Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 16. Hádka, rvačka, smíření

1. července 2014 v 10:20 | Gina Grint |  We are sisters
Ahoj, vím, že jsem se vám už zas dlouho neozvala. Měla jsem státnice. Po nich je člověk tak vyšťaven, že není něčeho schopný. Bohužel jsem je neudělala všechny, takže v září mě čeká dodělávání. Od dnešního dne se zas začínám učit, ale určitě si chci najít čas i na psaní. Dnes pro vás mám šestnáctou kapitolu k povídce We are sisters, kterou jsem psala s kamarádkou. Zrovna tato část povídky je čistě její dílo, psané z pohledu její postavy, Amandy.
♥♥Veronika♥♥
---

"Ano už je mi lépe... Můžeš mi odpustit ten včerejšek?" Víc jsem už neslyšela.
"Myslím, že vás nechám jít už dnes. Jste bez teploty," pousmála se.
"Jak jí je?" otázal se napjatě Edmund Patrika, jenž si jí zatím opatrně sedl k nohám a po ruce měl prázdný kýbl. Nejspíš pro případ, že by znovu zvracela.
***



"Vidíš, co děláš? Vidíš, co děláš?" zakřičel Patrik na Edwarda, když viděl, jak je Shanon blbě. Začal do něj strkat. Vrhl se na Massona jak zuřivý býk.

Ničila mě nevědomost, co v tu chvíli dělat. Jen jsem nečinně přihlížela.

"Že ty sem vůbec lezeš. Vidíš, co působíš! Ty vole, já ti ten ksicht zmaluju!" pokračoval rozzuřený a úplně rudý Patrik.

Nemohla jsem se na to dívat. Patt se choval jak blázen a Edmund se mezi ně ještě vrhl. Snažila jsem se je odtrhnout, ale nebylo mi to nic platné. Kdykoliv jsem se k nim přiblížila, Edmund jen zakřičel:
"Amy, lásko, okamžitě běž pryč. Ať tě tu ani nevidím!"

Pořád jsem tam přešlapovala a křičela na ně:
"Zatraceně chlapi, to jste se snad pomátli? Copak tímhle vše vyřešíte? Zatraceně, přestaňte!"

Marně jsem na ně mohla křičet, aby toho nechali. Běda! Rvali se tam jak koně.
"A dost!" naštvala jsem se a vrhla se mezi ně, nevšímajíc si, že Edmund dávno ve rvačce není.

V mžiku jsem cítila jen tupou bolest, která mnou prostupovala strašným způsobem. Najednou mi plíce vypověděly službu a jediné, co jsem stačila zpozorovat, byla krev na svých prstech. Pak se mě zmocnily mdloby, ale hlasy jsem pořád slyšela, i když jen tlumeně. Patrik s Edwardem se dál prali. Mezitím Patrik nevědomky praštil Edmunda. Nechtěla jsem raději vědět kam, ta hrozná rána a Edmundovo syknutí mi pomohly udělat si o dané situaci jakýsi obrázek. Ten se zvedl, oprášil si uniformu a naštvaně pronesl:
"Víte co pánové? Dejte mi pokoj, kašlu na vás! Si ještě nechám pro nic za nic rozbít hubu, to víte že jo. Třeba se tu zabijte! Váš boj!"

V tu chvíli si nejspíš všiml, že se válím na zemi v bezvědomí, protože jsem slyšela rychlé kroky mým směrem a záhy Edmundův nešťastný hlas:
"Néééé Amy! Kdo? Jaký hovado? Jaký hovado praštilo Amandu?" Zuřivě se díval střídavě na Patta a Edwarda, který si uvědomil, co udělal a začal takticky couvat. Edmund hned pochopil a měl namále, aby na něj neskočil.
"Ááá...takže Masson! Tak to jsi, kamaráde, přepískl! Nikdy jsem proti tobě nic neměl, ale to-tohle…" koktal naštvaně: " jsi přehnal! Zatraceně okamžitě vypadni, jinak se neznám!"

Edward jen zbělel, vykoktal něco jako omluvu a rychlostí blesku odkráčel. Patrikovi chvíli trvalo, než pochopil, co se stalo. Slyšela jsem jeho kroky mým směrem a následnou konverzaci těchto dvou mladých mužů. Hlava mě bolela, že jsem se mohla zbláznit. Edmund si všiml, že jsem stále bělejší a pořád v bezvědomí. I když mi mozek začal docela pracovat a všechna slova mi opět pomalu dávala smysl, mé oči zůstávaly zavřené. Má víčka byla jakoby z olova, nešlo mi je zvednout, i když jsem se na ně soustředila celou svou myslí. Můj anděl strážný se mě, i přes tento fakt, pokoušel utěšit. Jakoby věděl, že ho slyším:
"Lásko, lásko, neboj, už půjdeme. Odnesu tě na ošetřovnu a bude ti lépe, neboj, vše bude v pořádku. Moc tě miluju."

Mezitím ze sebe Patrik začal něco soukat:
"Já… já Edmunde…. Omlouvám se, tohle se nemělo stát. Nezlob se, kamaráde," omlouval se koktavě, jak kdyby ho tahali za vlasy.

Edmund ho přerušil slovy:
"Víš co, když byste se nezačali rvát jak hovada, tohle by se nestalo! Jenže vy neumíte danou situaci řešit jinak než pěstmi! Amy to schytala jen, protože se na vás nemohla dívat. Řvát na vás je málo, co? Odhánět vás od sebe je na nic, že? Na vás nic neplatí! Víš co Patriku? Běž! Nemysli si, s Massonem si to ještě vyříkám. Ten z toho jen tak lehce nevyvázne. Odnesou ho v krabičce od sirek a to v nejlepším případě!"

Edmund se zvedl a vzal mě do náruče. Konečně se mi podařilo otevřít oči. Zalapala jsem samým šokem po dechu. Následně mi z úst uniklo tiché zaklení. Strašně mě bolela hlava. Můj milý se na Patrika ještě naposled podíval. Pln hořkosti si odfrkl a otočil se k rozklepanému kamarádovi zády. Z mého přítele šel strach a Patrik si to velmi dobře uvědomoval.

Na celou scénu se zdáli dívala Shanon, nikdo kromě Patrika tam už nezůstal. Když si ji všiml, rozeběhl se k ní a láskyplně ji objal:
"Lásko, je ti už lépe?"

Shan se jen rozplakala a škytla:.
"Ano už je mi lépe... Můžeš mi odpustit ten včerejšek?" Víc jsem už neslyšela.

Do hmatatelného ticha, které vládlo v příjemně sluncem prosvětlené ošetřovně, mě Edmund položil na lůžko. Zdejší ošetřovatelka je příjemná, sice přísná, ale férová ženská. Přicupitala k nám se starostlivým výrazem ve tváři.

Poté, co si mě svým bystrým pohledem provrtala od hlavy až k patě, prohlásila milým, přívětivým tónem:
"Nemějte obavy, pane Townsende, slečna Fullertonová bude v pořádku. Utrpěla jen menší otřes mozku, nic vážného. Do zítra si tu pobude, déle však určitě ne. Jen chci mít jistotu, že nic nezanedbám. Nechci nic ponechat náhodě," řekla s uklidňujícím úsměvem a dala mi ruku na čelo. Příjemně chladila a mě se na chvíli ulevilo, ale bolest hlavy nepolevila.
"Horečku, zdá se, nemá," prohlásila baculatá ženuška. Pak se ale zamyslela:
"Přece jenom ji tu teplotu změřím" a odběhla pro teploměr.

Když Edmund viděl, že se paní Poppinsová vzdálila, sklonil se ke mně a daroval mi něžný polibek na čelo. Poté vydechnul:
"Jsem tak rád, že ti nic vážného není," jemně vzal mou ruku do té své a láskyplně, ale zároveň ostražitě, se na mě díval.

Jediný jeho výraz stačil, nemusel říct ani slůvko. Láska z něj přímo sršela. Z jeho nádherných upřímných očí se mi začala silně motat hlava, a tak jsem musela vynaložit veškeré úsilí na srovnání svých vlastních zmatených myšlenek.

I přes tu nesnesitelnou bolest, která mi tepala nepřetržitě na spáncích, jsem mu musela říci, že ho mám ráda, a jak mi na něm záleží. S vypětím posledních sil jsem vyslovila:
"Strašně tě miluju, Edmunde, strašně moc!"

Oslovený mě jen opět nádherně políbil a poté vyřknul nejkrásnější větu, jakou jsem dosud v celém mém životě slyšela:
"Já tebe taky, Amy, a jsem tu jen pro tebe. Navždy!"

Tuto nádhernou chvíli jsem si nepřála čímkoliv přerušit, ale jaksi jsme při našem vyznávání vzájemných citů pozapomněli, že se madam Poppinsová měla vrátit s teploměrem. Jako bychom byli propojeni, nejen ústy. Po pár minutách jsme se od sebe pomalu odtáhli, slyšíc nepatrně odkašlání.

Když Paní Poppinsová viděla, jak jsme oba rudí až ke kořínkům, jen pronesla:
"No, myslím, že teď už teploměr nebude třeba, když vidím, pane Towsende, vaše zázračně léčebné metody na bezpečné odehnání horečky," zastrčila si teploměr do kapsy bílého kabátu a mrkla na mě. Sáhla mi na čelo a jen souhlasně přikývla.
"Myslím, že vás nechám jít už dnes. Jste bez teploty," pousmála se.

Edmund už mě chtěl opět vzít do náruče, když v tom ho náhle Poppansová zastavila se slovy:
"Stop mládeži! Ještě malý moment."

Zasekl se v půlce pohybu a otočil se na ni. Paní Poppinsová na něj ukázala ukazováčkem a já se neubránila smíchu:
"Slečna Fullertonová bude v pořádku. Musí hodně odpočívat a moc se nesmí přemáhat. Dávám vám ji na starost, běda, pane Towsende!"

Edmund vydechl úlevou dosud zadržovaný vzduch a samým štěstím udělal před naší milou ošetřovatelkou pukrle, za které by se nemusel stydět žádný anglický mládenec devatenáctého století v jeho letech.

"Samozřejmě, paní Poppinsová, budu o ni pečovat tak, až jí budou všichni závidět. Vezmu si jí do parády. A nebojte, přemáhat se nebude, Budu jí na rukou nosit." zakřenil se a věnoval mi zvědavý pohled.

Chtěl očividně znát mou reakci na tuto novou vyhlídku. Zčervenala jsem jak to nejzralejší rajče na celém širém světě. Gemma Poppinsová se také neubránila smíchu a při odchodu zvolala zvonivým hlasem jen tak do větru:
"Áchh, jak ta láska léčí, mocná to čarodějka!" a odkráčela z ošetřovny.

Edmund mě vyzvedl svýma krásně vypracovanýma rukama do vzduchu a jako princeznu mě odnesl chodbami Fordské střední do mého pokoje. Teprve v tento den jsem si plně uvědomila, jaké mě potkalo štěstí. Měla jsem výjimečného kluka, který mi dal celé své srdce. Už tehdy jsem věděla, že je jen na mě jak s ním naložím. Kéž by takové štěstí měla i má milovaná sestřička...

"O čem přemýšlíš, Amy?" zeptal se mě Edmund přede dveřmi mého pokoje.
"Poslouchám tvé srdce a... Ach, děkuji ti za všechno, za všechnu tvou lásku!"

Pokračovala bych dál ve vyznávání svých citů, ale přerušil mě:
"Amy! Neříkáš mi pravý důvod tvého hlubokého zamyšlení. Co se děje?"

Vždy mě překvapoval fakt, jak moc mě má tenhle človíček přečtenou. Musela jsem tedy s pravdou ven:
"Máš pravdu... Starosti mi ve skutečnosti dělá Shanon. Vždyť by se k ní Patrik tak hodil... Chci, aby taky měla nějakou oporu a našla člověka s tvou úžasnou povahou. Mám pocit, že Patrik takový je, když ovšem nežárlí..." Opět jsem se ztratila ve vlastních myšlenkách a tak má slova vyzněla do ztracena.
"Souhlasím s tebou. Rozhodně se mi po dnešní zkušenosti Patrik jeví v daleko lepším světle než Edward. I když přesně nechápu důvod jeho rvačky s tím smradem a asi nikdy nepochopím. Jednal na můj vkus až příliš unáhleně. Na druhou stranu ho však omlouvá fakt, že je do tvé sestry úplný blázen," řekl Edmund s lehkým náznakem úsměvu na tváři.

Jeho neúspěšné snažení o vážnou tvář mě rozesmálo na plné kolo, takže bolest hlavy mi záhy pronikala až do morku kostí. Snažila jsem se to ignorovat.

Dveře se konečně otevřely. Stál v nich Patrik, z něhož štěstí doslova sálalo na všechny strany.
"Kdo to... Ach! To jste vy! Měli jste zaklepat, otevřel bych vám!" Vykoktal naprosto překvapeně a uhnul nám z cesty, aby mohl Edmund projít. Následně za námi zavřel. Teprve po Patrikovo slovech mi došlo, jak musím být těžká.

Edmund mě opatrně položil na postel a já jsem začala očima pátrat po sestřičce. Za několik sekund jsem vykulila oči na její postel. Ležela v ní zachumlaná a spala.

"Jak jí je?" otázal se napjatě Edmund Patrika, jenž si jí zatím opatrně sedl k nohám a po ruce měl prázdný kýbl. Nejspíš pro případ, že by znovu zvracela.
"Už asi lépe. Trochu se mi jí podařilo omýt. Před chvílí usnula."

Byla jsem Patrikovi najednou tak vděčná za jeho pomoc mé sestřičce, že jsem rázem zapomněla na dnešní ranní rvačku. Místo výčitek jsem zašeptala pouhé:
"Děkuji ti, že ses o Shan postaral, když jsem já nemohla. Ani nevíš, jak moc to pro mě znamená!"

Edmund se zajíkl potlačovaným výbuchem smíchu a dodal:
"Zdá se mi, že se ti zas rozsvěcuje, kámo! Doufám, že tohle dnešní zatmění bylo poslední."


V tu chvíli jsme se všichni tři dusili potlačovaným smíchem. Bolest hlavy už byla téměř neznatelná. Ukázalo se, že smích zažene opravdu vše... Shan se zavrtěla. Sakra, taky každého vzbudí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 After War After War | Web | 31. července 2014 v 18:00 | Reagovat

Válka skončila.
Harry Potter a Lord Voldemort.
Časy těchto dvou velkolepých kouzelníků jsou již dávno za námi. Svět žije v míru. Ale na jak dlouho?
Přijďte se zapsat do historie.
Těšíme se na vás :)
After War.
- nově založená RPG
www.after-war.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama