Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 18. Vždy tě budu milovat (část druhá)

9. prosince 2014 v 23:48 | ♥♥Veronika♥♥ a Gina Grint |  We are sisters
Ahoj, opět jsem tuto část psala celou já, i když uvádím i spolupisatelku, prozože povídku přestala psát těsně před koncem. Tato část je zcela poslední a nebyla dosud nikdy zveřejněna, narozdíl od ostatních. Doufám, že si čtení užijete a do komentářů mi napíšete váš názor.Usmívající se

♥♥Veronika♥♥

---

"Jestli jí ublížíš, je po tobě, jasné? Shan patří Patrikovi. Vrátili se k sobě a ty jim jejich vztah znovu nepřekazíš!" pohrozila Edwardovi Amy po mém boku.
"Kluci, mohli byste nás nechat na chvíli o samotě?" zeptala se má sestra, jež vše s Edmundem sledovala ze své postele.
"Shanon, aspoň máš ve svých citech jasno a neboj, tohle se taky stává a ne jen občas," usmála se Amanda a objala mě, při čemž se mi náramně ulevilo.
***



Vešli jsme do společenské místnosti, spatřujíc, že Edmund s mou sestrou sedí u krbu. Vydali jsme se tím směrem a Patt si se mnou stoupl za Amandino křeslo. Byli hluboce zabraní do vlastních myšlenek, tudíž si našeho příhodu ani nevšimli, a tak jsem si odkašlala. To, co následovalo pak, mě i Patrika upřímně od srdce rozesmálo. Amy i Edmund nadskočili a ublíženě se na nás otočili:
"Sakra, Shan! Málem jsem z tebe dostala infarkt! Umíš si představit, jak nehorázně jsem se tě lekla?" zeptala se vyčítavým tónem má sestra a doslova se do mě vpíjela rozohněnýma očima.
"Ale no tak," smála jsem se, dodávajíc:
"Můžeme jít jíst? Jistě se Patrikovi pronesu."
"Lásko, nosil bych tě takhle od rána do večera bez problému. Je to dokonalý způsob, jak ti být stále na blízku," mrkl na mě s rošťáckým úsměvem můj přítel.

Takového jsem ho zbožňovala. Zatímco si mě mé zlatíčko tak sladce dobíralo, se Edmund zvedl z křesla a vzal Amandu taktéž do náruče. Mohlo se vyrazit na dlouho očekávané řádné hody.

Když jsme vešli do Velké síně, byla už plná k prasknutí hladovými nedočkavými studenty. Všichni na nás upřeli zvědavé, neskrývané pohledy. Došli jsme k mému a Amandině stolu, kde nás kluci posadili a odešli ke svému.

"Dobrou chuť všem," popřála nám ředitelka a posadila se na nejpohodlnější židli uprostřed profesorského stolu, což bylo nevyřčené znamení na nandání si různých jídel, naservírovaných uprostřed každého stolu po celé jeho délce.

Jako první chod jsem zvolila čočkovou polévku, k druhému jsem si dala makaróny se sýrem a jako desert jsem si vybrala třešňový kompot. Avšak ode všeho obsahoval talíř přede mnou mravenčí porce, poněvadž po pravdě mě jídlo ani trochu nelákalo. Po celou dobu jsem se totiž úspěšně vyhýbala Edwardově pohledu.

Byla jsem první studentkou z mého ročníku s prázdným talířem před sebou, což se dalo při mých miniaturních porcích lehce očekávat.

"Amy, asi budeme muset počkat na kluky, že?" ujistila jsem se se smířlivým povzdechem.

Amanda jen přikývla, poněvadž měla plnou pusu jablečného závinu. Netrpělivě jsem se zavrtěla, čehož si k mému zděšení všiml Edward, vstal a obešel stůl. Za chvíli jsem ho cítila za zády. Sklonil se a zašeptal mi do ucha tichým hlasem:
"Už jsi dojedla, odnesu tě."

Šokovaně jsem se na něj otočila, neschopna jakéhokoliv slova. Jen jsem mu němě zírala do zelených očí.

"Potřebuji s tebou mluvit," řekl už nahlas, avšak tak, abych ho slyšela přes cinkání příborů o talíře a šťebetání ostatních studentů.
"Tak mluv," vybídla jsem ho stejně hlasitě.
"Mezi čtyřma očima," dodal brunet na vysvětlenou, sledujíc mojí reakci. Podívala jsem se váhavě na svou sestru, jenž taktéž propalovala Massena rentgenovým pohledem.
"Jestli jí ublížíš, je po tobě, jasné? Shan patří Patrikovi. Vrátili se k sobě a ty jim jejich vztah znovu nepřekazíš!" pohrozila Edwardovi Amy po mém boku.

Věděl stejně dobře, jak já, že to myslí smrtelně vážně. Pouze přikývl a vzal mě opatrně do náruče. Bylo zvláštní cítit opět po tak dlouhé době jeho blízkost, jeho omamnou vůni a hlavně jeho kůži na mé. I když mě tím vším opět omračoval, věděla jsem, že mu nepodlehnu. Na to byla má láska k Patrikovi příliš silně zakořeněná v mém srdci.

Když už jsme byli těsně u dveří, dohnal nás Patrik s Edmundem.
"Okamžitě mi jí předej, Massene!" rozkřikl se na Edwarda rozzuřený Patt.
"Lásko, to nic. Slíbil, že mi nic neudělá. Jen si chce promluvit," snažila jsem se nastalou vyhrocenou situaci uklidnit.

Patrik se na mě zkoumavě podíval a ku podivu nás nechal bez dalších slov odejít. Edmund jen tiše přihlížel pro případ, že by bylo třeba danou situaci uchránit před pěstmi či dalším domlouváním, za což jsem mu v hlouby duše byla nesmírně vděčná.

Po cestě do společenské místnosti mezi námi panovalo naprosté ticho. Podle mého mínění si Edward promýšlel, jak mi sdělí, co ho tížilo. Obávala jsem se, že ho budu muset opět ranit. Když jsme dorazili do dané místnosti, posadil mě k jednomu z mnoha stolků a sám si sedl naproti. Jako by mi četl cestou myšlenky, což samozřejmě nedokázal, utrousil:
"Neboj, nechci s tebou mluvit o citech. Je mi jasné, že jsem tě v tomhle souboji nezískal. Tak snad v jiným životě. Jen se chci rozloučit. Přestupuji na jinou školu o jarních prázdninách. Do té doby se ti už nebudu pléct do cesty. Slibuji," upřel na mě upřímný pohled, vpíjející se mi do očí. V tu chvíli mi došlo, že mi skutečně nelže.

Zcela bez dechu z toho, co mi Edward právě sdělil, jsem se zmohla na pouhé:
"Kvůli mě?"
Pochopil mou otázku.
"Ano," odpověděl mi pouze a dál se do mě vpíjel, jakoby se snažil zapamatovat si každičký centimetr mého obličeje.

Podvědomě jsem začala dělat totéž. Ani nevím, jak dlouho jsme na sebe hleděli, ale najednou vstal, obešel stůl, jenž nás dělil, vzal mě opět do náruče a posadil se se mnou v pevném sevření na mnou rozehřátou židli. Jen jsem mu ležela v náručí s hlavou na jeho hrudi a poslouchala jeho pravidelné, naprosto vyrovnané bijící srdce a tichounký dech.

Hladil mě po vlasech a hleděl kamsi před sebe. Po chvilce zachytil můj zkoumavý pohled a tak nějak zvláštně se na mě podíval. Najednou jsem z ničeho nic cítila jeho měkké hebké rty na svých. Něžné mě líbal. Z počátku jsem vůbec nereagovala, ale pak jsem si uvědomila, že tohle je náš první a zároveň poslední polibek, tudíž jsem mu začala jeho vyznání lásky vracet. V tu chvíli mi došlo, že ho taky miluji a budu milovat, ovšem žádná láska nepřekoná mou železnou a nezlomitelnou lásku k Patrikovi.

Ani nevím, jak dlouho jsem mu seděla na klíně, oplácejíc jeho něžné polibky, čímž jsme si jeden druhému vylévali svá srdce, ale najednou se ode mě Edward odtáhl. Vzal mě opět pevněji do rukou a vstal. Mlčky mě odnesl do mého pokoje, jež jsem mu otevřela, posadil mě na mou Patrikem obsazenou postel, otočil se k mému příteli a zašeptal s pohledem upřeným do mých očí:
"Teď už je jen tvá, opatruj jí! Sbohem..."

Došlo mi, že to poslední slovo adresoval mě. Kývla jsem na pozdrav, poněvadž jsem přemáhala vzlyky, které se mi zatím naštěstí podařilo v sobě udusit. Najednou jsem viděla jen jeho vzdalující se záda a následně zavřené dveře. Vše se mi začalo rozostřovat prudkým a nezastavitelným přívalem slz.

"Shan, lásko, co se stalo?" ptal se mě Patrik mírně roztřeseným hlasem, naprosto vyveden z míry.

Cítila jsem, že se bojí, jestli mi Edward nějak, jakkoliv neublížil.
"Odejde," dostala jsem ze sebe ztěžka mezi vzlyky. Na víc jsem se nezmohla.
"Kluci, mohli byste nás nechat na chvíli o samotě?" zeptala se má sestra, jež vše s Edmundem sledovala ze své postele.
"Janě Amy, přenesu tě na Shaninu postel, ju?" navrhl mé sestře Edmund.
"Dík, lásko," věnovala moje drahá Amanda svému příteli úsměv. Má štěstí, že její srdce patří zcela jen jednomu muži, to samé o svém říct bohužel nemohu.

Patrik se tedy zvedl k odchodu a místo něho byla vedle mě usazena má sestřička. Jeho rty se dotkly mého čela a až poté se za našimi protějšky zaklaply dveře a my osaměly. Amanda se na mě zkoumavě podívala, při čemž jsem si hřbetem ruky setřela z tváří slzy.

"Tak povídej. Co se stalo?" vybídla mě trpělivě a vzala mou ruku do své, tudíž jsem věděla, že v mém utrpení nejsem sama, avšak netušila jsem, zda mě pochopí.

Dala jsem se tedy do vyprávění:
"Když jsme odešli z Velké síně, cestou bylo mezi námi oboustranné ticho. Vešli jsme do vylidněné společenské místnosti, kde mě usadil k jednomu stolu a řekl mi, že už se do mé cesty života víc motat nebude, poněvadž pochopil, že tenhle boj o mě prohrál. Po jarních prázdninách prý nastoupí na jinou školu, kvůli mně. Amy, on mě miluje. Ublížila jsem mu. Totiž, víš, pak si mě posadil na klín a loučili jsme se za...za vše říkajícího ticha. A pak najednou...ehm..." nebyla jsem schopná větu dokončit a jen jsem zoufale na sestřičku hleděla.

Pochopila můj vše říkající pohled a doplnila:
"...jste se políbili, že?"

Jen jsem nešťastně kývla a sklopila pohled. Pak jsem se nadechla a při zkoumání svých bot jsem pokračovala:
"Jenže víš, líbala jsem ho stejně....něžně jako....jako on mě. Uvědomila jsem si, že...že ho taky miluji, ale...Patrika mnohem víc. Cítím se tak strašně. Co mám dělat, Amando?" upřela jsem pohled, plný znovu nahromaděných slz, na svou sestru, jenž mě poslouchala s mírně pootevřenými ústy.

"Teda Shan! Takže jako vy jste se políbili poprvý a naposled na rozloučenou, chceš mi vlastně tím vším říct, poněvadž pochopil, že jeho sice miluješ, ale ve srovnání s Patrikem k němu cítíš pouhé 'kamarádství'. Je to tak?" upřesnila si to všechno pro jistotu Amy, jež na mě stále nepřestávala zírat, jako bych snad byla duch.

Jen jsem chabě přikývla. Moc jsem se bála sestřiny reakce, než abych se zmohla na jakákoliv slova.
"Shanon, aspoň máš ve svých citech jasno a neboj, tohle se taky stává a ne jen občas," usmála se Amanda a objala mě, při čemž se mi náramně ulevilo.

Ani nevím, jak dlouho jsem se takhle nechala utěšovat, ale najednou se otevřely dveře a vešli kluci.
"Jste v pořádku, holky?" zeptal se Edmund nás obou a Patrik mě jen zrentgenoval starostlivým pohledem.
"Už snad ano, co, Shan?" zeptala se mě sestra s povzbudivým úsměvem.
"Ano," potvrdila jsem s pohledem upřeným na Patrikovi.

Dveře se rozletěly podruhé a to tak mocně až jsem nadskočila. Vešel můj bratr Sean s Marry po boku.
"Sestři, jsi v pořádku. Potkal jsem Edwarda. Měl zarudlé oči, nejspíš od pláče a viděl jsem ho z Velké síně odcházet s tebou, tak jsem se bál, že jste se pohádali," vyhrkl na mě Sean, až pak si všiml Patrika a zarazil se.
"Naopak se usmířili a dali se na dráhu přátelství na dálku. Po tomhle pololetí totiž Edward odchází," upřesnila danou situaci rychle našemu bráškovi Amy, při čemž mě ušetřila další z mnoha nepříjemných chvilek.
"Ehm, dáte si čokoládu nebo tak, panstvo?" přerušil náhlé ticho Edmund pro mě naprosto nepochopitelnou otázkou. Když viděl nechápavé obličeje nás všech, dodal:
"Prej pomáhá na nervy."


Tak nehorázně mě rozesmál, až jsem Amandě vyklouzla z objetí a málem bych spadla z postele, kdyby mě Patrik nezachytil do svých silných paží. Vyjeveně jsem na něj zírala a až po chvilce mi došlo, že vlastně vždycky byl, je a bude jedna z mých největších opor v životě. Láskyplně jsem ho políbila a v tom polibku bylo vše, co jsem k němu skutečně cítila - nehynoucí láska, kterou jen tak něco nezdolá. Konečně jsem i já našla své štěstí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama