Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 13. Nevítaný host

27. prosince 2013 v 15:09 | ♥♥Veronika♥♥ |  We are sisters
Ahoj, mám pro vás další kapitolu k povídce We are sisters psanou z pohledu Shanon. Snad se vám bude líbit. Přeji příjrmné čtení.

Ps: Děkuji za přání k Vánocům, doufám, že jste si je užili v kruhu rodiném. Přeji vám vydařeného Silvestra a hodně štěstí a splněných snů v novém roce.Usmívající se
♥♥Veronika♥♥
---


"Mno, víš Amy, všechno to není jen jejich práce," promluvil nevítaný host a mě naskočila husí kůže po celém těle.
"Proč jsi přispíval na můj dárek? Neprosila jsem se tě..." vybafla na něj má sestra bez obalu a cukrlátek či jiných 'sladidel'.
"Ehm, Shan, já ti nevím. Řekl bych, že jeden dárek stačil a nechci, aby mi Amy utekla," ošil se a střetl se s mou sestrou pohledem.


***




Po přípitku jsme se usadili do taburetek či jsme zvolili polštářky na sezení, poházené po zemi. Patrik se rozhodl pro polštářek, a tak jsem se mu uvelebila pohodlně v klíně, téměř vrníc blahem. Edmund si sedl do jedné z taburetek s Amandou na klíně a Sean s Marry učinili to samé. Atmosféra, podle mého názoru, přímo překypovala láskou a štěstím.

"Tak bych řekla, že je čas na překvapení," zvolala tajemně z ničeho nic Marry s úšklebkem, napovídajícím něco velkého.

My všichni, kromě mé sestřičky, jsme samozřejmě věděli, oč jde, poněvadž jsme na tohle mega překvápko každý drobet přispěli.

Seřadili jsme se vedle Edmunda, který v ruce držel překvápko ve tvaru velké poukázky! Popřáli jsme sestřičce jen to nejlepší a předali náš velký dar... Nakonec se čekalo jen na Amandinu trakci, která se stále nedostavovala, kromě tupého zírání na poukaz v jejích rukou...Už jsem si chtěla odkašlat a prolomit to ticho nějakým přitroublým a jistě právě nejméně vhodným žvástem, když tu najednou...

"ÁÁÁÁÁch, to snad nemyslíte vážně! Lidi! Tohle muselo stát peněz! Vy nemáte rozum, fakt nemáte! Edmunde, lásko, jak si mohl s něčím tak nemožným a tak drahým souhlasit, prosím tě? To...to...to je sen! Uvidím se s Jane Austen! Nemůžu tomu uvěřit!" skákala Amanda radostí, jak smyslů zbavená. Všechny nás objímala, mačkala a sestersky líbala, výjímaje Edmunda, samozřejmě. My se jen smáli od ucha k uchu.

"Mno, víš Amy, všechno to není jen jejich práce," promluvil nevítaný host a mě naskočila husí kůže po celém těle.

Neuvěřitelné, jak na něj mé tělo reaguje. Stejně jako v mých vášnivých snech, které se mi stále vracejí. Čím víc se blížil k naší skupince, tím víc jsem zapouštěla kořeny. Mé svalstvo vypovídalo pomalu ale jistě službu a mé tělo pomalu chablo. Byla jsem před nervovým zhroucením.

"To tys nechal Shanon pod postelí ty peníze se vzkazem: 'Na Amandin dárek'?" zeptal se překvapeně Patrik. Dosud si nevšiml mého psychického stavu.
"Ano," odpověděl tázaný, načež sjel pohledem na mě.

A pak... A pak se mi pod Edwardovým kouzelným, až mystickým, úsměvem opět podlomila kolena a svět se mi ztratil před očima.

"Shanon, broučku, slyšíš mě?" cítila jsem Patrikovy ruce na svých tvářích, jenž mě jemně poplácávaly. Pomalu jsem otevřela oči.
"Jsi v pořádku sestřičko?" nade mnou se skláněla Amanda, starostlivě si mě prohlížejíc.

Edmund mě hladil po vlasech. Zbytek přihlížejících se shlukl kolem a jen zíral. Včetně Massena!

"Ou, vypadáš nádherně, Amy..." byla první věta, jenž mi přišla na jazyk. Můj mozek stále odmítal přemýšlet, a tak jsem jen dál nevěřícně zírala na tu sešlost.
"Neuhodila se?" zeptal se s uchechtnutím Edmund vykolejeného Patrika.
Co mu přišlo vtipný? blesklo mi hlavou. Připadala jsem si jak o úderu palicí.

"Ne, zachytil jsem ji včas," odvětil téměř dotčeně Patrik a vrhl vražený pohled na....Edwarda! Tak přece jen si všiml toho, co se stalo!
A jééé, to je malér! komentovaly tuto situaci mé myšlenky, které se v tuto chvíli probudily konečně k životu. Edward se na Patrika díval úplně stejně, ne-li hůř!
Sakra, to mi tak scházelo, povzdechla jsem si v duchu.

"Ehm, můžu se tě, Edwarde, na něco zeptat?" obrátilo se mé dvojče z ničeho nic na jmenovaného.
Při tom oslovení jsem sebou cukla, jako kdyby do mě pouštěli elektrický proud.

"Jistě, ptej se", přisvědčil zdvořile Edward, až mě to překvapilo. Vražený chtíč v jeho očích totiž stále zůstával.
"Proč jsi přispíval na můj dárek? Neprosila jsem se tě..." vybafla na něj má sestra bez obalu a cukrlátek či jiných 'sladidel'.
"Ptáš se proč? Protože mi nejsi lhostejná. Mám tě rád. Jsi sestra holky, kterou z celého srdce miluji a vždy budu," stočil svůj pohled ke mně, jeho oči najednou tak zněžněly, až to bylo k nevíře, dodávajíc:
"a i přes všechny překážky!" očima skončil na Patrikovi a jeho pohled opět ztvrdl, až mě z té náhlé změny zamrazilo.

Amanda se šokovaně otočila zpátky na mě a zírala stejně vyjeveně jak já. A Patrik? Zrudl zlostí, jak krocan. Pěsti měl zaťaté takovou silou, až mu zbělaly klouby na rukou. Vsadím se, že kdybych neměla položenou hlavu v jeho klíně, určitě by se s Edwardem popral a nejsem si vůbec jistá, kdo z nich by vyhrál. Jestli by vůbec někdo vyhrál...

"Tak asi, abys šel, ne?" vyjel na Edwarda zlostně Patrik a celý se chvěl neovladatelným vztekem.
"Půjdu, až si to bude přát Amanda. To ona je tady oslavenec," řekl naopak naprosto klidným hlasem Edward, avšak z očí mu sršely jiskry stejné nenávisti, vůči Patrikovi. Poté přistoupil k šokované a naprosto oněmělé mé sestře a popřál jí všechno nejlepší k narozeninám.
"Di...Díky," vykoktala Amy drobet přiškrceným hlasem.

Nedivila jsem se jí. V tuhle chvíli bych nebyla schopná jediného slova, natož poděkování zrovna téhle osobě...
"Nemáš vůbec za co, jsem rád, že ti 'náš' společný dárek udělal takovou radost," usmál se Edward na mé téměř dvojče a objal ji.

"Hej, tak to by stačilo, ne?" ozval se pro změnu nervózní Edmund za mou hlavou, jenž mě najednou přestal hladit po vlasech a jen se nevěřícně díval na to 'divadlo' před sebou.

Nevydržela jsem to a zachvátil mě záchvat smíchu. Celé klučičí chování bylo tak směšné! Všechny pohledy v místnosti se stočily mým směrem, jako bych snad vstala z mrtvých, což mě rozesmálo dvakrát tolik!

"Ehm, lásko, jsi v pořádku?" zeptal se mě s úsměvem Patrik. Zdálo se, že můj smích zahnal jeho vztek.

Posadila jsem se.
"Jistě, v naprostém," můj úsměv se táhl od ucha k uchu.

Povšimla jsem si, že s spolu s Patrikem se uvolnil i zbytek přihlížejících, což mě zahřálo u srdíčka a uvolnilo to daleko víc štěstí do okolních duší než normálně. Ano, uměla jsem se o své štěstí podělit s ostatními. Šlo o takový můj vzácný dar.

"Edmunde, jsi připraven?" mrkla jsem na osloveného.
"Ehm, Shan, já ti nevím. Řekl bych, že jeden dárek stačil a nechci, aby mi Amy utekla," ošil se a střetl se s mou sestrou pohledem. Ach, ta jejich nesmrtelná láska mě nikdy nepřestane překvapovat.

Posadila jsem se za klavír a Emund si vzal do ruky zesilovač zvuku - používán jako mikrofon při slavnostních příležitostech. Tohle jsme si často potají trénovali. Nikdo o tom, kromě nás dvou nevěděl. Začala jsem hrát a Edmund spustil...

"It's amazing How you can speak Right to my heart
Without saying a word,
You can light up the dark
Try as I may
I could never explain
What I hear when You don't say a thing"

Mé sestřičce začaly téct slzičky, vždyť zpíval jen pro ni...

"The smile on your face
Lets me know
That you need me
There's a truth In your eyes
Saying you'll never leave me
The touch of your hand says
You'll catch me Whenever I fall
You say it best
When you say Nothing at all"

Musela jsem se vší silou držet, abych nezačala plakat taky. V těch slovech bylo tolik lásky...

"All day long
I can hear people Talking out loud
But when you hold me near
You drown out the crowd
Try as they may
They can never define
What's been said
Between your Heart and mine"

Před očima se mi začaly objevovat romantické chvilky s Patrikem v létě u něj na chatě. Pak se mi do nich vkradl Edward!

"The smile on your face
The truth in your eyes
The touch of your hand
Let's me know
That you need me"

Mé prsty klouzaly po klávesách klavíru už téměř automaticky. Až teď jsem si všimla, že Edmund už nestojí vedle mě, ale klečí před uslzenou Amandou a zpívá z plných plic jen pro ni...

"The smile on your face
The truth in your eyes
The touch of your hand
Let's me know
That you need me"

Dozněla poslední slova lásky a já se konečně mohla dojetím rozplakat. Zabořila jsem svůj obličej do dlaní, nechajíc po něm kanout slané horké slzy. Patrik s Edwardem ke mě přiběhli. Když si uvědomili, že mě chtějí oba obejmout, raději prostě zůstali stát. Nakonec jsem skončila v náručí svého brášky, který se na ty dva bojovníky nemohl koukat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 2. ledna 2014 v 11:17 | Reagovat

Veľmi dobrá kapitola, klobúk dole pred tou angličtinou, to si vymýšľala ty alebo to je nejaká pieseň? Sorry za moju neznalosť :D

Inak prajem šťastný nový rok, veľa šťastia, zdravia, lásky, zábavy a úspechov nielen s blogom ale aj v živote :-)

2 Celene Celene | Web | 2. ledna 2014 v 15:43 | Reagovat

šťastný nový rok přeju :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama