Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

Oheň, led a růže → 10. Zpět v realitě - část šestá

8. května 2011 v 15:12 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
"Lumus!"
"Jdi od ní, okamžitě, Draco!"
"Co si, do pekla, myslíš, že děláš?"
***


Elizabeth se ve tmě, pusté, nepoužívané učebny, plné prachu, nemohla ani hnout. Každá sebemenší snaha o jakýkoliv pohyb jí způsobovala nesnesitelnou bolest, takže jen ležela na pravém boku zády ke dveřím a dívala se z jednoho z okem na měsíc, plující po obloze, jenž byl jediným světélkem v její stále více rostoucí beznaději. Když už začala ztuhlost jejího těla odeznívat a účinky kletby Cruciatus pomalu pomíjely, začala jí únavou a vyčerpáním padat víčka.

--

Draco se převaloval ve své posteli a nemohl spát. Myslel na vše, co dnes Liz udělal, jen kvůli žárlivosti na své stupidní dvojče a kvůli tomu, že nebyl silnější. Proto se s Tomem nemohl rovnocenně vypořádat a vrátit mu tak vše, co mu kdy jeho vlastní krev udělala. Věděl však, že Cruciatusem přestřelil. V hlavě se mu vybavil obraz plačící Sam. Najednou mu to došlo. Musel tu zatracenou holku opravdu odtamtud dostat a pomoci jí od bolesti, protože jinak by ho mohla skutečně zažalovat a vidina téhle neblahé možnosti se mu ani trochu nelíbila. I přes ty všechny důvody měl však jeden hlavní. Potřeboval se jednoduše ujistit, že jí nic vážného nezpůsobil.

Vystřelil z postele a hnal se ke dveřím, pak mu došlo, že má na sobě pouze pyžamo. Rychle se vrátil pro plášť, načež uviděl na Severusově nočním stolku nějaké pergameny a lahvičky s lektvary. Vytáhl hůlku a zašeptal: "Lumus!" Šlo o hojící lektvar pro všechny případy, tedy univerzální, a posilující, což se mu akorát hodilo. Řekl si tedy, že si je vypůjčí a zítra mu umíchá nové. Ještě, že byl jeho spolubydlící vždy připraven téměř na vše. Popadl je, strčil do kapsy pláště a už se hnal přes společenskou místnost. Na chodbách hradu zpomalil, aby nedělal hluk a nepřivolal tím na sebe pozornost profesorů, hlídkujících na běžně studenty používaných místech. Konečně se ocitl v zaprášené, všemi zapomenuté části Bradavic a stál před učebnou, v které před pár hodinami zanechal jím samotným zmučenou Rosemanovou.

Liz probudilo skřípavé otvírání dveří, přičemž sebou vyděšeně škubla, což jí ovšem způsobilo bolest, takže jí uniklo tiché, ozvěnou však zesílené: "Au..." Jakmile Draco uslyšel její nářek, rychle za sebou zavřel, přispěchal k ní a klekl si k jejímu obličeji, jenž osvětloval měsíční svit. Měla jej zkřivený bolestí. V očích ho při tom pohledu štípaly slzy. Nechtěl jí nikdy takhle hodně ublížit. V tu chvíli slíbil sám sobě, že nic podobného už jí nikdy neudělá. Když bolest trošku odezněla a Elizabeth byla opět schopna otevřít oči, znovu se lekla. Čekala totiž kohokoliv, ale rozhodně ne jeho. Začala znovu plakat a naříkat: "Ne, ne, prosím..."

V tu chvíli vrzly opět dveře a do místnosti vlítla napůl šílená Fletcherová. Hned, co spatřila scénu před sebou, šokem ztuhla jak právě vytesaná socha svobody. Rosemanová stále plakala a tiše prosila o smilování. Další bolest už by od něj neunesla. Nejen, že jí mučil, ale navíc jí i rozdrtil srdce, jenž se tak rozletělo na milion ostrých kousíčků, které trhaly vnitřně drobnou brunetku na malé cáry. "Jdi od ní, okamžitě, Draco!" zavrčela Samantha, přičemž sebou Elizabeth znovu vyděšeně škubla. Draco si však dělal, co chtěl. Posadil slabě se vzpírající a křičící spolužačku, načež Sam vyděšeně za sebou ve spěchu zavřela dveře, a pak chvátala té ubohé dívce na pomoc, rozhodnuta ji ochránit.

"No tak, neper se se mnou! Chci ti pomoct! Slyšíš?" domlouval Liz Draco, poněvadž se snažila dostat z jeho objetí. Musel jí ale podepřít, aby jí mohl vlít do pusy lektvary. Ta se ovšem oháněla dál, avšak proti jeho silným pažím neměla sebemenší šanci. Hlas už jí úplně vypověděl službu, a tak jen plakala a mlátila všude okolo sebe zaťatými pěstmi. Po několikátém neúspěšném pokusu šelmu ve své náručí zklidnit mu přetekly nervy a zavrčel: "Jestli se neuklidníš a neotevřeš mi tu pusu, svážu tě, a pak na tebe použiju další ze zakázaných kleteb, jenž tě zaručeně donutí poslechnout! Znáš jí, že?" Ztuhla, stejně jako opodál stojící šokovaná černovláska, které se nelíbilo hned několik věcí. Uvědomila si, že začala na Rosemanovou ve skrytu duše žárlit a navíc jí děsily Dracovy právě pronesená zcela vážná slova, plná hrozby. Odteď totiž, stejně jak brunetka, věděla, že je její milovaný schopný všeho, aby dosáhl svého.

Elizabeth se tedy celá roztřesená strachy zcela Dracovi poddala a pootevřela poslušně ústa. Ten si si jí k sobě natočil bokem, jako tenkrát na ošetřovně a nalil jí do pusy první lektvar, přičemž Liz nepřestávala slzet. "Polkni", poručil jí něžně. Zamračila se, ale k jeho překvapení poslechla. Sam si odkašlala, čímž upoutala blonďákovu překvapenou pozornost. Úplně na její přítomnost, kvůli Lizině blízkosti a její nádherné vůni zapomněl. "Můžeš mi to všechno vysvětlit?" požádala ho jednoduše černovláska, načež pohodila hlavou k dívce, jenž se pod Samanthiným náhle tvrdým hlasem roztřásla ještě mocněji a začala znovu neovladatelně vzlykat. "Zítra, miláčku, slibuji. Jdi si lehnout. Postarám se o ní", zašeptal a svůj pohled znovu stočil k nádhernému plačícímu stvoření ve svém klíně. Přikázal sám sobě, že se musí natolik ovládat, aby jí znovu nepolíbil. Věděl, že by mu, ať je třeba sebe víc zraněná, poté vyškrábala oči. Navíc jí opravdu nechtěl znovu ranit.

Poté bylo pár minut ticho, které narušoval jen tichý nářek Rosemanové. Draco čekal, že zaslechne bouchnutí dveří, avšak nestalo se tak. Chvíli na to zjistil, že se Sam usadila po jeho boku a začala hladit brunetku po vlasech, která se tak lekla, až přestala plakat. Toho blonďák využil a tichounce zašeptal: "Otevři pusu." Poslechla. Odzátkoval zuby další lahvičku a nalil jí její obsah do úst. Poslušně polkla a drobet se zašklebila s drobným otřesem. "Ššt", konejšil jí šedooký chlapec, hladíc jí po tváři. Když se na něj vražedně podívala, raději toho nechal. "Tak jsi do mě nalil nějaký sajrajty a zas můžeš jít", utrhla se na něj skřípavým hlasem, stále přemáhajíc hrozící příchod dalších zvlyků, čímž mu zasadila ránu přímo do srdce. Pak pokračovala: "Nechci tě už nikdy vidět! Chápeš? Dosáhl si, čehos chtěl! Nesnáším tě! Dej ode mě ty ruce laskavě pryč!" Tohle ani Sam nečekala. Ztuhla a přestala jí hladit. Zadívala se zkoumavě na krátce vykolejeného Malfoye a chvilkový náznak bolesti, jenž se mihl v jeho očích, jí znejistil. 'Copak tu holku snad miloval?" ptala se v duchu sama sebe.

Draco se tvrdě bezcitně zasmál: "Nechceš mi říct, jak se odsud míníš bez mé pomoci dostat? Ani se nedokážeš postavit!" a vztek v něm zase vřel. "Odkdy se o mě zajímáš?" vrátila mu tázaná stejnou mincí, téměř křičíc, pokračujíc: "Pokud si dobře vzpomínám před pár hodinami jsi mi docela jasně naznačil, jak jsem ti ukradená, tak proč ta náhlá změna?" "Poslyš, Rosemanová, poslouchej... Draco to přepísk. Chápu tedy, že od něj žádnou pomoc nechceš... Tak nech mě, abych ti pomohla", vložila se do toho černovláska, jenž se snažila zachránit situaci. Elizabeth zatnula ruce v pěst a vypadalo to, že každou chvíli vybuchne. Dýchala zhluboka, čímž se viditelně snažila uklidnit. Pak pomalu promluvila mrazivým hlasem: "Víš čím mi pomůžeš, Fletcherová? Když s tím svým hadem přestaneš předstírat náhlou starost o mojí maličkost a oba vypadnete!" Samantha se vztekle postavila a vykřikla: "Okamžitě jí pust, Draco, a ty, couro, si tu klidně chcípni, jestli je ti to milejší, avšak příště nás laskavě neruš! Nemůžu za to, že si tě Tom tak nehýčká. To už je ostatně jen tvůj problém! Jestli tě ještě někdy nachytám špehovat, budeš mrtvá, slyšíš?"

Draco opatrně položil znovu se chvějící Liz na zem a stoupl si vedle své milované. Chytl jí za ramena a otočil k sobě s konejšivými slovy: "Jdi si lehnout, lásko. Opravdu se o ní postarám. Jsi unavená. Zítra nevstaneš", poté jí políbil a nasměroval ke dveřím, které následně otevřel. Vzal Samantinu ruku do své a vyšel s ní z místnosti, políbil její oněmělá ústa a než se vzpamatovala zmizel jí za znovu zavřenými dveřmi. Povzdechla si tedy a vydala se do své ložnice. Nechtěla ho opět zbytečně rozhněvat. Věřila, že jí nepodvede. Musela, nic jiného jí totiž nezbývalo...

--

Poté, co blonďák zanechal Sam na chodbě, přišel pomalu k Elizabeth, jenž už se smiřovala s neblahou vidinou, že tu skutečně přespí. Pohladil jí po tváři a když sebou opět polekaně škubla, zašeptal jí těsně u ucha: "Neboj se, když nebudeš dělat scény a budeš poslušně zticha, neublížím ti." "To ti mám jako věřit?" zasmála se chladně, čím si vysloužila kopanec do zad. Sykla bolestí. "Nemáš tu žádného anděla, který by tě přede mnou ochránil. Právě odešel. Uvědom si to konečně!" křikl výhružně, až nadskočila. "Budeš teda dělat, co ti řeknu?" zkoušel jí. Jen pomalu kývla. Slzy už jí opět smáčely tváře. "Vidíš, že to jde... Vždy dostanu, co chci, to si pamatuj. Náš polibek na ošetřovně byl toho důkazem, nemyslíš, drahá?" hrál si s ní jak s myší a opět jí pohladil. Psychicky jí ještě víc zdeptat byla totiž jediná možnost, jak jí mohl být naposled nablízku. Jen sevřela čelist silně k sobě v náhlém záchvatu zuřivosti. Měla sto chutí ho zaklít nějakým pěkně ošklivým kouzlem!

V ten moment jí došlo, že má u sebe svou hůlku. Zašátrala po ní a odhodila ho prvním kouzlem, jenž jí napadlo, zpět na dveře. Slyšela zadunění po nárazu a obrátila se na druhý bok, čelem k Dracovi, aby se mohla lépe bránit. Ovšem byla příliš pomalá, poněvadž měla záda rozbolavělá od předešlého kopance, a tak se k ní dostal dřív, než si to stačila uvědomit, a zmocnil se její hůlky. "Ne!" zasýpala ochraptěle a vyděšeně zírala na rozhněvaný obličej jen pár centimetrů od svého. "Co si, do pekla, myslíš, že děláš?" zasyčel, nepříčetně se klepajíc čirým hněvem, a poté řekl pouhé: "Varoval jsem tě!"

Najednou se hrubě zmocnil jejích úst. Líbal jí tak surově až jí prokousl spodní ret, načež vykřikla a a začala sebou škubat, mlátíc ho všude, kam jen dosáhla. Avšak nepřestal, krev v jejich ústech mu byla zcela ukradená. Šlo mu jen o jedno. Chtěl ji naposled vlastnit a zároveň i pořádně ponížit. Jeho ruce se zmocnili i jejího těla a celé ho hladově prozkoumávaly. Brunetce po pár minutách došly z lektvarů čerstvě nabyté síly a přestala se bránit. Chvíli jí ještě líbal, i když už ne tak surově s prsty v jejích vlasech a nakonec přestal úplně.

Elizabeth se snažila odpojit se od svého těla, nemyslet na bolest, jenž ho opět naplňovala. S prokousnutým rtem však neměla co do činění. Vystřelovala z díry v hrudi po jejím právě zcela zničeném a za živa vyrvaném srdci. Takhle hnusně s ní dosud nikdy nikdo nejednal. On byl první. Chtěla od něj utéct, co nejdál to šlo, ale bohužel nemohla. Tělo měla jak bez duše, zcela neovladatelné. Jen myšlenky na sebevraždu jí výřily hlavou.

Draco se drobet odtáhl a zadíval se jí do očí, které zíraly kamsi do stropu. Už v nich neviděl tu touhu se vzrušením smíchanou, jak tomu bylo na ošetřovně, nýbrž jen čistou nefalšovanou prázdnotu. Náhle si uvědomil, že jeho po chvíli téměř něžné polibky vůbec neopětovala. Byla mu plně oddána jak kde jaká hadrová panenka. Bodlo ho u srdce, nechtěl si jejich poslední společnou chvíli takhle zapamatovat na vždy, avšak už nebylo žádné cesty zpět. Stalo se. Nemohl vzít zpět nic z toho, co jí dnes provedl. Pochopil, že ho už bude nenávidět po celý zbytek života a nikdy mu neodpustí. Skončil u ní jednou pro vždy. Znovu ranil dívčino nitro, čímž sám sebe zklamal.

Z ničeho nic si uvědomil, že mu po tvářích tečou slzy. Nikdy před nikým neplakal. Měl to od otce zakázané. Podle jeho slov jsou slzy jakýmsi projevem slabosti nebo zranitelnosti a budoucí smrtijedi prý nikdy nepláčou či jinak nepředhazují světu svou zranitelnost. Teď mu to však bylo jedno. Lizzie ho stejně nevnímala. Stále měla ten prázdný výraz, upřený kamsi před sebe do stropu učebny. Opatrně si brunetčino chabé tělo přitáhl do své náruče. Její hlava mu ležela na hrudi, avšak ty zelenohnědé oči, které tak miloval byly stále upřené daleko do dáli. Bez jakékoliv jiskřičky života. Raději jí přiložil prsty na krk a dlaň na srdce, aby zkontroloval životní funkce. Vše se zdálo naprosto v pořádku. Trošku se mu po tomto zjištění ulevilo.

Ani netušil, jak dlouho měl chabou Elizabeth ve své náruči. Jen jí hladil a tiše plakal. Do učebny začal z ničeho nic pronikat sluneční svit,jenž ho probral ze sebelítosti. Naposledy se zadíval do dívčina konečně zcela uvolněného, normálně se jevícího obličeje. Spala, klidně oddechujíc. Ani se nedivil, že po tom všem, co jí způsobil usnula. Musela být vyčerpaná. Vyhojil jí kouzlem prokousnutý ret, jenž rázem vypadal zcela nedotčený, něžně políbil její broskvová, drobet pootevřená ústa a zvedl se spolu s ní ve svém objetí k odchodu. Ve společenské místnosti jí položil na pohovku a pořádně zachumlal do jejího pláště. Poté odešel stále celý skleslý spát, avšak po dřívějších slzách na jeho bledých tvářích už nebylo ani památky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex aff Alex aff | Web | 8. května 2011 v 20:24 | Reagovat

ÁÁ to si děláš srandu? no poček jdu ti vynadat :D

2 EW* EW* | Web | 9. května 2011 v 19:45 | Reagovat

Mazec!

3 Verky Verky | Web | 10. května 2011 v 17:15 | Reagovat

hele jako, co to je?? :D správně Alex, žes jí vynadala :D
jako jsem si myslela, že když za ní půjde do učebny, že by mohlo něco být, nebo by se mohli usmířit a ono nic, možná kdyby tam nepřišla Samanta...ale jako zklamal mě, co jí znova prováděl, myslela jsem si, že se drobet zmírnil a změnil :D přijde mi, že se v něm začínají projevovat Luciusovo znaky :D :D ale poslední dva odstavce moc krásný :-D

4 SáraJanka - Sb SáraJanka - Sb | Web | 12. května 2011 v 8:12 | Reagovat

Nádherné pokračování, už se těším na další.

5 Claire Claire | Web | 15. května 2011 v 19:22 | Reagovat

moc povedené, jste obě moc šikovné :-)

6 eli&latri eli&latri | Web | 15. května 2011 v 23:17 | Reagovat

no co to je jako todle to??!! :D jo myslela sem si nebo doufala, že by mohla ještě jít za ní...taky šel ale co tam proboha dělala Sam??!! to všechno jenom zkazila :D a Draco se nemohla aspoň chvilku ovládat a musel ji znova ublížit a tím pádem i sobě??!! myslela, sem, že se usmíří a nějak se to mezi nima sklidní ale Draco tomu zase nasadil korunu že :-D
no ale musim říct, že ten psoeldní dostavec je hezkej!!! těšim se na další část :D

7 Hanka Hanka | E-mail | 2. února 2015 v 13:24 | Reagovat

Dřív jsem Draca měla ráda, ale teď bych ho nejradši . . .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama