Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

Oheň, led a růže → 13. Vše je jednou poprvé - část čtvrtá

29. července 2012 v 16:29 | Snapeova a ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Omlouvám se za velkou pauzu, ale měla jsem zkouškové období a pak jsem byla totálně vyšťavená. Po hodně dlouhé době vám přináším další část této pocídky od Snapeové.

Mimo jiné, jak již jistě víte, tato povídka má i svůj Facebook, kde zveřejnujeme každou novinku! A navíc už i Samantha s Elizabet jsem na facebooku. Elizabeth najdete tady a Samathu zde!

***


"Ale co hlídáček?"
"Avada Kedavra!"
"Hodně štěstí zlato,"
***




Po večeři odešli Sam s Dracem do zmijozelské společenské místnosti. Společně v ní seděli snad všichni ze Zmijozelu, o nichž se vědělo, že opravdu sympatizují s Pánem zla a plánují se k němu přidat. Lucius stál uprostřed těchto sedících lidí a četl jim nějaký dopis. "No to je dost, že konečně jdete," řekl, když je spatřil a oni se na sebe nechápavě podívali a také se posadili. Lucius tedy ještě jednou i pro ně přečetl dopis, který, jak se ukázalo, přišel přímo od Voldemorta. Ten je v dopise chválil za všechny úspěchy a pokroky s černou magií. Dále jim vytýkal drobné neopatrnosti, kterých se dopustili, poukázal, na co si musejí dávat pozor a na další důležité věci pro budoucí zabijáky mudlovských šmejdů. Věděl naprosto o všem, protože hned několik lidí bylo pověřeno tím, aby sledovali a po pravdě psali vše, co se kolem nich děje. Lucius byl tím hlavním.

Nakonec se starší Malfoy otočil na Draca se Samathou a s větším důrazem přečetl poslední část: "Na základě tvých zpráv a podnětů jsem se rozhodl, že toto léto přijmu Luciusi nejen tebe, Bellatrix a další jedince o nichž jsme mluvili,ale i Samanthu, Draca a Severuse o nichž mi nyní často píšeš. Chci se o jejich oddanosti přesvědčit okamžitě. Je jedno jestli dnes večer mají s někým dostaveníčko nebo mají v plánu jiné přízemní hlouposti. Mám pro ně úkol a samozřejmě nejen pro ně. Ty budeš pověřen především tím, aby vše proběhlo v pořádku, aby jsi dohlédl na všechno v čem nemají zkušenosti a naučil je to. Hned poté, co budete zpět v Bradavicích mě budeš neprodleně informovat o každém detailu průběhu té akce. Vezmi i Bellatrix, její matka říkala, že bude nadšená, když jí dovolím účastnit se další důležité akce. Dnes v deset večer na vás v Prasinkách bude čekat jeden člověk, kterého jsem tím pověřil. Předá vám informace o tom, co přesně se po vás chce a kde to bude probíhat. Očekávám od těch tří jen to nejlepší. Doufám,že mě nezklamou!"

Pak Lucius dopis složil a podíval se na oněmělého Draca se Samanthou a zamyšleného Severuse. "Dostalo se vám velké pocty. Jste teprve v pátém ročníku a pán zla už vás chce v létě přijmout mezi své věrné. Nyní máte první příležitost dokázat mu svou loajalitu a své schopnosti. Jděte se obléknout a nezapomeňte si s sebou vzít rozum. Jděte, HNED!" vyštěkl, když pořád zaraženě seděli. Pak se rychle zvedli a rozeběhli se do svých ložnic převléknout. Všichni tři u toho byli zamlklí a ztracení v myšlenkách. Dolů sešli o pár minut později již připravení a měli ve tváři nic neříkající a odhodlaný výraz i přes to, že uvnitř byli trochu vyděšení. Nečekali první zkoušku tak brzy. Ostatní se na ně trochu závistivě dívali. Nespíš by šli rádi zabíjet místo nich.

Poté se Draco zas chytl se Samanthou za ruku a vydali se za Luciusem a Bellatrix. Skupinku uzavíral Severus. Nepozorovaně došli k jedné z tajných chodeb, jenž vedla ven z hradu. Vešli do ní a nějakou dobu v tíživém tichu a tmě putovali zatuchlou podzemní chodbou. V Prasinkách si raději nasadili kápě, aby nikdo nepoznal, že jsou to studenti ze školy. Sice na sobě neměli školní uniformu ani nic jiného, co by je mohlo prozradit, ale museli být opatrní.

Po pár minutách našli člověka, který tam s ledovým klidem a trpělivostí stál v té zimě a větru a čekal až si od něj převezmou informace. Trochu nedůvěřivě a s lehkým pohrdáním zíral na trojici jako by si v duchu říkal: Co tady chtějí ty tři děcka s mlékem na bradě? Ty, že už chce Pán Zla přijmout? Potom sdělil Luciusovi a Bellatrix všechny důležité instrukce. Nikdo z nich se ještě nemohl přemisťovat, a tak jim byla předána přenášedla. Jedno na cestu tam a další na cestu zpátky. Objevili se ve velmi řídce obydlené, mudlovské vesničce před jedním domem. "Ale co hlídáček?" otočila se Samantha na Luciuse. "Prosím tě," odfrkl si: "Myslíš, že by nám Pán zla řekl ať odejdeme ze školy a jdeme splnit jeho úkol, kdyby mohli na ministerstvu přijít na to, že jsme Bradavice opustili, byli tady a používali kouzla i když nejsme plnoletí?" "Máš pravdu. Takže je to zařízené?" ujistila se ještě. On jen protočil oči a přikývl, pak se vydal k domu a kouzlem vyrval dveře z pantů, načež se zevnitř ozval polekaný křik.

Lucius, následně jakoby galantně ukázal Samantě, že může vejít první. Nedávala na sobě nic znát a sebevědomě vešla dovnitř s ostatními v patách a hledala obyvatele tohoto domu. Ti jí z obýváku vyběhli napřed a překvapeně se zarazili když před sebou ve svém domě viděli pětici teenagerů "Jsou to mudlové, takže pohoda, prostě jde jen o to jestli dokážeš to, co budeš muset dělat celý život. První úkoly bývají až banálně lehké," řekl jí Lucius a s klidem civěl na dva mladé lidi, jejich dvě děti a miminko, které žena držela v náručí. Když to malé Samantha viděla, polkla a na vteřinku zavřela oči, snažíc se uvnitř sebe uklidnit.

Věděla, že si nemůže dovolit ani váhání. Musela vše zvládnout s ledovým klidem. "Přišli jsme na takovou malou návštěvu. Nepozvete nás snad dál?" usmála se děsivě na ty neznámé lidi a jednomu z větších děti zlomila obě nohy až se s křikem svalilo na zem. "Co to děláte?" vykřikla žena i její manžel zároveň a nechápali, jak se tohle stalo a proč ta dívka držela v ruce klacek a máchala s ním jak šílená. Hned na to se vzpamatoval a připojil Draco, který poslal ženě do břicha dýku. Ta klesla na kolena, držíc se za rukojeť dýky, trčící jí z břicha. V očích měla nechápavý a bolestný výraz. Byla předurčena zemřít, jen tak pro zábavu, což jí pomalu docházelo. Nikdy v životě totiž nikomu neublížila a tyto podivné výrostky jaktěživ neviděla. Děťátko jí vypadlo z náručí a tento malý uzlíček tak nyní ležel u Saminých nohou a vydával pronikavý křik. Následoval je Severus, který od ubohé matky hned odhodil jejího manžela a šel se mu věnovat.

Sam se cítila z pláče dítěte celá nesvá a nechtěla být donucena ho zabít. Vydala se k ženě, ale Lucius jí chytil za ruku a pokynul Dracovi. Bella si zatím vzala na starost ty dvě děcka a místnost brzy naplnil bolestný jekot i její radostný smích, takže miminko přes to všechno skoro nebylo slyšet, i když se to statečně snažilo překřičet svým vyděšeným pláčem. Samantha pohlédla na Luciuse a nechápala proč po ní musí chtít to nejtěžší. "Tak šup, tvá první smrtící kletba," řekl a zkoumavě se na ní s úšklebkem díval. "Jistě," řekla bez výrazu, snažila se namluvit si, že je jí to jedno, že jí nevadí zabít nevinné malé dítě. 'Jeho rodiče stejně zemřou, tak jak by přežilo?' říkala si v duchu a namířila na něj hůlku. Vteřinku měla chuť zvednout jej a utěšit, ale tyto pošetilé myšlenky hned zahnala a snažila se v sobě najít Samanthu bez citů a podobných myšlenek. Pár vteřin stála s namířenou hůlkou a Lucius už se začal šklebit, protože očekával, že i přes to, že dítě nemusí mučit, to nedokáže, protože zabít na poprvé mimino, na to každý nemá nervy. Obzvlášť, když se zdálo, jakoby se v posledních dnech nějak moc vzdalovala od své party.

Pak tvrdě a nahlas řekla: "Avada Kedavra!" Vzduch pročísl zlověstný svist kouzla přinášející smrt se zeleným světlem. Dítě pak dál leželo, ale už bez pohybu či jediného dalšího zvuku. "Tak je to správně," zasmál se po chvilce pochvalně a poplácal jí po zadku, až měla chuť ho nakopnout mezi nohy. "Kopl do mrtvolky, načež se šel přidat k Severusovi v mučení muže a sledovat, jak si vede. Sam šla k Dracovi a k té ženě, která brečela nejen bolestí, ale i proto, že právě ztratila své malé, vědíc, že ona sama i zbytek její rodiny zemře hrozivou smrtí od zvláštních mladých lidí, jenž ani nepotřebovali zbraně a holé ruce, když jim chtěli ublížit. Měli k tomu jen prapodivné klacky. Pro Samanthu už pak nebyl problém pomáhat Dracovi v mučení neznámé ženy. Byla jako stroj smrti bez duše. Jakoby své já někam zamkla a jen mechanicky vykonávala, co jí mozek přikázal. Dokonce v posledních chvílích pociťovala z toho plynoucí zvláštní uspokojující radost. Možná nakonec je jejím osudem pomáhat Voldemortovi v jeho plánu vymýtit všechny mudlovské šmejdy a podrobit si mudly.

--

Do Bradavic se pak vraceli zamlklí. Lucius se usmíval. Jak jinak. Samantha vzpomínala na to, s jakým potěšením Bella mučila a zabíjela ty dvě děti. Měla by to taky příště už od začátku zvládnout takhle. Vždyť u miminka trochu váhala. Šlo o jiný prohřešek, ne o vytváření nepříjemnosti otravným spolužákům. Vše bylo tak moc jiné, že tomu stále nemohla uvěřit a říkala si jestli se jí právě prožitá hrůza jen nezdála. Její oči, které během celé akce nabraly tmavou zlověstnou barvu byly zase jasně modré a ona si plně uvědomovala, co provedla. Bála se, že příště to nedokáže, ale musela! Musela být silná! 'Přece nejsem nějaký slaboch, kterého položí smrt obyčejných mudlů nebo snad ano?' rozmlouvala sama se sebou v duchu. Lucius s Bellou se od nich rychle odpojili. Šli do sovince napsat zprávu. Severus se na ně podíval, pak se kamsi vydal. Do Zmijozelu to určitě nebylo. "Draco...jdi sám, chci se ještě projít, o samotě..." zašeptala ve ztichlé chodbě. "Dobře," povzdechl si po chvilce, políbil jí a pohladil po vlasech, načež se na ní ještě starostlivě podíval a odešel. Dívka ušla jen pár kroků, pak se schoulila v jednom z výklenků hradu a zírala před sebe.

--

Najednou se ozvalo tiché vrznutí dveří od učebny, v níž se Severus zavřel. Černovlasý hoch trochu polekaně vzhlédl. Nikdy sem nikdo nechodil. Dovnitř opatrně nakoukla Elizabeth. "To jsi ty," ulevilo se mu trochu a dál seděl na zemi. Vklouzla dovnitř a zavřela za sebou: "Neruším?" "Ne, jistěže ne," povzdechl si trochu. Mírně se zamračila: "Raději půjdu..." chystala se zas odejít a sáhla po klice. "Je fakt, že bys možná neměla být v jedné místnosti s vrahem," zašeptal sklesle. "Cože?" otočila se na něj zpět zaraženě. "Slyšelas. Mé ruce jsou už zašpiněné cizí krví," řekl a podíval se na ně, jako by tam opravdu měla nějaká být. Taky jí k nim sklouzl pohled: "O čem to mluvíš?" zašeptala. "O tom, že již dnes jsme museli Pána zla přesvědčit o své loajalitě a schopnosti. Chce nás přijmout už v létě, mě, Draca a Sam, jako jediné z pátého ročníku. Podle ostatních je to mimořádná pocta," zašeptal a radši dál hleděl na své ruce.

Liz zalapala po dechu, zamotala se jí hlava, a tak se opřela o dveře za sebou. V očích měla slzy, neschopna slova. Dokázala chvíli myslet jen na fakt, že ten, komu začínala věřit, právě někoho zabil. Se smutkem se na ní podíval a rukama si vjel do vlasů a držel je, což budilo dojem, že si je chce vyrvat. Začala vrtět hlavou a dusila vzlyky, jen slzy jí stékaly po tvářích. Stále zády ke dveřím sáhla po klice. "Nechoď, prosím, nechtěl jsem... Já jsem je... Musel jsem," řekl zkroušeně. Takhle hrozně se snad ještě nikdy necítil. Nechtěl, aby odešla. Byla jediná, komu se mohl svěřit. Byl na své trápení jinak úplně sám. Připadalo mu, že Sam se v tom mučení možná i našla, proto se mu nechtělo se jí svěřovat se svými pocity. "Co uděláš příště, hm? Zabiješ mou rodinu? Nemůžu zůstat," vzlykla. "Já...já jsem...nejde to jinak, Elizabeth. Takhle jsem to nechtěl, ale jinak to nejde. Musím to dělat. Musím se to naučit jako ostatní, jinak nepřežiju ani, když budu u Voldemorta, natož kdybych řekl, že se k němu nepřidám." "Pak tě už víc nechci znát! Jsi stejný jako oni!" zvýšila raněně hlas, vyběhla ze dveří a práskla jimi za sebou, běžíc k sobě, za Tomem, za bezpečím. Neměl ani sílu se za ní hnát. Věděl, že po tomhle nemůže nic očekávat. Cítil, že je vrah a nezaslouží si nic jiného, než pohrdání od lidí, jako je ona.

Sam seděla už více než hodinu, schoulená ve výklenku jedné z chodeb vedoucích do Zmijozelu. Elizabeth běžela danou chodbou a už nezadržela hlasité vzlyky. Sam se vzmohla jen na to, aby vykoukla a uplakanýma očima zkontrolovala, kdo se to k ní blíží. Brunetka ani přes slzy neviděla. Samantha vstala a zachytila bežící dívku. "Co se stalo?" zeptala se tiše a ani nevěděla, proč jí to vlastně tak zajímá. Rosemanová se jí lekla tak moc, že málem dostala infarkt. Černovláska jí radši pustila a dál na ní tázavě hleděla, v očích majíc stále slzy bezmoci. "Jak jste mohli? Zavzlykala brunetka. "Jak to víš?" šeptla nešťastně Fletcherová a po tvářích jí steklo několik nových slz. Tázaná však jen vrtěla hlavou a vydala se uplakaně dál dost vrávoravým krokem, zdálo se, že sebou každou chvíli sekne. Samantha se rozhlédla, doběhla jí a raději jí chytila, aby jí držela, kdyby měla spadnout. Liz neměla ani sílu jí poslat pryč, jen si všechno, co se dozvěděla, představovala a cítila se stále hůř, byla stále bledší. "Vezmu tě radši na ošetřovnu," rozhodla tiše Sam a změnila směr. Liz však udělala už jen dalších pár kroků a sekla sebou - omdlela.

Sam jí nestihla zachytit, a tak se k ní sklonila, aby jí probudila, avšak málem jí trefil šlak, když se chodbou začaly rozléhat kroky. Celou jí naplnila náhlá panika. Nebylo, kam by Lizino tělo odtáhla a jestli je to Lucius, co by řekla? Jistě, mohla si vymyslet, že jí mučila, ale jistě by chtěl hned pokračovat, tudíž černovlásce nezbylo nic jiného, než se se strachem schovat za sloup. Nemohla prostě dopustit, aby jí kdokoliv s Rosemanovou viděl. Na to se moc bála toho, co by jí čekalo.

Venku už tou dobou byla tma. K ležící dívce došel nějaký chlapec, avšak bych ukryt ve stínu. Hořící louče byla až o kus dál, takže Sam nerozpoznala kdo to je. "Liz?" šeptl dotyčný, trochu vyděšeně, sklonil se k ní a snažil se jí probrat. Brunetka po chvilce zamrkala a snažila se zaostřit. "Jsi v pořádku?" šeptal starostlivě a zvedal jí. Mezitím ho Samantha poznala, vyšla zpoza sloupu a nevěřícně na něj zírala. "Proč jí zrovna ty pomáháš?" nechápala. Severus se na ní jen podíval a nic neřekl. Elizabeth mu neodpověděla, jen se v k němu instinktivně přivinula.

Zatvářil se překvapeně a trochu nejistě jí k sobě přitiskl. "Mám tě vzít na ošetřovnu?" zašeptal. "Severusi, nechceš mi říct, co tohle znamená?" zeptala se Samantha s přivřenýma očima nevěřícně. "Tys jí taky chtěla pomoct nebo ne?" zavrčel trochu podrážděně. "No...ano, ale proč ty?" sykla tiše hned na to. "Prostě proto," odsekl až se Sam zarazila. Nestávalo se, že by s ní mluvil tak odměřeně. "Chci za Tomem," šeptla Lizzie sotva slyšitelně do jeho hábitu. "Můžu tě dovést ke Zmijozelu, tam už, ale budeš muset sama. Nikdo už ve společenský místnosti v tuhle hodinu nebude, ale nechci nic riskovat," řekl a Samantha jen přihlížela s rukama založenýma na prsou. "Severusi," šeptla brunetka a vzhlédla k němu, přiblížila rty k jeho uchu a zašeptala: "Věřím ti". Černovláska se trochu zamračila, když je viděla a štvalo jí, že netušila, co mu Elizabeth řekla. "Myslel jsem, že mě budeš nenávidět a už se mnou nepromluvíš," zašeptal na to. Ta mírně zavrtěla hlavou a znovu u jeho ucha zašeptala: "Vždy je možnost, jak z toho ven...pomůžu ti...," přičemž se rty letmo dotýkala jeho ucha. Severus si musel skousnout ret a chvilku mlčel, než dostal své pocity zas pod kontrolu. "Nevím, jestli v tohle případě je taky možnost, ale díky, vážím si toho" pošeptal jí potom. "Ve stejný situaci byl i Tom," zašeptala už jen stejným způsobem, jakoby to vše vysvětlovalo. Trochu se zamračil, ale pak jen přikývl a opatrně jí vzal kolem ramen. "Sam, jdi před námi a pro jistotu kontroluj," řekl jí a ona se nafoukla vzteky, že se tu děje něco, co neví a ještě si z ní snad dělá poskoka nebo co. Naštvaně se otočila a šla kus před nimi.

Liz se pomalu v jeho blízkosti přestávala třást. Tiskl jí trochu k sobě a uvědomoval si její hřejivé tělo. Raději se cestou díval jen před sebe na Sam. Rosemanová se nakonec úplně uklidnila a bylo vidět, že je zamyšlená, zírala před sebe s nepřítomným výrazem ve tváři a mírně pootevřenými rty. Nechala se jím vést. Pohlédl na ní. chvilku jen civěl a poté se zas raději rychle odvrátil. Byli už téměř u Zmijozelu. Všude vládl klid, ticho a tma. Občas nějaké místo osvětlovala louče.

Když došli k cíli, Elizabeth zamrkala, jakoby se vrátila do přítomnosti . "Tady...už musíš sama. Jsi opravdu v pořádku, aby se Tom nemusel na nic ptát?" zeptal se a Samantha mezitím už do Zmijozelu radši vešla. "Ano," řekla nervózně, dalo se lehce poznat, že má strach. On jen sklesle trochu pozvedl koutky úst v sotva znatelném úsměvu. "Dobrou noc," zašeptal . "Dobrou noc," snažila se uklidnit a přešlápla. Bylo jasné, že se bojí, aby nepotkala Luciuse. "Půjdu první. Vrátím se pro tebe, když bude vzduch čistý, dřív tam nechoď," povzdechl si mírně, hned, jak mu to došlo a vešel do společenské místnosti. Sedla si zatím do stínu u jedné zdi.

"Je to dobré, kromě Sam tam nikdo není," přišel jí oznámit po chvilce. "Děkuju," zašeptala a vyškrábala se na nohy. přikývl a nechal jí projít kolem sebe. Pohledem raději ještě hlídal místnost. Rozeběhla se přes místnost ke schodům, jak nejrychleji uměla. Nejstarší syn Malfoyů s Bellou se až nyní vracel ze sovince. Severus je oba zahlédl na konci chodby vedoucí ke Zmijozelu, než se zavřely kamenné dveře. "To bylo o chlup," oddechl si potichu. "Lucius jde sem, nechceš jít raději spát?" podíval se na Samanthu. I přes to, že s ním hodlala mluvit, raději okamžitě taky vystřelila a šla do ložnice, aby ho už nemusela potkat. Jakmile Elizabeth zaslechla, že jde Lucius, začala na schodech klopýtat a panikařit, takže byla pomalejší než obvykle.

Když se dostala ke své zdi, vešli. Severus seděl mezitím radši v křesle a v duchu na ni řval: Vejdi už sakra do toho zatracenýho pokoje! Samantha mezitím rychlostí blesku zmizela. Zeď se začala otevírat a Liz jí šeptem popoháněla. Snape se pomodlil k Merlinovi a kouzlem podrazil Luciusovi a Belle nohy, tak, aby si mysleli, že o něco zakopli. Ti už se s potěšenými úsměvy chtěli vydat k Elizabeth. Zeď se otevřela a ona za ní s úlevným: "Díky, Merline..." zmizela.

-

Hned, jak se ráno Samantha probudila, vzpomněla si zas na to, jak divně se včera Severus choval. Chce si snad s Elizabeth užít, tak se snaží? Sleduje tím snad něco jiného? Vždyť on přece od začátku nesouhlasil s mým snažením Liz chránit, tak proč by se teď sám měl jen tak snažit? ptalase sama sebe v duchu. Nerozuměla tomu, ale byla si jistá tím, že Severus jí nic neřekne, což jí štvalo ještě víc. Raději sešla dolů, kde se posadila přímo vedle Luciuse. Věděla, že se ho nesmí moc stranit, aby si neuvědomil, jaký má z něj strach a nezačal toho víc využívat. Byli sice něco jako přátelé, ale tento mladík byl zcela nevyzpytatelný a i k lidem, které nazýval přáteli se dokázal chovat stejně jako k nepřátelům, když se mu zachtělo. Myslel si prostě, že je snad vládce světa.

"Nazdar Sam, tak jaký máš pocit zpětně ze včera, co? Pán zla už odepsal, je docela spokojený, ale určitě nás bude za nějaký čas čekat další podobná akce. Pán si musí být jistý, že to nebyl jen jeden úspěch," řekl spokojeně, objal jí kolem ramen a tisknul k sobě, jak kdyby byla jeho majetek. Jen silou vůle se jí na tváři neobjevil zpupný, nakvašený výraz, ale místo toho úsměv. Dělala, jako, že si jeho doteků nevšímá a nevadí jí. "Včera to bylo trochu zvláštní, něco úplně nového, avšak když si to vezmu zpětně, bylo to skvělé. Už se těším na příště," zazubila se. "Poprvé je to vždy zvláštní, ale začne se ti to líbit, a pak už se jen těšíš na další. Nejlepší na tom je, že od léta, už to budeme moc dělat třeba každý den," zasmál se a pár dalších lidí také. Sam se samozřejmě neopomněla zasmát s nimi.

Lucius se ujistil, že Draco ještě není přítomen, a pak jakoby mimochodem sáhl černovlásce na stehno. Ta zavřela na vteřinku oči a vzteky to v ní vřelo. Seděla klidně dál a stále hleděla jen před sebe, jako by si toho nevšimla stejně jako všeho v poslední době. Bylo jí jasné, že jí Lucius zkouší. Snaží se zjistit, kdy se jeho hračka neudrží a jednu mu vrazí. Nehodlala mu však potvrdit, že je porcelánová panenka, jenž se při každém jeho doteku roztříští na tisíc kousků. Rozhodla se v téhle jeho pitomé zkoušce obstát, protože je bojovnice a to pořádně silná! "Jdeš s námi na snídani?" zeptal se a ona jen přikývla. "Tak jdeme," řekl a stále si jí tisknouc k sobě, se zvedl. Sam byla v tu chvíli naštvaná na nejvíc ze všeho Draca, protože ještě vyspává a ona tedy musí tohohle prasáka trpět.

Když si sedli ke stolu na snídani, konečně jí pustil, aby se najedl. Oddychla si a dala se také do jídla. Po chvíli dorazil i Draco, díky čemuž se jí ulevilo úplně. Přivítali se polibkem, ale stejně Samanthin protějšek poznal, že je na něj jeho přítelkyně trochu nakrknutá. Nechápal však proč a ona mu to nehodlala vysvětlit. Během snídaně se dostavila i Elizabeth s Tomem. Severus se radši snažil dělat, že si jí ani nevšiml. Bál se případného prozrazení. Dopadlo by to špatně, nesměl nic riskovat. Už tak dával v sázku příliš mnoho. Šedooký chlapec si chvíli nevraživým pohledem měřil své dvojče, a pak mu pohled sklouzl i na jeho hnědovlasou přítelkyni. Lucius si Rosemanové všiml samozřejmě okamžitě a nebýt Toma, nejspíš by si přesedl a začal jí otravovat již na snídani. Poslední dny na ní neměl moc štěstí z čehož začínal být rozmrzelý. Sam pokaždé viděla jeho mlsné pohledy až moc dobře. To, jak stejně jako jí, i Elizabeth doslova svléká očima. Už zase měla neuvěřitelnou chuť jednu mu ubalit a trochu mu pochroumat ten jeho dokonalý aristokratický frňák.

Brunetka se střetla pohledem s Dracem, načež ho hned odvrátila a jen na moment, jenž se dal sotva postřehnout se podívala na Luciuse. Tom ji od něj odvedl co nejdál a sám si sedl naproti Severusovi. Ona seděla tváří v tvář své kamarádce z Krásnohůlek, jenž si nejistě sedla vedle Snapea: "Ahoj, Em," pozdravila. Ta se hned rozzářila. Severus se podíval na dívku vedle sebe, jenž byla právě oslovena a Sam si Toma s Elizabeth raději vůbec nevšímala. Ta jí po včerejšku rozčilovala ještě víc, kvůli tomu, čemu černovláska nerozuměla a nikdo jí to nehodlal vysvětlit. Draco na Rosemanovou ještě chvíli koukal, a když se znovu podíval na své dvojče, odfrkl si, dajíc se zas do jídla.

Lucius si dobře všiml Lizina krátkého pohledu jeho směrem. "Čau Elizabeth, jakpak se máš, zlato? Dlouho jsme si nepopovídali," naklonil se přes stůl a oplzle se zasmál, prohlížejíc si jí. "Dej si pohov, bratře, není žádné tvé zlato," zavrčel Tom. Liz si nejstaršího Malfoye znechuceně měřila: "Myslím, že mám dost," zašeptala Tomovi. Přitom si jednou kousla. "Měla bys chuť na něco jiného, co?" mrkl na ní Lucius, své rodinné vykopávky si nevšímajíc. Ten zaťal ruce v pěst a snažil se ovládnou. Liz svého nepřítele však ignorovala a políbila Toma na tvář: "Najez se v klidu, skočím si tady s Em na toalety a hned jsem zpět," šeptla. "Je to tak akutní?" namítl šeptem. Jen se omluvně pousmála, přičemž už Emma stála za jejími zády.

Sam sledovala střídavě Luciuse, který si Liz hlídal a brunetku, jenž právě hodlala odejít bez ochrany, což se jí nelíbilo, ale věděla, že jí nemůže pořád chodit hlídat. Ji by nikdo nedoprovázel a nenasazoval za ni život. Tom sledoval ostražitě Luciuse, během toho Elizabeth s Emmou vyběhly z Velké síně. "Jdeme do sovince," řekl Lucius ostatním ani ne minutu poté a ti se s ním jako na povel v tu ránu zvedli. Odešel tedy spolu se svým doprovodem, aby nebyl nápadný. Dracově dvojčeti to stejně nedalo, raději se zvedl a šel své milované naproti.

--

Cestou ze snídaně pohlédla černovlasá dívka na rozpis konkurzů čtvrtého dne. V tu ránu byl její klid ten tam. Dneska tam byla zapsaná a to i s Elizabeth. Teď už Brumbála nepodezřívala, ale bylo jí jasné, že to opravdu dělá schválně, jen nevěděla proč. Měla ještě hodinu, a tak se šla někam zašít s Dracem. V jedné z učeben si vykouzlili pohovku. Blonďák si napůl lehl a ona částečně na něj. Hladil jí ve vlasech a Sam se zavřenýma očima poslouchala tlukot jeho srdce. Uklidňovalo jí to. Celou dobu se mazlili a povídali si. Na včerejšek se snažili nemyslet a vyrovnat se s ním. Poté šedooký chlapec doprovodil svou dívku k oné určené učebně. "Hodně štěstí zlato," políbil její rty, přičemž se zapojila a usmála se. Pak se nadechla, vzala za kliku a vešla dovnitř.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bailey* » katy-perry.er.cz Bailey* » katy-perry.er.cz | Web | 29. července 2012 v 16:31 | Reagovat

Pekný blog :)
..........................................
Na blogu mám náber do wardrobe, pokiaľ máš záujem určite sa zapíš :)http://ultimate-perry.blog.cz/1207/wanna-be-my-wardrobe

2 Grenade Grenade | Web | 29. července 2012 v 16:32 | Reagovat

Ahoj :) Chceš sa prihlásiť do SONB ? (súťaž o najlepší blog) viac info tu :  http://xborn-this-wayx.blog.cz/1207/sonb-prihlaska  :)

3 izzie-28 izzie-28 | Web | 29. července 2012 v 16:34 | Reagovat

dobrý dess :-)

4 forgottenhell forgottenhell | Web | 29. července 2012 v 16:34 | Reagovat

krásný blog

5 Sára Sára | Web | 29. července 2012 v 17:49 | Reagovat

Nádherné, překrásné, pokračování, jsem ráda, že se tu objevilo po tak dlouhé době a jsem zvědavá jak to bude pokračovat, takže doufám, že bude velmi brzy :-)

6 Rose Rose | Web | 29. července 2012 v 23:22 | Reagovat

Wow.. perfektní, ale částečně lituji Severuse a Sam, kvůli té vraždě :) Opět dokonalé, holky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama