Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 7. Čaj s kamarádem?

28. září 2013 v 13:29 | ♥♥Veronika♥♥ |  We are sisters
Ahoj, konečně jsem se dostala k tomu, abych vám sem dala další kapitolu k mé skoro prvotině We are sisters, jenž jsem psala v roce 2010 s kamarádkou pro jiný blog. Už jsme ho však ukončily. Doufám, že se vám bude líbit. Je tentokrát psaná z pohledu mé postavy - Shanon. :)
♥♥Veronika♥♥

---

"Děkuji, v pořádku nejsem," uslyšel můj plačtivý hlas a viděl, jak koukám do svého zaplaveného kufru.
"Woow, Shan! Moc ti to sluší! Jsi se rozhodla změnit styl?" ptal se, objímajíc mě na uvítanou.
"Edwarde..." vydechla jsem, hladíc ho po tvářích.

***




"Shanon, lásko," oslovil mě Edward, líbajíc kousek po kousíčku celém mé tělo. Lehce jsem se chvěla vzrušením....
"Shanon, Shanon, Shanon!" opakoval stále dokola, mezi elektrizujícími polibky. Najednou se Edwardův sametový hlas změnil v hlas mé sestry:
"Shanon, slyšíš?"

S trhnutím jsem se probudila:
"Co je, co se děje, co..." dveře bouchly takovou silou, až jsem nadskočila.

Moje sestra odešla bez odpovědi. Podle bouchnutí dveří bych řekla, že jí vztek ze včerejšího rozhovoru těsně před spaním ještě stále nepřešel.

Po velkém přemlouvání jsem nakonec vylezla z postele. Přicupitala jsem k šatní skříni a otevřela jí. V tu chvíli mě polil studení pot a udělalo se mi mdlo. Mé poličky byly naprosto prázdné, až na starý obnošený svetr, volnou dlouhou sukni, volnou košili a spodní prádlo včetně tlustých ponožek. Prostě samé věci na doma.

'Co je tohle za podlý vtip?' problesklo mi hlavou. Včera byly mé poličky ještě plné, těch nejrůznějších sexy oblečků a teď najednou tohle! 'Co se stalo? Že by je někdo ukradl?' Mé myšlenky byly stále černější.

Podívala jsem se do koupelny, jestli mi je třeba sestra nenaházela do vany. Nic! Podívala jsem se všech možných koutů pokoje. Nikde ani ponožka! Už jsem začínala šílet, když mě napadlo, že mi je třeba Amanda naskládala provokativně zpátky do kufru.

Vysunula jsem kufr a opravdu! Ležel na něm lístek se vzkazem, psaným Amandou:
Tvé věci jsou uvnitř. Příště si třeba uvědomíš, jak se chovat! Jestli tě ještě někdy uvidím s Massenem, budeš toho hořce litovat. Tohle je jen mírné upozornění!
Amanda

Kousla jsem se do rtu, opatrně otevírajíc kufr:
"Nééé! To nééé! Jak mi to mohla udělat?"

V mém kufru byla až po okraj voda a v ní plavaly všechny mé 'ztracené' věci!
"Tos přehnala ségra!" vztekala jsem se nahlas. Štěstí, že už byla na snídani, jinak bych jí asi umlátila!

Najednou se za mými zády skoro na druhé straně pokoje otevřely dveře a do pokoje strčil hlavu Seam.:
"Shan jsi v pořádku? Promeškala jsi snídani, tak jsem ti jí vzal," nesl mi tác s jídlem.
"Děkuji, v pořádku nejsem," uslyšel můj plačtivý hlas a viděl, jak koukám do svého zaplaveného kufru.
"Co se s... Ach můj Bože, to je..." vyprskl smíchy Sean.
"Co je na tom, sakra, k smíchu brácha!?"

Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale tohle fakt ne! Smál se tak, až mu tekly slzy! Úžasný! Fakt, že nemám nic na sebe, kromě starých hadrů, je k smíchu. Když na tuhle tragédii on reagoval takhle, jak se budou tvářit ostatní? Zakousla jsem se do rohlíku s marmeládou, jako bych se chtěla ujíst k smrti.

"Dnes ráno Amy na snídani říkala, že udělá vše pro to, aby tě někomu zošklivila. Už vím, co tím myslela! Poslouchej... Ty podvádíš Patrika?" koukl se na mě tak výhružně, až jsem dostala strach, a tak jsem se místo odpovědi jen přikrčila.
"Já? Ne! Jen..." 'jen ve snech' dodala jsem v duchu.

Ale musela jsem si přiznat, i když jsem Patrika nechtěla ranit, že se mi ty sny náramně líbí. Dnes ráno jsem měla sto chutí po Amandě něco hodit za ono probuzení. Jenže si zdrhla, tak jsem měla smůlu...

"Jen?" chytil se hned nabízeného stébla.
"Jen se mi tu pár kluků líbí, ale to je vše. Nic víc. To je normální nebo snad ne? Tobě se nelíbí jiné holky, když máš Marry?"
"Ano, líbí. Máš pravdu, to je normální, ale nesmí za tím být nic víc... Myslím tím to, že otočit se jejich směrem a trošku si zaflirtovat, je samozřejmě povoleno...Ovšem nic víc, chápeš, co tím myslím?" podíval se na mě přísně.
"Janě brácha, neměj strach! Mám to pod kontrolou."

Popravdě se mi celá situace úplně vymykala z rukou. Pořád jsem musela na Edwarda myslet a představovat si jeho úsměv, zvuk hlasu, doteky, bloudícím po mém děle či spoustu dalších věcí, včetně vášnivých spalujících polibků. Musel líbat úžasně...Prostě a jednoduše jsem se ocitla v loji a to až po uši!

"Víš co? Zatím ti z kufru vyleju tu vodu. Rychle se obleč do těch věcí, co ti Amy ušetřila a buď ráda i za to málo, páč ti taky nemusela nechat ani ň," smál se od ucha k uchu, viditelně pobaven našimi naschvály.

Ještě o letních prázdninách jsem totiž kvůli nějaké prkotině vylila na svou spící sestřičku plný kýbl ledové vody. Při té vzpomínce mi přes tvář přeběhl škodolibý škleb. Zasloužila si to, ať už za cokoliv! Avšak teď bylo vše zcela jiné. Když jsem se po převléknutí na sebe podívala, nedostálalo se mi slov. Vypadala jsem jak ten nejubožejší bezdomáč!

"Tedááá séégra, tobě to sekne! Nebýt tvým bratrem, jdu do tebe! Tak tohle Amandě nevyšlo, děsně ti to sedí! Vypadáš jak taková ta normál holka, co se nesnaží ukázat své přednosti... Mám na mysli krásu přírody. Fakt luxus! Počkej, k tomu se ale žádné moderní účes nehodí," řekl znalecky Sean. Rozpustil mi drdol a rozcuchal mi vlasy.
"Tak je to lepší," vydechl spokojeně.

Poté, co jsem se doupravila, spíše tedy po zkrášlení svého ztrhaného a nešťastného obličeje, jsme mohli vyrazit na hodinu. Samozřejmě se zpožděním. Tedy Sean mě jen doprovázel. Zrovna měl totiž volno. Měli jsme dvouhodinovku Černé magie, což znamenalo přetrpět dvě hodiny s Amandou v lavici. Ta představa byla však natolik strašná, že jsem si nakonec po malé domluvě se Selenou sedla vedle Edwarda. Jeho ex to potěšilo, poněvadž si Amy na hodinách biologie oblíbila. O mé protivné sestře se totéž však říci nedalo.

"Woow, Shan! Moc ti to sluší! Jsi se rozhodla změnit styl?" ptal se, objímajíc mě na uvítanou.
"Ani ne, spíše jsem k tomu byla donucena. Amy se totiž rozhodla proprat mi všechny mé věci v kufru. Ušetřila jen tyhle kousky hadrů," ukázala jsem na sebe s úšklebkem.

Pořád se mi chtělo vzteky křičet! Ovšem, když jsem se ohlídla přes uličku drobet za sebe, tak mě vztek náhle přešel a vystřídalo ho uspokojení z Amandina vzteklého výrazu.

Za ani ne šedesát minut jsme s Edwardem měli procvičená dětská, starší a o to lehčí kouzla, která jsme uměli ještě ze základních škol pro kouzelníky a nacvičená ta nová kouzla, jenž jsme se naučili během této hodiny. Bylo neuvěřitelné, jak mi to s tím zázračným stvořením vždy rychle uteklo. Profesorka si nás prozkoušela a když shledala, že oba novou látku zvládáme bravurně, dala nám volno, pod podmínkou, že nepůjdeme ven. Oba jsme jí to odkývali.

Balila jsem si tedy věci, plná vzrušení z nadcházejících vzácných minut s Edwardem. Vycítil to a zašeptal mi do ucha:
"Vezmu tě na další skryté magické místo této školy, které opět bude jen naše!"

Při těchto slovech jsem značně zrychlila, abych byla z téhle třídy a z Amandy dohledu, co nejdřív pryč. Šli jsme chodbami několika pater stále dolů, nejspíš do sklepních prostor naší školy. Pak jsme prošli pár tajných chodeb až... Ocitla jsem se v útulně zařízené, svíčkami osvícené místnosti, kde zem pokrývaly kožešinky, polštářky a další různé příjemně měkké vymoženosti. Uprostřed místnosti stála obrovská měkká postel s nebesy. Celý prostor ohříval obrovský krb, u kterého stála dvě křesílka. Dále se tu nacházely malé stolečky s boubelatými taburetkami. Vše tu bylo zbarvené do vášnivé rudo zlaté barvy a ebenového dřeva v mahagonovým lesku. Nic jiného už jsem ovšem nestačila vstřebat, poněvadž Edward na sebe ztrhl všechnu mou pozornost.

"Ehm, nemysli si, že ta postel... Totiž, zvu tě na čaj," řekl pomalu rudnoucí Edward a pokynul mi k páru křesílek u krbu, mezi kterými stál stolek s dvěma šálky a konvičkou horkého heřmánkového čaje. Voněl nádherně! Když jsem se do jednoho posadila, nalil nám, podal mi šálek a sám se posadil.

"Všiml jsem si, že v posledních dnech s Amandou docela válčíš. Vím, že mi do toho nic není, ale mám takový dojem, že za váš svár můžu já," řekl smutně a zadíval se mi vroucně do očí, vyžadujíc odpověď.

O tomto problému jsem se bavit opravdu netoužila. Nechtěla jsem, aby měl výčitky svědomí. V ten moment jsem si jen přála užít tu chvíli, kdy jsem s ním opět sama bez pohledů druhých.

"Myslí si, že s tebou podvádím Patrika. Nic víc v tom není. Nedokáže pochopit, že to mezi mnou a tebou je jen...kamarádství?" zeptala jsem se.

Mou nejistotu vycítil, a tak jí využil. Vstal a přešel k mému křesílku. Klekl si přede mě, vzal mé ruce do svých dlaní a dívajíc se mi do očí tak, že jsem se v nich málem utopila, řekl:
"Shanon, broučku, mé city k tobě se nedají srovnávat s kamarádstvím. Je to něco daleko hlubšího, ale pokud mě máš jen za kamaráda, pak se budu snažit tě nezklamat... Nechci tě ztratit. Okouzlila jsi mě," po těchto slovech se můj mozek vypnul, oddělil se od těla a začalo jednat srdce!
"Edwarde..." vydechla jsem, hladíc ho po tvářích.

Naklonil se ke mně a...a...uslyšeli jme šum z horních pater, jenž mě naštěstí navrátil do reality. Odtáhla jsem se a přemáhajíc slzy:
"Musíme jít..."

Běžela jsem, co nejrychleji pryč, jako bych tomu, co se málem stalo, chtěla utéct. Nemohla jsem dopustit, aby měla Amanda pravdu. Takovou radost jí neudělám a navíc nechci ublížit Patrikovi... Ale to, co mne v tu chvíli naplňovalo, jsem ještě v životě necítila. Něco jako elektrický výboj. Už chápu, co to znamená, když přeskočí jiskra...

"Shanon...Shanon, stůj přece! Noták! Mrzí mě, co jsem ti řekl. Slibuji že se to znovu nestane! Budeme kamarádi, dávám ti své slovo! Slyšíš?" volal za mnou Edward.

Byl mi v patách. Ovšem, když jsme vběhli do normálních, používaných a pořádně zalidněných chodeb školy, vzal to. Já se však nezastavila až do té doby, než jsem vběhla do svého pokoje. Přes proud slz se mi nedařilo pořádně vidět už pomalu ani na krok, a tak jsem zakopla o Amandinu školní brašnu a svalila jsem se na zem. Amy se zjevně chtěla připravit na další hodinu, ale já jí ležela na tašce, jak dlouhá tak široká, srdceryvně plačíc. V tu chvíli vešel do pokoje Patrik. Poznala jsem ho podle vůně jeho oblíbeného parfému. Nejspíš mě slyšel vzlykat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Casion Casion | Web | 29. září 2013 v 15:12 | Reagovat

Och, to s tým kufrom by som prežívala rovnako a vraždila by som, ak by sa niekto smial :D :D
Ale to s Edwardom a Patrickom je pekne zamotané, som zvedavá ako sa rozhodne a ako to bude pokračovať :D

2 Casion Casion | Web | 30. září 2013 v 18:58 | Reagovat

Ahoj :-)
Dúfam, že ťa nebudem veľmi obťažovať, ale chcela by som ťa veľmi pekne požiadať o hlas do finále literárnej súťaže, kam som sa nejakým zázrakom dostala :D
http://blog.blog.cz/1309/finale-literarni-souteze-hlasujte-pro-nejlepsi-povidku
Pre číslo 3: Nečakaný darček.
Veľmi pekne ďakujem :D

3 Ari Ari | Web | 2. října 2013 v 19:22 | Reagovat

Sice jsem to přečetla, ale myslím, že bude lepší to číst od začátku. :-D Mimochodem budu ráda affs.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama