Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

We are sisters → 2. Čáry máry....láska je tu!

1. října 2012 v 16:00 | Gina Grint |  We are sisters
"Amando, asi jsi měla pravdu s těmi vlasy, je to vážně bída!" posteskla si Shanon a obtáčela pramen vlasů na prstu.
"To nemůžeš dát bacha člověče? Sakra pomoz mi nahoru, nebo se tady budu válet po zemi až do konce školy!" spustila jsem na toho neznámého týpka.
"A mohu jen podotknout, že zvěsti nelhali, ani v jednom," rozesmál se a já byla opět v háji.
***




Ještě stále v noční košili jsem stála u pootevřeného okna, kterým vál do pokoje čerstvý vzduch. Bylo krásné, slunečné, svěží ráno. Na obloze pluly mraky jako nadýchané, čerstvě naklepané peřinky,
Z dáli jsem slyšela zpěv ptáčků. Prostě dokonalé ráno v nové škole se vším všudy.

Protáhla jsem po dlouhém spánku kosti v těle, hupsla z postele, nandavajíc si na nohy papuče a podívajíc se na protější stranu, kde stále chrupkala moje drahá sestřička Shanon. Nemohla jsem si nevšimnout jejich krásně vlnitých vlasů, ze kterých se včera tak roztomile vztekala a marně hledala žehličku, čímž by je podle svého úsudku vylepšila. Po jejich důkladné prohlídce jsem odkráčela do společné koupelny.

"No a to jsem se ji smála za vlasy. To co vidím v zrcadle je mnohem horší. Drahá Shanon, omlouvám se ti za křivdy na tvou osobu." V gestu modlitby jsem sepjala ruce a se smíchem nasadila trpitelský výraz. "Budiž ti odpuštěno, sestro," ozvalo se za mnou. Tak jsem se lekla, že jsem málem duší vypustila. "Propána krále Shanon! Ty mě dostaneš do hrobu!" "Jo, proto ti to dělám," rozesmála se a vyplázla jazyk. Musela jsem ji samozřejmě napodobit. My dvě si prostě rozumíme a to na všech frontách.

Pak jsme se konečně dostaly ke každodenní, povinné ranní hygieně. Vyčištění zubů, upravení těch našich ohonů a zrekonstruování obličejů po dlouhém spánku.

"Amando, asi jsi měla pravdu s těmi vlasy, je to vážně bída!" posteskla si Shanon a obtáčela pramen vlasů na prstu. "Ale jdi sestři, prostě to stáhni do jakéhokoliv ohonu či copu, dej tam nějakou z hromady těch krásných sponek a budeš pořád stejně krásná, ne-li více," usmála jsem a se sestersky ji objala. "Asi máš pravdu, nebudu se s tím rozčilovat," dala mi pusu na tvář a šla zkrotit své háro. Ve finále ji to velice slušelo, jak jsem říkala.

Nakonec jsme se oblékly do uniforem, které tu budeme nosit ještě dalších pár let. Oběma nám moc slušely, ostatně my jsme to věděly a byly jsme na sebe pyšné. Jsme prostě holky chytrý a hezký. Společně jsme pak sešly ze schodů do společenské místnosti a přidaly se k ostatním studentů, kteří se hnali za vidinou výborné snídaně, která je čekala. Já a Shanon také, protože jsme měly hlad a bylo nám jedno jestli budeme jako koule.

"Shanon?"
"Ano, Amando
?"

"Tak mě napadlo, jak se tu rozhlížím, že jsem docela ráda, že tu jsme. Hrozně se mi tu líbí a hlavně kvůli těm krásným klukům, co tu vidím," začala jsem, ale najednou mě někdo povalil na zem, na níž jsem se rozplácla jak dlouhá tak široká.

"To nemůžeš dát bacha člověče? Sakra pomoz mi nahoru, nebo se tady budu válet po zemi až do konce školy!" spustila jsem na toho neznámého týpka. On se jen zmateně podíval dolů. Vše se zastavilo, včetně mě. V životě jsem nic takového, jak živ neviděla! Ty jeho oči! Mohla uplynout sekunda, možná i minuta, ale mě to připadalo jako věčné hodiny. Nemohla jsem od těch nádherně čokoládových očí odtrhnout ty své. Neposlouchaly mě, asi nechtěly. Nedivím se. Tuhle chvíli jsem chtěla prodloužit, co to šlo. Naplnil mě tak povznášející pocit, byla jsem jako v tranzu, krásném, ale nepopsatelném. Pro mě v tuhle chvíli neexistovalo nic jiného než jeho oči! To rozpačité ticho protrhla další nádherná věc, jeho hlas! "Ahhhh…sakra…velice se...ommmlouvám. Vůbec jsem si tě nevšiml. Já...já...jsem Edmund Townsend," vykoktal ze sebe tak krásným hlasem, že to se nedalo popsat.

Když jsem se drobet vzpamatovala, podával mi ruku a vyzvedl mě nahoru. Zírala jsem na něj, pořád ještě mírně vykulená, takže celá ta situace musela vypadat velice komicky s mou dokořán otevřenou pusou. Nakonec jsem trochu přiškrceným hlasem jakž takž řekla: "Jsem Amanda Fullerton." jen se šibalsky zašklebil a bylo vidět, že se velice dobře baví na můj účet. Pako jedno! "Velice mě těší", odpověděl a pokračoval: "Už jsem o tobě a tvé sestře slyšel," prohlédl si mě zkoumavým okem odborníka: "A mohu jen podotknout, že zvěsti nelhali, ani v jednom," rozesmál se a já byla opět v háji.

Trochu jsem se vzpamatovala a nasadila nechápající výraz malého děvčátka : "A co povídačky povídaly?" Jen se rozesmál na celé kolo. Postavil se přímo přede mě a pohlédl mi do očí. Mohli jsme od sebe být tak na milimetr. "Že široko daleko nenajdu dvě větší krasavice než je Amanda Fullerton a její sestra Shanon Forsyte," řekl tak pomalu, jak to bylo možné, a s jiskrou v očích, která mě zase vyhodila z reality. Pak jen tak odešel a mě tak nechal s pusou otevřenou jak vrata. Byla jsem zaseklá, jak ještě nikdy dřív. Tohle se moc často nestávalo, vlastně vůbec, že by mě jakýkoliv kluk takovým způsobem dostal. Pak jsem si všimla, že vedle mě celou dobu stála Shanon.

"Tak tohle bylo úžasný, jestli vy dva budete spolu chodit, budete nejkrásnější pár na téhle škole," prohodila s úsměvem.

"Jestli my dva se dáme do kupy, tak budeme nejen nejkrásnější pár na téhle škole, ale já budu i nejštastnější holka na celým světě",dodala jsem blaženě, pozorujíc se jak Edmund odchází s ohlédnutím se za mnou.

Shanon jen nevěřícně kroutila hlavou, ale koutky ji cukaly až to nevydržela a začala se strašně smát. Což vedlo k tomu, že i já se neudržela a nakonec jsme byli dva blázni. "Měla jsi se vidět, jak si na něj vyjeveně zírala, to ti byl pohled", kácela se smíchy sestra.

"Ani ne, hele,"

Po asi 10 minutovém výbuchu smíchu jsme se konečně odebraly do jídelny, kde nás čekala ta výborná snídaně. Když jsme tak viděly tu horu jídla, okamžitě jsme se na ni vrhly jako hladové šelmy. Shanon na mě s plnou pusou začala něco žvatlat: "Tag to tak fidim, že šmich vyžerpava," rozesmála se a já se musela přidat: "To ti povim", s plnou pusou rýžového nákypu. Velká síň byla narvaná k prasknutí, vlastně jsem se s Shanon divila, že na nás ještě něco zbylo. Do všech ta výborná snídaně padala jako by nikdy nedostali najíst a bylo vidět, že jim ohromně chutná, až měli boule za ušima. Po tomto raketovém vstupu do dalšího dne jsme se doslova odválely na historicky první hodinu v nové škole - hodina kouzelných formulí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verky verky | Web | 16. října 2012 v 18:10 | Reagovat

Á, Edmund, na toho jsem úplně zapomněla :D :D tady se mi moc líbí, jak je popsaný, jak se poznaji, to je fakt krásný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama