo. Naše jazyky rozehrály již nám oběma dobře známou hru vášně a vzájemného porozumění. V tu chvíli mi došlo, že já už jsem svého prince na bílém koni našla.

Za stálých vášnivých polibků se se mnou v náručí vydal zpátky k hradu. Netuším, jak se nám podařilo téměř poslepu dojít až do mé ložnice, natož otevřít, ale z ničeho nic jsme stáli ve dveřích, zírajíc na sestřinu plně obsazenou postel....

-


Zdál se mi nádherný sen. Byla jsem na rozkvetlé louce plné narcisů. Objímaly mě silné paže, jež mi tak dávaly najevo, že i v těch nejhorších chvílích mého života budou stále se mnou. Blízko nás se vysokou trávou plazil had, avšak byla jsem v bezpečí. Věděla jsem, že Patrik mě před ním ochrání. Najednou se ozvala rána jak z děla, a tak se ten slizký tvor celý vyděšený rychle odplazil pryč...

S vyjeknutím jsem se probudila, vystřelujíc do sedu. V mžiku mi došlo, že za tu ohlušující ránu nemohlo žádné dělo, ale má sestřička s Edmundem, jenž stáli ve dveřích, rozražených takovou silou až bouchly o stěnu za sebou, což způsobilo ten kravál. Oba zmiňovaní zírali našim směrem. Ani ne o vteřinu později se ozvala další dutá rána. Patrik se totiž taky probudil ve viditelným šoku a kvůli mé malé posteli spadl na zem, takže jsem ho samozřejmě následovala. Stáhl sebou totiž i peřinu, do které jsme byli vzájemně zamotaní, což mi hrálo ve prospěch. Jinak by mě Edmund uviděl, jak mě Bůh stvořil. Ovšem i tak se mohl společně a mou sestřičkou potrhat smíchy!

"Ehm, promiň, lásko," vysoukala jsem ze sebe potichu, celá rudá, když jsem si uvědomila, že Patrik, po mém dopadu na jeho hruď, lapá ztěžka po dechu.
"Asi bychom vám měli dát čas, abyste na sebe něco hodili, že? Vy dvě hrdličky..." rýpnul si Edmund.

Můj studený pohled mu naznačil, že by měl mlčet a vycouvat i s Amy ze dveří.
"Shan, budeme ve společenský místnosti. Za půl hodiny je večeře, tak jestli chceš, mohli bychom jít všichni společně. Když tak tam přijďte za dvacet minut. Když se neukážete, pochopíme, že s námi nepůjdete," řekla mi sestra s milým konejšivým úsměvem, pod kterým jsem roztála, přikyvujíc na znamení souhlasu. Poté se za nimi zavřely dveře a opět jsem byla s Patrikem sama.

"Tak to abychom sebou hnuli, že beruško?" vyzval mě nepřímou formou otázky Patrik k pohybu.

Jen jsem se usmála, vymotávajíc se z peřiny a následně opouštějíc tak příjemně vyhřáté místo v Pattově objetí. Jenže mé nohy byly stále jak z nějakého gelu, a tak jsem se opět poroučela k zemi, avšak můj anděl mě naštěstí rychle zachytil a odnesl na postel. Vůbec mi nešlo do hlavy, jak se stihl tak rychle zvednout ze země a chytit mě. Zjevně ho stále jen podceňuji.

Oblékat jsem se musela za Patrikovi nemalé pomoci a ustavičného dohledu. Rozhodl se, že mi sám vybere věci a donese mi je k posteli, takže jsem takřka nemusela hnout ani brvou. Na jednu stranu mě to štvalo, poněvadž jsem si z mého miláčka nechtěla dělat sluhu, ale na druhou stranu jsem věděla, že mu svou poslušností dělám radost, protože se nemusel ničeho obávat a mohl se o mou maličkost starat do sytosti, což dělal velice rád.

Když jsem se v posteli i učesala, namalovala a navoněla příjemnou květinovou vůní, Patrik mě obul, vzal do náruče a vyrazili jsme. Jednou rukou jsem se ho pro jistotu držela kolem krku a druhou jsem otevírala a zavírala dveře. Věděla jsem, že by mě nepustil, avšak zkušenost mě naučila, že se mu takhle ponesu daleko lépe.

-

Když jsem za námi zavřela dveře, Edmund se se mnou stále v náručí opatrně otočil a vyrazil do společenské místnosti, kde bylo v tento čas docela plno. Většina studentů si čekání na večeři zkrátila děláním domácích úkolů, tedy aspoň podle mého úsudku. Edmund nám našel jediná dvě volná místa přímo u krbu, což mi dokonale vyhovovalo. Po tom mírném prochladnutí na školních pozemcích jsem se potřebovala nenápadně zahřát, ale jak mi záhy došlo, tak mě moje druhá polovička stejně prokoukla. Jen, co mě usadil do křesla, řekl:
"Tady nachytáš ztracené teplo, Amy" a tajemně se na mě usmál.

Poté si sedl do druhého volného a jediného křesla u krbu po mém boku. Další křesla byla v chladné místnosti, z které mi v tuto chvíli naskakovala husí kůže. Za oheň jsem byla opravdu vděčná.

Chvíli bylo mezi námi ticho, jež narušovalo jen praskání ohně a téměř neznatelné štěbetání studentů. Nejspíš si Edmund, stejně jak já, srovnával v hlavě událost, které jsme se právě stali svědky. Byla jsem neuvěřitelně ráda za mé tiché splněné přání. Když jsem je viděla vzájemně zamotané v peřině, došlo mi, že ti dva prostě k sobě patří. Už nikdy nedovolím, aby jim někdo podobný Massenovi jejich vzájemné znovu nalezené štěstí překazil!

"Tak vidíš Amy, Bůh tě vyslyšel," prolomil najednou oboustranné mlčení Edmund, jakoby mi snad četl myšlenky.

Hold je vidět, že se k sobě my dva taky nejspíš nejlíp hodíme, poněvadž jsme naladěni na stejnou notu.
"Ano, a ani nevíš, jak moc mu za tu maličkost budu až do smrti vděčná!" usmála jsem se do plamenů, vědíc, že Edmund mou radost právě taktéž sdílí.
"Jsem rád, že si Shan nakonec vybrala Patrika. Neumím si představit, že bych se musel 'kamarádit' s Edwardem, po tom všem, co se kvůli němu seběhlo," mluvil dál Edmund.

Jen jsem tiše přikyvovala na znamení souhlasu. Hovor mezi námi opět utichl, když tu si najednou za mým křeslem někdo odkašlal...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama