Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

Oheň, led a růže → 11. Čas na vysvětlení - část první

22. května 2011 v 20:24 | Snapeova |  Oheň, led a růže
"Půjdeme se najíst? Mám hrozný hlad"
"A to jako jak?"
"To nic, já jen…. Blíží se mi perioda, jsem nějak moc přecitlivělá"
***


Samantha seděla na gauči spolu s Dracem, který jí objímal kolem ramen. Všichni ostatní už se vytratili. To, co slyšeli je pobavilo, ale zároveň velice naštvalo. Ani jim se nelíbilo, že ta holka má stále nějaká privilegia. Přišla si sem jako princezna a všichni se tak k ní chovají. Společně se shodli na tom, že by měla dostat, co si zaslouží a stejně tak Tom Malfoy, zrádce své rodiny.

Černovláska se opírala o Draca, jenž příjemně voněl a bylo jí blaze. Cítila se po dlouhé době opravdu šťastná. Tedy, když nepočítala neuvěřitelný vztek na sestru. Hlodalo v ní však ještě něco, jenže nemohla přijít na to, o co se jednalo, což jí mátlo a vytvářelo neustále pochybnosti. Merlinžel však nedokázala zjistit, proč jí něco zneklidňuje.'Vše je přeci v relativním pořádku, ne?' zeptala se sama sebe. "Půjdeme se najíst? Mám hrozný hlad", pronesl Draco do ticha, které narušovalo jen praskání ohně. "Ano", usmála se na něj a políbila ho krátce na rty. Zvedli se a ruku v ruce se vydali na cestu do Velké síně. Večeře již začala a ve společenské místnosti v tu chvíli zbývalo jen pár lidí. Ti většinou seděli nad úkoly, s nimiž si nevěděli rady.

Po cestě Samantha přemýšlela, jak vyřeší tu nepříjemnou situaci se svou sestrou. Nechápala proč jí nemůže ani jednou poslechnout a Rosemanové je její bezpečnost evidentně naprosto ukradená, když se s ní pořád kamarádí a navíc rovnou veřejně, hezky před všemi ostatními. Všichni určitě viděli, jak Vanessa zaklepala na její dveře a místo, aby jí ta zrádkyně hned vyhodila, vzala jí dovnitř. Sam nechápala, jak může být někdo tak bezohledný. Van je ještě malá a nezaslouží si nějaké nepříjemnosti. Alespoň Elizabeth by mohla mít trochu rozumu, avšak ne. To by ani nebyla ona, kdyby se jednou chovala, tak jak má. Pořád musí provokovat, to co se jí stalo asi zdaleka nestačilo.

Došli do Velké síně, která již byla plná skoro k prasknutí a posadili se vedle ostatních, jenž jim drželi místo u konce zmijozelského stolu. Byla tam i Vanessa vedle níž si Sam sedla. Když pohlédla k učitelskému stolu, zachytila Křiklanův přátelský úsměv. Mrknul na ní a následně se opět schoval za noviny. Pohlédla na Brumbála a s nevolí zjistila, že on na ní hledí nejspíš už od doby, co vešla. Upíral na ní ten svůj pátravý pohled, jako kdyby jí snad chtěl otevřít hlavu a podívat se, jak vše doopravdy je. 'Vypadá to, že na přesný sled událostí z Křiklanova večírku ještě nepřišel', pomyslela si Samantha. Avšak není žádný hlupák, jistě něco tuší, jen mu nikdo nechce říct pravdu. Tudíž bez svědků je odkázán pouze na teorie. Jen vteřinku poté, co se usadila a zjišťovala, co dobrého je k večeři, se na ní její sestra zle podívala, načež vstala i se svým talířem. Jinde už nebylo místo, ale ona se i přesto nějak vmáčkla mezi Severuse a Narcissu. Stranili se jí oba, Van i Severus, a ona nechápala proč. Vůbec tomu nerozuměla, což bylo zžírající. Kdyby aspoň znala své provinění, cítila by se snad lépe. Oba se na ni stále zle dívají a kdykoliv je v jejích blízkosti, jdou od ní co nejdál. Rozhodla se to prozatím nechat být a znovu se věnovala hoře jídla na zmijozelském stole.

Všechny dobroty vypadaly lákavě, ale ještě jí bylo od oběda trochu těžko, takže si na prázdný talíř před sebou nandala jen polévku. Zato Draco si naložil pořádnou porci pěkně vonícího hovězího. Když byly asi v půlce své večeře, vpochodovala dovnitř Rosemanová i s tím svým amantem. K Samině nelibosti se posadili přímo naproti nim, avšak očividně neměli ani žádnou jinou možnost, poněvadž místa k sezení již byla plně obsazena. Fletcherová krátce zachytila udivený pohled, jímž na ní Liz hleděla. Protočila oči a pokračovala v konzumování horké polévky.
Po chvilce se stalo přesně to, co Sam očekávala. "Pan cukrouš" promluvil. Se sladkým úsměvem, tak akorát k poblití, se ptal své milé, co si ráčí dát k večeři. Naštěstí v té chvíli promluvil i Draco, tudíž ho nemusela dále poslouchat. "Miláčku, docela ti tu polévku závidím. Maso je dnes tuhý až hrůza. Mám pocit, že za chvíli se mi podaří na něm zlomit nůž, " usmál se na ni mile, načež mu úsměv vrátila. Když viděla jak se s masem pere, měla co dělat, aby se nerozesmála. 'Holt i skřítci jsou na maso občas krátcí', zasmála se v duchu a ulomila si k polévce kousek chleba. Najednou se však Elizabeth rozhodla, že vlastně ještě nemá hlad nad čímž musela Samantha opět protočit oči. 'Proč sem teda lezla', pomyslela si, pokračujíc: 'Chtěla se tu jen promenádovat se svým milým nebo co?' Další jejich slova už ani nevnímala. Začala si v mysli přehrávat něco příjemnějšího a soustředila se na dojedení polévky. Hned, co se odvážila zase vzhlédnout, zjistila, že ti dva už byli pryč. Liz se právě na druhé straně síně objímala s Nebelvírskými a něčemu se smála. Sam byla ráda, že jejich řeči nemusela trpět déle. Té polévky by bylo totiž docela škoda, protože se, na rozdíl od Dracova masa, vskutku vydařila.

Po večeři se ještě krátce prošla s Dracem na Astronomickou věž, kde společně sledovali dech beroucí západ slunce. Do ložnice se pak vrátila plná pozitivní energie. S jejím přítelem jí bylo opravdu moc dobře. Dlouho se necítila tak svá a uvolněná. Sotva si černovláska připravila tašku na zítřejší školní den, do jinak prázdné ložnice vešla její sestra Vanessa. "Máma psala. Jestli máš zájem si to přečíst, tak to máš tady", řekla stroze a položila dopis na Samin noční stolek. Následně se ihned obrátila k odchodu, avšak Samantha jí zadržela. Zachytila svou sestru za ruku a ta se překvapeně otočila a ostře vyjekla: "Co je?" "Van, co se děje? Mohla by jsi mi, prosím, vysvětlit, proč se ke mně tak chováš?" požádala svou vlastní krev o vysvětlení. "A to jako jak?" opáčilo děvče, dodávajíc naprosto vytočeně: "Milá sestřičko, chovám se k tobě, jak si zasloužíš! Rozhodně si od tebe nenechám věčně rozkazovat! Neustále mě komanduješ! Říkáš mi, jak bych se měla chovat a s kým se kamarádit! Místo, abys byla ráda, že jsem si našla kamarádku, tak jí ode mě odháníš a ještě jí pomlouváš! Jestli jí někdy něco uděláš, můžeš si být jistá, že už nikdy víc nebudeš mou sestrou!" Sam na ni jen vyjeveně civěla, neschopná slova. Van byla v ráži a tak pokračovala: "Myslíš si o mě, že jsem naivně hloupá a nepochopím, tak očividnou skutečnost, že jsi Liz vyhrožovala? Povím ti jedno. Jsi ubohá a nejsi sama sebou. Takhle tě neznám. Buď jsi byla taková vždy a já to neviděla nebo jsi nesmírně omezená a chováš se podle toho, jak se chovají nejsilnější jedinci této koleje. Laskavě mi už dej pokoj a nelez mi, prosím tě, na oči!" ukončila vše Van a v poslední větě již téměř křičela. Rychle se otočila, aby její sestra neviděla slzy jenž se jí pomalu řinuly ze smaragdových očí, plných zklamání a vyběhla z ložnice.

Samantha otřeseně dosedla na ustlanou postel a i jí se draly do očí slzy. Chtěla se udržet, jak už tolikrát, ale tentokrát to nešlo. Nechala je přetéct a zabořila hlavu do dlaní. Pár minut se její tělo otřásalo mocnými vzlyky, pak však náhlý usedavý pláč přerušila jedna ze spolubydlících, jež ještě před chvilkou psala úkol ve společenské místnosti. "Co se děje?" optala se udiveně blondýnka a ustaraně se na Sam podívala. Ta zvedla své uslzené oči kolem nichž měla rozmazanou řasenku a snažila se dívku uklidnit. "To nic, já jen…. Blíží se mi perioda, jsem nějak moc přecitlivělá", dokončila nakonec svou rychlou lež a zdálo se, že zabrala. Spolubydlící se na ní povzbudivě usmála a pronesla něco v tom smyslu, že chápe, jak se cítí. 'To nemůžeš chápat', odpověděla jí v duchu Sam a vydala se do koupelny, kde si dala pořádně dlouhou, horkou vanu. Zakázala si už na celou věc myslet. Řekla si, že to nechá ustát. Nebude sestru nijak vyhledávat. Doufala, že Vanesska přijde sama a to co nejdřív, i když ona byla samozřejmě ta co se měla omluvit. Věděla však, že omluva je k ničemu, když nemůže sestře podat řádné vysvětlení o svém chování. Nezbývalo jí, než čekat, až Van zapomene, nebo jí vše promine. Zatím se vždy dokázaly usmířit během pár minut či nejpozději do druhého dne, avšak teď bylo vše jiné.
Po chvilce byla vyrušena i ze svého příjemného odpočinku ve vaně jinou spolužačkou, která také zatoužila po koupeli, tak si oblékla župan a šla rovnou spát. 'Zrovna teď bych uvítala, kdyby Draco mohl přijít sem', pomyslela si pro sebe. Tak moc potřebovala utěšit, slyšet ta šeptaná slova lásky a útěchy. Ano, mohla jít do společenské místnosti, její přítel tam jistě byl, ale nehodlala se nechat utěšovat před zraky půlky Zmijozelu a už vůbec ne v přítomnosti Luciuse.

Díky všem událostem, jenž se za poslední dobu odehrály nemohla spát. Když už usnula, pronásledovaly jí noční můry. Plně usnou se jí podařilo až, když venkovní tma začínala nabírat světlejšího nádechu. Kdyby jí její spolubydlící nebudily trpělivě nejméně deset minut a neptaly se, jestli jí mají omluvit nebo půjde na vyučování, tak by jistě zaspala. 'To nám ten den hezky začíná,' pomyslela si. Co nejrychleji se oblékla, nalíčila a běžela do Zmijozelské místnosti. Celá jejich parta na ní trpělivě čekala a hned, co přišla a pozdravila se s nimi, se všichni vydali na rychlou snídani. Elizabeth a Dracovo dvojče byli již na odchodu z Velké síně, tudíž nemusela Samantha trpět další sladké řečičky těch dvou hrdliček. Celá Samina skupinka do sebe rychle naházela snídani a jeden po druhém spěchali na své první hodiny.

Před učebnou dějin čar a kouzel se od nich oddělil Lucius s Bellatrix a ještě jeden chlapec. Narcissa se s nimi rozloučila už ve Velké síni. Měla totiž hodinu věštění z run. Zbytek jejich party si posedal do zadních lavic a brzy se k nim přidal i zbytek zmijozelských. Sam tyhle hodiny neměla ráda, proto se nikdy nehrnula do předních lavic. Dějiny jí k smrti nudily, i když většinou se snažila si véct poctivě poznámky. Dnes však věděla, že by bylo marné to jen zkoušet, protože by stejně usnula. Po probděné noci byla jen ráda, že zrovna tohle je jejich první hodina a ona si může nerušeně zdřímnout. Však on se snad najde někdo, kdo si bude zapisovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SáraJanka - Sb SáraJanka - Sb | Web | 23. května 2011 v 7:53 | Reagovat

velmi, velmi, velmi pěkné pokračování, už se těším na další :-)

2 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 23. května 2011 v 8:33 | Reagovat

:-( teď vůbec nemám čas to číst, jsem pozadu, ale slibuji, že to o prázdninách nebo i dřív napravím, teď mě čekají ve škole absolvenské práce :-(

3 verky verky | Web | 24. května 2011 v 18:08 | Reagovat

co, si nervní, že nekomentuju?? :D :D
podařená kapča :-) je to zvláštní, že se Sam nemůže na Toma ani podívat a štve jí jeho úsměv, když je úplně stejnej s Dracem :D :D a dost dobrá hádka s Van, ta se teda činí a je jen dobře, že Sam řekla, co si o ní myslím, protože už bylo načase, pořád si od ní nechala poroučet a komandovat, třebas si to teď Sam aspoň uvědomí a změní se :) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama