Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 9. Obnovená láska

14. listopadu 2013 v 10:49 | ♥♥Veronika♥♥ |  We are sisters
Ahoj, mám pro vás další kapitolu k povídce We are sisters. Důvod proč mi přidání této kapitoly tak trvalo, jsou opět lázně. Ve středu se však už vracím domů. Dále mám pro vás připravené drabble, které brzy přidám.
♥♥Veronika♥♥

---

"Amy neboj, my tě neukousneme," řekl pobaveně Patrik.
"Kluci, nestalo se vám nic?" strachovala se Amanda a podle pohybu jsem zjistila, že se k nim opatrně přibližuje.
"Shan, miluji tě z celého svého srdce! Řekni mi, co se s tebou dělo poslední dny, tedy od prvního dne školy do teď? Byla jsi jak vyměněná," řekl zamyšleně, objíždějíc mi ukazováčkem rty.

***



"Amando, hni sebou, musím nutně na záchod," popoháněla jsem svou sestru, ignorujíc svůj stále čisťounký talíř. Sice jsem měla hlad, ale po zachycení Edwardova nešťastného pohledu mě přešla chuť. Musela jsem odsud rychle pryč a to pod jakoukoliv záminku.
"Jenže dívčí toalety jsou až v druhém patře. Tady máš jen pánský," informovala mě šeptem oslovená.
"Jistě, já vím, a proto mi budeš psychickou podporou na pánských. Na dámský wc už nedoběhnu," namítla jsem. Amanda si mě jen šokovaně prohlížela. Nejspíš se domnívala, že mi právě přeskočilo, což mi bylo upřímně v tu chvíli úplně volný.
"Co když tam ale přijdou nějací hoši?" strachovala se dál totálně vykolejená sestřička.
"V tom případě buď řekneme pravdu a nebo si něco věrohodného vymyslíme," konejšila jsem Amy se smíchem.

Mezi tím Amanda dojedla s poznámkou tipu:
"Shan, jak je možný, žes neměla oběd? Držíš snad dietu či stále truchlíš za Massena?" tím mi potvrdila, že mé obavy byly oprávněné.

Věděla, proč jsem brečela. Ignorujíc její jízlivou poznámku, jsem se zvedla a pokynula jí, ať jde se mnou. Má jindy urážející sestřička neváhala ani chvilku a vydala se mi po boku směrem z jídelny. Správně odtušila, že se mé odpovědi nedočká.

Bez jakéhokoliv upejpání jsem vběhla na pánské toalety s nesmělou Amandou v patách, která ze sebe sypala stále horší a horší varianty různých trestů, které nás za tento 'mírný' přestupek můžou postihnout.

"Zlato klid, ok? Čekej tady, za moment budu hotová," nařídila jsem Amy počkat ve velké místnosti s umyvadly a mušlemi, ze které vedly troje dveře k normálním záchodovým mísám.

Zaplula jsem tedy do dveří nejdál od vstupních dveří a za dvě minuty se mi skutečně ulevilo. Sahala jsem po klice, když tu se najednou ke mně linuly známá mužská slova....

"No vidíš, já ti říkal, že by tě nikdy...Amando, co tady děláš?" Edmundův nejdříve klidný hlas značně znervózněl.

A sakra! Chudák malá, jsem zvědavá, jak mu to vysvětlí a zrovna jemu!

"Amy neboj, my tě neukousneme," řekl pobaveně Patrik.

Patrik! Ach ne, to je tak trapná situace! V tu chvíli mi došlo, kdo byl tématem, jejich nedokončeného rozhovoru... Já!

"Co tu děláš?" zeptal se znovu Edmund a...můj Patrik ho doplnil:
"Jsi tu sama?" Po těchto slovech mi rozmrzly nohy, do té doby zapuštěné v podlaze, a vyšla jsem z kabinky vstříc dalším otázkám. Amanda se nadechla k odpovědi, když v tu chvíli se všechny pohledy, včetně sestřina, stočily na mě.

"Ehm, ahoj kluci! Už odcházíme," vyhrkla jsem, pociťujíc rostoucí červeň ve tvářích.

V tu chvíli venku za otevřeným oknem po mém levém boku zafoukal silný vítr, uhodil hrom, následován téměř okamžitě bleskem a vznikl průvan. Sfoukl svíce a vchodové dveře na chlapecké toalety se zabouchly. Aby toho nebylo málo, upadla klika. Tak jsem tedy usuzovala, jen podle zvuku poněvadž celé toalety i s umývárnou zahalila černočerná tma.

"Hej, lidi, jsme v pasti! Ty pitomý dveře nejdou otevřít!" informoval nás naštvaný Patrik, který stál jedinému východu z této místnosti nejblíž.
"Ukaž," ozval se z náhlého ticha a nepopsatelné tmy Edmund a následně jsem uslyšela kroky, zvýrazněné děsivou ozvěnou. Poté ke mně dolehlo lomcování a opakované nárazy. Za ně mohli kluci, poněvadž se snažili neústupné zaseknuté dveře vyrazit.
"Auuu, sakra, do háje!" Patrik i Edmund nadávali jeden přes druhého, což mi napovídalo, že v tomto boji vyhrály na plné čáře dveře.

"Kluci, nestalo se vám nic?" strachovala se Amanda a podle pohybu jsem zjistila, že se k nim opatrně přibližuje.

Pokusila jsem se o totéž, ale podklouzla mi noha. Padnouc přímo do louže vody, jsem vykřikla bolestí. Nejspíš se mi podařilo si vyvrknout kotník. Tedy aspoň jsem doufala v tuto lepší vidinu. Kdyby byl zlomený, bylo by to mnohem horší.

"Shan, co se stalo?" zeptala se vyděšená sestřička.
"Kde jsi lásko? Jdu k tobě," ozval se stejně vykolejený hlasem Patrik.
"Spadla jsem a asi...asi mám vyvrknutý kotník," zasyčela jsem skrz zuby, překonávajíc tak narůstající téměř nesnesitelnou bolest.

Zanedlouho jsem na hlavě ucítila Amandiny dlouhé prsty:
"Ach Shanon, taky jsi, sestřičko moje!" a o moment později jsem cítila Patrikovy a Edmundovy velké ruce na zraněné pravé noze.
"Nemáte tu někdo hůlku?" napadlo Patrika najednou, zatímco mi jemně prohmatával kotník. "Kdyby jí tu někdo z nás měl, myslím, že by jí použil na ty dveře," odpověděl trochu výsměšně Edmund a pro potvrzení svého tvrzení dodal: "Ne snad, holky?"

Jen uslyšely mé zamručení na souhlas. Na víc jsem se v tu chvíli nezmohla, poněvadž v té louži, ve které jsem ležela, mi začala být zima. Mé oblečení už plně nasáklo, až na části mimo louži.

"Jasně, souhlasíme s tebou, broučku," ujistila ho Amanda za nás obě a stále mě hladila po vlasech, což mi drobet uklidňovalo nervy.

V tu chvíli jsem si však uvědomila, že můj obličej není mokrý pouze od vody, do níž jsem spadla, ale také od slz, které mi tichounce stékaly po tvářích a to bez jakéhokoliv pípnutí. Ještě, že byla všude kolem nás tma jak v pytli, poněvadž nikdo, nemohl vědět, že pláču. Kdyby mě Patrik viděl v takovém stavu, rval by mu onen pohled za živa srdce z těla. Věděla jsem to, přece jen už ho znám pár let.

"Beruško moje, myslím, že to zlomený nemáš. Podle mě se jedná jen o vyvrknutý kotník. Měla jsi pravdu. Pevně ti ho ovážu a pak tě vezmu z té louže. Vydrž! Vím, jak ti asi je," řekl smutně Patrik.

Trápil se a to jsem přesně nechtěla. Proto jsem o to silněji držela zuby u sebe, aby mi neunikl jediný hlásek, vědíc, že kdybych mu odpověděla, tak se rozvzlykám.

Slyšela jsem zip a pak trhání látky. Patrik měl sílu, to jsem musela uznat .Zanedlouho mi nadzvedl nohu a pevně jí zavázal tím kusem látky, až mi mezi stále stisknutými zuby uniklo bolestné syknutí. Amanda mi stiskla povzbudivě ruku a říkala stále dokola:
"Bude to dobré, vydrž zlatí. Vím, že to bolí. Jsi statečná!"

Poté mě Patrik zvedl do své náruče se slovy:
"Najdeme si suchý koutek a pomůžu ti se převléct. Tak mě to mrzí. Měl jsem tě víc hlídat," na konci věty se mu zlomil hlas. Mě bodlo tak silně u srdce, že jsem se k němu musela pevněji přitisknout, aby věděl, že mě neztratil.

"Ehm...Amando?" ozval se zničeho nic odkudsi Edmund.
"Ano, brouku?" zeptala se dotyčná.
"Kde seš? Nechci, aby se ti taky něco stalo!" odpověděl brouček mé sestry. Ozvala se rána.
"Auu, promiň lásko, nechtěl jsem do tebe vrazit," omlouval se své nalezené polovičce Edmund a mě zahřálo při jeho slovech u srdce.

Jsem ráda, že si Amy našla zrovna jeho. Má velké srdce a miluje ji celou svou bytostí, jestli jsem to tedy tak mohla nazvat. Vhodnější vystižení jejich hlubokého citu mě však nenapadlo.

Mezitím se Patrikovi podařilo najít suchý kout, což bylo v té tmě velmi obtížné. Posadil mě na svůj svetr. Sundal mi mokrý vršek a navlékl na mě mikinu na zip. Byla mi až po kolena a tak se rozhodl, že mi sundá i mokrou sukni. Pokud jsem uměla dobře počítat, tak mi vycházelo, že on sám už na horní čísti těla nic nemá. Tato teorie se mi potvrdila, když si mě posadil do klína a já cítila jeho kůži na své tváři.

Nohy mi přikryl jeho svetrem a zeptal se:
"Je ti tepleji?" Byl tak pozorný a stále více mě utvrzoval v mém přesvědčení, že si ho nezasloužím.
"Ano, děkuji. Ale tobě musí být zima!" vyčítala jsem mu. Copak nemá rozum? Tu otázku jsem si ani nemusela pokládat, odpověď jsem znala. Nemá! Je blázen! Je blázen do mě! Já ovšem taky neměla rozum, poněvadž jsem mu tohle dovolila!
"Ne, není mi zima. Neboj. Hřeje mě tvá blízkost, Shan," řekl mile a políbil mě do vlasů.

Zvedla jsem tvář k jeho a za okamžik se tím spojily naše rty ve vášnivém polibku, plném obnovené lásky. K čertu s...au...hezounem! Nemohla jsem na jeho jméno ani pomyslet, poněvadž mě v tu chvíli bodlo svědomí a rozbušilo se mi srdce o sto šest. Jak zvláštní kombinace emocí!

"Shan, miluji tě z celého svého srdce! Řekni mi, co se s tebou dělo poslední dny, tedy od prvního dne školy do teď? Byla jsi jak vyměněná," řekl zamyšleně, objíždějíc mi ukazováčkem rty.

V tu chvíli se mi tahle nádherná romantická chvíle změnila v mou nejhorší noční můru. Věděla jsem, na co se mě zaobaleně ptal. Zajímalo ho, jestli mu nezahýbám. Jsem mu tedy věrná? Mé vlastní vnitřní rozjímání mě dovedlo k závěru, že jsem. Asi bych mu tedy mohla říci úplnou pravdu. Tedy samozřejmě bych vynechala mé vnitřní opravdové city. Stejně se v nich stále tak úplně nevyznám.

"Tak fajn, asi by ses to stejně jednou dozvěděl od Amandy či Seana," svěsila jsem poraženě ramena: "Promiň, chovala jsem se strašně. Zalíbil se mi jeden kluk a já jemu nejspíš taky. Nakonec však mezi námi nic nebylo, protože jsem včas vzala nohy na ramena a to doslova! Zdrhla jsem ve chvíli, kdy mě chtěl políbit. Vybavila se mi totiž tvá tvář. Miluji tě a mrzí mě, že jsem málem zahodila náš vztah kvůli někomu takovému. Znám ho oproti tobě tak krátce..." má slova vyzněla do ztracena, poněvadž jsem v duchu dodala: 'ale i přesto mě nesmírně přitahuje a to nejen za denního světla, ale i v mých snech!'

"Pšt, lásko, nechci víc slyšet. Stačí mi vědět, že mě stále miluješ. To, že se ti líbí i jiní kluci je docela normální dívčí pud. U kluků je to většinou stejný," řekl Patrik, položil si mou hlavu na svou hruď a hladil mě po vlasech.

V tu chvíli jsem se cítila nádherně. Chtělo se mi samým štěstím lítat. Ovšem někde v hlubinách mozku stále existovalo jméno Edward Massen, které se mi podařilo zakopat velice hluboko. Věděla jsem však, že tam moc dlouho nezůstane a zase se brzy ohlásí. V tuto chvíli však pro mě neexistoval nikdo jiný než Patrik. Byla jsem ho plná...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama