Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 5. Výslech

22. července 2013 v 12:59 | ♥♥Veronika♥♥ |  We are sisters
Ahoj, přináším vám pátou kapitolu k povídce We are sisters, kterou jsem opět psala já. V této povídce zastupuji Shanon Forsyte.
---

"Mám tě nalíčit nebo to už zmákneš sama, andílku?" mrkla jsem na Amandu s úsměvem.
"Ahoj holky! Shanon, ty jdeš s námi?" zeptal se drobet zděšeně.
"Tys něco říkala?" vykulila na mě kukadla.
"Je ti něco? Myslela jsem, že už sis ve svých citech udělala jasno, když jsi se k němu tak vinula. Měla jsem dojem, že budeš nadšená a ty zatím vypadáš, jako by ti najednou bylo špatně," řekla starostlivě a drobet naštvaně Amanda.

***




"Tedááá, sekne ti to!" z úst mi vyšlo pochvalné hvízdnutí. Navlíkla jsem svou sestřičku do odvážné bílé moderní halenky s tříčtvrtečními rukávy, černých společenských přilnavých kalhot a šedého sáčka. I když byl stále podzim, venku byla po večerech už pěkná kosa. Bylo vidět, že se nacházíme vysoko v horách. Z naší školy se daly jen těžko rozeznat, poněvadž nás obklopoval hustý les s vysokými travnatými plochami. Byla tu tedy možnost, že se zdrží venku až do večeře. Ani bych se nedivila.

"Dík. Můj bože Shan, koukni na ty vlasy! Vypadám, jak po zásahu elektrickým proudem! Takhle nikam nemůžu," posteskla si mi sestřička a musela jsem uznat, že její přirovnání bylo zcela přesné. Zašátrala jsem v paměti... 'Mám to!' Vytáhla jsem hůlku a pronesla:
"Polish!" S okamžitým mávnutím hůlky jsem uhladila její vlasy tak, že ani žehlička by to s takovou dokonalostí nedokázala. Usmála jsem se nad svým výtvorem, ale spokojenost mě přesto zcela nenaplňovala. Vykouzlila jsem tedy bílou růži pomocí zaklínadla 'White sweetbriar', pak jsem utrhla stonek. Květ byl rázem zapleten a pomocí dalšího kouzla, 'Anchor', připevněn k jejím vlasům tak, že nemohl spadnou, i kdyby se s ním válela po zemi. Což se klidně mohlo stát, pokud by jí Edmund opil. Doufám, že taková svině není.

"O čem přemýšlíš," zeptal se mě můj výtvor. Ani jsem si nevšimla, že mě celou dobu pozoruje. Aby ty ne příliš vhodné myšlenky nevyplavaly na povrch, zeptala jsem se:
"Mám tě nalíčit nebo to už zmákneš sama, andílku?" mrkla jsem na Amandu s úsměvem.
"Shanon, koukni na mé ruce," ukázala mi, své šíleně se třásnoucí drobné ručky a pokračovala:
"Myslíš, že bych se s těmahle hnátama dokázala nalíčit?"

Její trošku přiškrcený smích mi napověděl, jak moc je zoufalá. Ještě se neviděla v zrcadle, jinak by věděla, že vyšiluje zcela zbytečně. Rozhodla jsem se však, že zrcadlo jí povolím, až budu zcela hotová z jejím zkrášlením.

Za půl hodiny jsem Amandu nalíčila tak, že vypadala zcela přirozeně, ale zároveň vyjímečně a neodolatelně. Nalakovala jsem jí nehty stejně červeným šťavnatým odstínem, který měla její rtěnka. Do ruky jsem vzala parfém od značky Channel, párkrát jím stříknouc na krk a na obě zápěstí. Do velkého výstřihu jsem zvolila stříbrný řetízek s přívěškem ve tvaru srdce. Poté jsem přinesla zrcadlo se slovy:

"Tak co tomu říkáš?" Na tváři mi pohrával lehký úsměv.
"Woow, cos to se mnou provedla? Je to dokonalé!" Amandě mohly vypadnout oči z důlků. Podle jejího výrazu bych usuzovala, že nemohla uvěřit vlastním očím a opravdu:
"Ne, že bych chtěla zpochybňovat tvé umění sestři," na chvíli se odmlčela, asi aby si zformulovala zmatené myšlenky do slov a pokračovala: "ale nezačarovala jsi to zrcadlo?" Hned jak to dořekla, vyprskla smíchy. Samotné jí to připadalo zcela absurdní a u mě též nemožné. Jen jsem nad ní se smíchem zakroutila hlavou. Občas se nestačím divit tomu, co všechno dokáže má sestřička vymyslet a to je starší!
"Kolik je?" zeptala se mě Amy s pohledem stále upřeným na zrcadlo před sebou.
"Jsou dvě hodiny. Myslím, že je na čase vyrazit," mrkla jsem na ní, doufajíc, že jí dodám aspoň trochu sebevědomí.
"Půjdeš se mnou, aspoň k tý bráně. Víš, kdyby tam ještě nebyl, tak... Nechtěla bych čekat sama," prosila mě chvějícím se hlasem.
"Jasný, neboj! A zlato, klid! Pamatuj si, nikdo nejsme dokonalý," s těmito konejšivými slovy jsem Amandu objala.

Za čtvrt hoďky jsme stály u severní brány. Edmund tam už čekal a nedočkavě si pohrával se šňůrkou od bundy.

"Ahoj," pozdravila jsem a Amanda mě trošku přiškrceně následovala, jako má ozvěna.
"Ahoj holky! Shanon, ty jdeš s námi?" zeptal se drobet zděšeně.
"Ne, neboj," ujistila jsem ho pobavená jeho vykolejeným výrazem. Bylo vidět, že je stejně nervózní, jak mé dvojčátko, chvějící se mi po boku a drtíc mi ruku. "Jsem tu jen jako doprovod pro případ, že bys tu ještě nebyl," usmála jsem se a v tu chvíli se mu značně ulevilo. "Takže už půjdu," prohlásila jsem, ale Amanda stále držela mou ruku a asi jí nemínila v nejbližší době pustit. "Ehm," vrhla jsem vyčítavý pohled na svou sestřičku. Edmund si očividně něčeho všiml, poněvadž nadhodil:
"Co kdybychom zašli i pro Patrika a udělali bychom si krásné odpoledne ve čtyřech?" V tu chvíli jsem cítila, že Amanda, samým šokem přestala dýchat. Pustila mě a já řekla jen:
"To bohužel nebude možné... Musím si ještě něco zařídit." Rychle jsem se vydala zpět k hradu.

Jak jsem tak běžela opuštěnými chodbami, poslouchajíc své vlastní kroky, ani jsem si nevšimla postavy, stojící u jednoho z mnoha brnění. Až když na mě zavolala, jsem se leknutím zastavila, div jsem nehodila záda.

"Snad jsem tě tak nevyděsil? Neviděli jsme se téměř den a ty už se mě takhle lekáš, lásko? Kam jsi se tak hnala?" smál se Patrik, zatím co ke mně došel a dal mi ruku kolem pasu. Spočinul jí na mém kříži a druhou vsunul pod vlasy na můj zátylek. Přitáhl si mě k sobě a žhavě mě políbil. V tu chvíli mě dloublo u srdce takovou silou, až jsem se musela odtáhnout a sklopit hlavu, aby neviděl slzy, které se mi vehnaly do očí tak nemilosrdně, až málem přetekly a prozradily, co se ve mně v tu chvíli odehrávalo. Já sama to totiž netušila.

"Děje se něco?" Překvapen mou reakcí mi prstem zvedl hlavu, aby mi viděl do očí, zalitých slzami:
"Co jsem udělal špatně? Proč pláčeš miláčku?"

Nemohla jsem mu říct, co se stalo s mým srdcem. Co by si asi myslel? Že k němu už nic necítím, určitě! Ale vždyť já ho miluji. Sama nevím, proč mé srdce takhle blbne!

Zatímco jsem v duchu nadávala na své zmatené srdce mě pustil a řekl:
"Chceš si o tom promluvit? Můžu jít s tebou, i když jsi mi pořád ještě neřekla, kam jsi měla namířeno," usmál se starostlivě.

Litoval mě, to mi ještě scházelo! A tak jsem propukla v neovladatelný pláč. Běžíc směrem ke své ložnici, jsem se mu snažila utéct. Dohnal mě však na schodech a objal mě svými pažemi. Poté mě vzal do náruče a kamsi mě odnes. Přes nekonečný proud horkých slz jsem neviděla na cestu. A tak jsem mu jen dál smáčela triko.

"Jsme na místě, princezno," řekl a opatrně mě položil do mé postele. Sám si pak lehl vedle mě a hladil mě po vlasech. Já jen dál zarytě mlčela a ležela mu hlavou na prsou.

Ani nevím, kdy jsem usnula či jak Patrik odešel, aniž by mě probudil. Ale když jsem otevřela oči, tak mé řasy už byly dávno suché a u mé postele seděla v tureckém sedu...

"Amando!" zvolala jsem nadšeně, zvedajíc se tak rychle do sedu, až se mi mírně zamotala hlava.
"Jsi v pořádku?" ptal se mě ten hříbek na zemi.
"Jasně," odvětila jsem, mávnouc rukou tak, jako bych odháněla otravnou mouchu. Nedočkavě jsem se zavrtěla, pobízejíc Amandu slovy: "Tak spusť, už konečně, co bylo? A nevynechej ani jediný detail, jasný?" zdůraznila jsem, svá slova zdviženým ukazováčkem jejím směrem. Jen se zasmála a zpustla:
"Zavedl mě do parčíku, kam prej chodí spousta zamilovaných párů. Tam jsme se posadili na louhu, blízko potůčku. Bylo to úplně nádherné místo. Voda šuměla, ptáci zpívali... Jen ty lidi, chodící okolo tu nádhernou atmosféru trošku narušovali," má milovaná sestřička se úplně zasnila a bylo vidět, že si tu chvíli ve svých vzpomínkách přehrává právě teď od začátku. Zahleděla se někam za mě a s úsměvem na tváři pokračovala: "Sedli jsme si naproti sobě do tureckého sedu. Ještě, že je ta tráva zde tak udržovaná, nerada bych sedla do lejna."

Musela jsem zadržet dech, abych nevybuchla smíchy. Ta představa Amy sedící v lejnu naproti Edmundovi ve mně vyvolávala silný záchvat smíchu. Ale nakonec jsem ho přemohla a dál plně poslouchala toho zasněného andílka přede mnou:
"Nesmírně mu to dneska slušelo a to i v tý větrovce, s kterou si v jednom kuse hrál a přitom mi pokládal ty nejrůznější otázky typu oblíbené věci, co nemám ráda, co úplně nesnáším a tak. Já se o něm například dozvěděla, že je romantik. Má rád procházky po nocích, pikniky v trávě, samozřejmě i milování při kterém je velice vášnivý. Je taky velkej trémista, ale jakmile to překoná, je zcela otevřený druhým," líčila vše okouzlená Amanda.

Nejvíc se zaměřila na Edmunda, a tak jsem se nakonec musela sama zeptat:
"A cos Edmundovi prozradila o sobě?" touto otázkou jsem Amandu zcela zaskočila a tak se optala:
"Tys něco říkala?" vykulila na mě kukadla.
"Ano, ptala jsem se, cos Edmundovi řekla o sobě..." Upřesnila jsem lépe svou otázku.
"Ach tak, ehm... Nic zvláštního," řekla, vyhnula se mému pohledu a zčervenala jak rak. A tak jsem se o to zajímala ještě víc.
"Noták!" pobídla jsem jí, šťouchajíc do ní provokativně ukazováčkem.

"Řekla jsem mu o tom, jak se naši rodiče dali dohromady, jak jsme se skamarádily a máme k sobě někdy i blíže než pravé sestry. Dále také o mém malování, o tvém úžasném talentu pro hudbu, o mých nočních můrách. Tedy ty o chlapech jsem samozřejmě vynechala. Nemusí vědět, že se nejvíc na světě bojím toho, že si nikoho nenajdu, a že tě jednou...ztratím a zůstanu sama, ještě víc, než ten ubohej kůň v plotě či za plotem. To je jedno. A pak také jsme se bavili, jaká to je náhoda, že jeho bratr Patrik chodí s tebou," zabodla do mě najednou oči, jako dvě jehly, až jsem sebou cukla.

"Ehm, Amando," snažila jsem se na celé její vyprávění něco říct, ale ta poslední věta mi naprosto vzala vítr z plachet. Amy mou beznaděj však vyřešila bravurně za mě:
"Ne, ne, Shanon, nic neříkej! Ještě jsem neskončila. Když jsem mu řekla, že mám ráda narcisy, utrhl jich pár a donesl mi je, pak si mě zval do klína a houpal mě, zasypávajíc mé vlasy něžnými polibky. A řekl 'Dnes ti to neskonale sluší, Amando. Jsi má Julie a já jsem tvůj Romeo. Tedy aspoň pro tuto chvíli. Dovol mi tě tedy hýčkat.' Hladil mě po vlasech a dál mě zasypával něžnými letmými polibky. Ovšem nikdy nepolíbil má ústa. Tady jsem poznala, že mu nejde jen o sex na jednu noc. Ach Shanon, je tak něžný a pozorný," vydechla blaženě Amy. Moc jsem jí to přála. Po všech těch úletech by si zasloužila pořádný vztah se vším všudy.

"Když se začalo stmívat, rozhodli jsme se, že je čas na návrat. A hádej, koho jsme cestou potkali," nadhodila tajemně sestřička, mrknouc na mě.
"Netuším," pokrčila jsem rameny.
"Bratříčka Seana! Vykračoval si to s nějakou blonďatou, nohatou slečnou. Vkus má, to nemůžu popřít," mrkla na mě ségra a já se musela pousmát. Můj bratříček se prostě potatil.
"Pozdravuje tě a dnes večer se prý asi staví. Je zvědavý na náš pokoj. Možná prý přijde i s Marry. Tak se jmenuje ta blondýnka," usmála se na mě Amanda.
"Tak jste šli zpátky... Doprovodil tě až na sem pokoj?" zeptala jsem se zvědavě. Chtěla jsem přeci vědět všechno.
"Ano, doprovodil mě až sem, a když jsem otevřela dveře a vstoupila s ním za zády, tak...." nejistě se odmlčela a pohlédla na mě, jako by se snažila zjistit v jakém jsem rozpoložení a jaká by tím pádem mohla být má reakce.
"Pokračuj," pobídla jsem jí netrpělivě, i když jsem tušila, co viděla...
"Mno, leželi jste s Patrikem na tvé posteli, oblečení a oba spící. Spočívala jsi mu na prsou, objímajíc ho. A on tě též objímal. Krásně, tak ochranitelsky, si tě držel. Opatrně jsme Pata vzbudili, páč s ním Edmund prý potřeboval o něčem důležitém mluvit. Pat se zvedl tak opatrně, že tě ani nevzbudil a na rozloučenou tě políbil na čelo," vysvětlovala zapáleně Amanda a mě se dělalo čím dál tím víc špatně od žaludku. Co jsem to provedla? Nejdříve mám problémy ho políbit, a pak s ním spím v těsném obětí ve své posteli? Jsem nesnesitelná mrcha!
"Je ti něco? Myslela jsem, že už sis ve svých citech udělala jasno, když jsi se k němu tak vinula. Měla jsem dojem, že budeš nadšená a ty zatím vypadáš, jako by ti najednou bylo špatně," řekla starostlivě a drobet naštvaně Amanda. Bylo však vidět, že se snaží své rozhořčení skrýt. Znala jsem jí však až moc dobře na to, abych poznala, že se její mínění za odpoledne vůbec nezměnilo. Pořád po mém boku viděla jen Patrika.
"Vše je v naprostém pořádku, neboj," snažila jsem se své jindy usměvavé sluníčko uklidnit a drobet nejistě jsem se na ní usmála. Nikdy jsem nebyla dobrá herečka. A tak, abych se neprozradila, jsem vyhrkla: "Mám hlad jak vlk. Už je čas večeře. Měly bychom na ni pomalu jít, ať na nás něco zbyde!" Amanda svůj výslech pro tuto chvíli tedy vzdala a s povzdechem mě následovala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sasha Sasha | Web | 22. července 2013 v 13:02 | Reagovat

líbí! :)
ps: skvelý blog, milujem HP!

2 Lady E. Dark Lady E. Dark | Web | 24. července 2013 v 13:57 | Reagovat

skvělá kapča a já se zvesela těším na další! ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama