Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

Oheň, led a růže → 10. Zpět v realitě - část druhá

9. dubna 2011 v 14:22 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
"Měla bys jít. Už si nemáme co říct"
"Máš pravdu, Lizzie"
"Tos jim nemohl říct aspoň 'dobrou'?"
***


Liz Vanessu zavedla k posezení u velkého okna a pro jistotu zavřela Toma v šatně, stejně právě dával dohromady páry ponožek, což byla v jeho binci práce na dost dlouhou dobu. Taky se u ní strašně hlasitě rozčilovat. Van si sedla do jednoho z křesel, přičemž se obdivně rozhlížela po pokoji a Elizabeth se uvelebila v druhém křesílku. Vůbec nevěděla, jak by měla začít. Cítila na sobě kamarádčin zkoumavý pohled. Neklidně se zavrtěla, a aby od sebe odvedla její pozornost, poněvadž si potřebovala utřídit myšlenky, zeptala se: "Dáš si něco k pití?" "Díky, džus, prosím", vzpamatovala se po chvíli tázaná. Bylo na ní vidět, že přemýšlí nad důvodem nevšedního odměřeného chování hostitelky. Ta se zvedla a odešla do kuchyně, cestou si v hlavě připravovala, jak by Saminu sestru od sebe odradila.

Když se vrátila se sklenicí pomerančového džusu zpátky a další sklenicí vody, našla Van u svých kosmetických z půlky vybalených taštiček. Odkašlala si, aby tím upoutala její pozornost. Vanessa zvedla hlavu a usmála se na ní se slovy: "Máš nádherný šminky. Sestra mi moc ještě nedovoluje se malovat. Jen při zvláštních příležitostech mi půjčí svůj lesk na rty", postěžovala si smutně na Samantinu adresu. "Víš, je dobře, že ti šminky sestra nepovoluje. Ničí pleť a ty je nepotřebuješ. Jsi krásná i bez nich. Navíc na ně máš ještě dost času", usmála se Elizabeth na mračící se stvoření v jejím malém křesílku, dodávajíc: "Přinesla jsem ti ten džus", načež si opět sedla ke stolku a počkala, než se její kamarádka usadí naproti ní. Pak opět nasadila svůj zamyšlený výraz a úsměv jí z tváře zmizel.

"Totiž, Van... Měla bych se ti už konečně přiznat. Mrzí mě, že ti musím říct tak bolestovou pravdu, protože vím, že jsem pro tebe částečně byla i oporou. Tuším, že mi nebudeš chtít věřit, ale už tě nemůžu dál takhle surově využívat, když to navíc k ničemu nevede. Nejsem tvá nejlepší kamarádka, jak si celou dobu tak naivně myslíš. Jediný skutečný kamarády mám v Nebelvíru. Tebe jsem jen zneužila, poněvadž jsem doufala, že s tvou pomocí si získám oblibu ve své koleji. V naší koleji. Nestalo se. Naopak se postoje lidí ke mně kvůli tobě zhoršují, takže jsi mi k ničemu. Už tě nepotřebuji, takže za mnou laskavě dál nelez", dokončila svou narychlo vymyšlenou odrazovací taktiku a dál už jen upírala na třesoucí se Vanessu ten nejvíc opovržlivý pohled, jakého byla schopna.

Van držela celý Elizabethin monolog sklenku džusu na cestě k ústům a samým údivem se ani nenapila. Jen na Liz koukala, jako kdyby právě přiletěla z Marsu. Nemohla uvěřit tomu, co slyší. Lizzie pro ní byla nejlepší kamarádkou na této škole. Nemohla jí věřit. Přece se celou dobu nekamarádila s mrchou. To by poznala. Má na odhalení přetvářky dobrý nos a bystrý zrak. Proto jen řekla: "Nevěřím ti ani slovo, tos odhadla správně. Vím, že mi lžeš do očí, ale nevím proč. Kdo tě chce ode mě odloučit, Liz? Kdo ti vyhrožuje?" Tázaná na ní nevěřícně vykulila oči. Čekala nadávky, křik, pláč, avšak tenhle klidný tón opravdu ne. Nebyla připravená na další kupu dotazů. Zvedla se tedy se slovy: "Měla bys jít. Už si nemáme co říct", poté se ke své již bývalé spřízněné duši otočila zády a bez jediného slova na rozloučenou se vydala do svého zkrášlovacího koutku, aby si vybalila zbytek šminek. Chvíli na sobě cítila Vanessy pohled, avšak zanedlouho uslyšela bouchnutí dveří, jenž jí naznačily, že tenhle těžký úkol zvládla...

Když už douklidili poslední věci, zjistili, že je tak akorát čas na večeři. "Můžeme jít?" zeptal se Tom své dívky, jenž pouze nejistě kývla na znamení souhlasu. Nabídl jí tedy rámě a ona jej přijala. Cítil, jak se celá drobet chvěla, když se na něj tiskla bokem. Zašeptal jí tedy do ucha: "Neboj, spolu to zvládneme. Nikdo ti neublíží, slibuji" a doufal, že tím její strach aspoň trochu zmírní. Drobet se uvolnila, avšak chvět se nepřestala. Tiše si povzdechl a vyšel společně s Liz ze dveří jejich bytečku, které se za nimi samy zavřely.

Prošli zcela vylidněnou společenskou místností, poněvadž večeře už trvala několik minut, vyšli pár pater schodů a ocitli se přede dveřmi Velké síně. Když vcházeli, všechny obličeje, včetně ředitelova, se na ně otočily. Liz se instinktivně k Tomovi ještě víc přitiskla. Zjistila, že mají poslední dvě volná místa na konci stolu naproti Sam s Dracem, Tom si sedl vedle zmiozelského brankáře, jenž Elizabeth dosud osobně neznala, tudíž naproti svému dvojčeti. Brunetka si tedy sedla naproti Fletcherové. Až teď si pořádně všimla její nové barvy vlasů. Dříve v jejich bývalém společném pokoji ji díky svému strachu nepostřehla. Zdálo se jí, že díky té změně Samantě ztvrdly rysy. Vypadala mnohem víc nebezpečněji.

Na Draca se až bála pohlédnout. Od jejich poslední společné chvíle na ošetřovně ho dosud pořádně neviděla. Všimla si ho jen letmo, když přišla odpoledne od Poppy v doprovodu Toma s Brumbálem. Když na něj teď pohlédla, díval se, stejně jak Samantha, do talíře. Avšak zatímco ona se věnovala polévce, on si krájel maso. Ze zírání na šedookého chlapce jí vytrhl až hlas jejího přítele: "Co si dáš, lásko? Polévku či rovnou hlavní chod nebo chceš snad oboje?" Otočila se tedy po hlase, zjišťujíc, že Tom se na ní nádherně sladce usmívá, jakoby si snad ani nevšiml, že právě civěla na jeho bratra. Avšak opak byl pravdou. Tu si však dotyčný nechal pro sebe.

Když se Tomovi chystala odpovědět, její pozornost opět upoutal její bývalý ošetřovatel. Zvedl totiž hlavu a bez jediného pohledu na opět zírající Liz, se otočil k Fletcherové se slovy: "Miláčku, docela ti tu polévku závidím. Maso je dnes tuhý až hrůza. Mám pocit, že za chvíli se mi podaří na něm zlomit nůž", poté se na ní usmál. Oslovená mu úsměv oplatila, přičemž se brunetce obrátil žaludek na ruby. Došlo jí, že Lily jí říkala čistou pravdu. Ti dva byli zamilovaní. Pak však nechápala, co měl znamenat ten Dracův polibek. Už si ani nebyla jistá, zda to chce vědět. Došlo jí jen jediné - ztratila chuť k jídlu.

V momentě, kdy se Draco vracel zpět ke svému talíři, stihl na Elizabeth poslat jeden ze svých nejlepších posměšných šklebů, načež hnědovláska vztekle stiskla tak silně zuby, až se divila, že jí nevypadnou. Otočila se zpět na Toma se slovy: "Broučku, nemám ještě hlad. Udělám si něco později na pokoji." Rozhodla se, že tomu kusu ledu vše pěkně vrátí, a proto se nezapomněla na svého ochránce kouzelně usmát a podmanivě zamrkat řasami.

Přestože Draco navenek působil sebevědomě, vnitřně doslova trpěl. Lizin zraněný, avšak naštvaný výraz mu naznačoval, že jí dal ránu přesně do srdce, po které jí nejspíš zůstane pěkná díra. Podle něj si jí ale zasloužila, poněvadž se taky před ním nechala opečovávat jeho bratrem a co víc - chodila s ním! V tu chvíli věděl s jistotou, že udělal dobře, když si místo ní našel Samanthu. Rosemanová si s jeho křehkým srdcem jen hrála. Tušil, že teď se stejně bude po nocích muchlovat s Tomem. Z té představy mu bylo až na blití. Nechápal, proč předstírá raněnou oběť. On je ten, kterému z hrudi tryská krev. Málem mu vyrvala srdce z těla!

Šedookého chlapce vytrhla ze zamyšlení další Elizabethina slova: "Dám si však čas. Musíme si totiž připít na náš společný začínající život na stejné škole, drahý. Myslím totiž, že tolik příležitostí už mít nebudeme." "Máš pravdu, Lizzie", řekl Tom a nalil sobě i své dívce hrnek teplé, po ovoci vonící tekutiny. Poté oba pozvedli své hrníčky a přiťukli si, načež se políbili. Až pak se s upřenými pohledy jeden na druhého naráz napili. Liz se ani neopovažovala podívat na Draca, poněvadž by se musela také ušklíbnout. Pak by snadno poznal, že celé tohle divadýlko byl její plán, jak mu jeho úder vrátit dvojnásob. Dál už jen brunetka čekala, než se Tom nají a zatím pomalu popíjela čaj, ignorujíc pár před sebou stejně, jak oni přehlíželi ji.

Po večeři se Elizabeth s Tomem vydala znovu do jejich bytečku. Jen si udělala krátkou zastávku u Nebelvírského stolu, aby pozdravila přátele: "Lily, Jamie, Siriusi, Remusi, bráško! Jak se všichni máte?" objala jednoho po druhém přesně tak, jak je jmenovala. Div jí neumačkali. "Skvěle, když tě znovu máme mezi sebou! Doufám, že se o tebe Tom stará jako o princeznu", dal Sírius svou ruku kolem Liziných ramen a upřel vážný pohled na Toma se slovy: "Co brácho? Víš, že jinak bych tě vlastnoručně zabil." Blonďák jen pokýval na srozuměnou. Byl si moc dobře vědom silného pouta mezi jeho kamarádem a svou dívkou.

Liz se snažila náhlý nával potřeby zívnutí oddálit, poněvadž by jí hned její přítel hnal na kutě. Bezúspěšně. Musela si zakrýt ústa rukou, ale i tak jej před Tomem neutajila a prohlásil: "Tak jo vážení, konec objímačky. Lizzie už je po dnešku unavená, bylo toho na ní moc a zítra, jak víte jí po dlouhý době čeká opět školní den, takže si potřebuje pořádně odpočinout. Omluvte nás tedy." "Podívejte se na něj, na kaňoura, už se nemůže dočkat, až jí bude mít v posteli", zasmál se Sirius společně se svou partou. Elizabeth jen protočila oči, dala mu pusu na tvář, objala znovu brášku a následovala svého prince k východu z Velké síně.

"Tos jim nemohl říct aspoň 'dobrou'?" zasmála se Liz, když vešla za Tomem do jejich pokoje a zavřela za sebou dveře. "Víš, že to není můj styl, kotě", mrkl na ni blonďák, načež se rozesmála ještě víc. Zjistila, že nakonec to společný bydlení Brumbál vymyslel skvěle, poněvadž se tu aspoň i trochu pobaví. "Nevím, co je ti k smíchu, Elizabeth", shlížel na ní její přítel jak na cvoka a nevěřícně kroutil hlavou, avšak usmíval se, což bylo hlavní. Miloval její smích.

Jen, co brunetka znovu nabrala ztracený kyslík do plic, políbila na usmířenou svého Malfoye se slovy: "Jdu na toaletu, a pak si dám vanu, zatím můžeš vyzkoušet naší postel." Došla si pro noční košilku, jenž měla k sobě i mini kraťásky, a když ho míjela, zašeptal jí do ucha: "Víš co, zlato? Zatím ti připravím něco malého dobrého na zub." Jen se pousmála a pokračovala v cestě. Mytí vzala velmi rychle. Už se nemohla dočkat překvapení, jenž pro ní Tom připravoval.

Jakmile vyšla z koupelny, zabalena do béžového županu, její přítel seděl v křesle u okna a před sebou měl hrnek horkého čaje. Uprostřed stolku stála konvice, z které stoupaly obláčky páry. Vedle ní ležel talíř plný ovoce a různých druhů tvrdých sýrů. Sedla si naproti němu s pochvalným: "Wow, úžasná hostina! Čím jsem si jí zasloužila, drahý?" Tom se s úsměvem zvedl, přešel k Liz, kterou za ruce zvedl na nohy, sedl si a přitáhl si jí na klín, až pak odpověděl: "Tím, že jsi..." Vzal kus sýra a krmil jím anděla v zajetí své náruče. Na jeho hru ochotně přistoupila. Milovala být hýčkána. Občas jí stravu proložil i sladkým, šťavnatým ovocem. Brunetka však neměla v plánu sníst vše sama, proto blonďatého chlapce začala sytit zanedlouho také. Poté si oba znovu připili teplými ovocnými čaji, povídajíc si o uplynulém dni.

Poté, co se konečně po dvou hodinách dostali zcela čistí a spokojení do postele, bylo Tomovi jasné, že už se opravdu ničeho nedočká, proto jen Elizabeth políbil a popřál jí dobrou noc. Polibek mu opětovala, přičemž se mu spokojeně uvelebila v náruči a ihned usnula. Blonďák chvíli svými prsty laskal její hebké vlasy, vonící po heřmánku, načež po pár minutách vstoupil do říše snů také.

Druhého dne je probudilo časné, právě vycházející slunce, poněvadž zapomněli zatáhnou závěsy, jak kolem postele, tak i na jediném avšak obrovském okně, v místnosti. První se probudila brunetka, spokojeně se protahujíc, přičemž zírala na to nádherné stále spící stvoření, jenž tak milovala už dva roky. Rozhodla se, že mu přichystá krásné probuzení. Naklonila se blíže k němu a jemně ochutnala jeho lehce pootevřené rty. Při jejím doteku maličko zvedl víčka a upřel na ní drobet dezorientovaný pohled, pak se usmál, jemně její polibek opětujíc. "Jdu se připravit na snídani", zašeptala pár centimetrů od jeho obličeje. Jen se nesouhlasně zamračil, avšak mlčel, takže pomaličku vstala, mizejíc v šatně.

Po pár minutách vyšla ve svém zmijozelském hábitu a zamířila si to do koupelny, aby se trochu zkrášlila a vyčistila si zuby. Tom jí tedy lenivě v šatně vystřídal, načež společně vyšli vstříc novému dni. Společenská místnost se pomalu začala plnit studenty, kteří zamilovanou dvojici úspěšně přehlíželi. Hlavní srdce téhle koleje tu ještě nebylo. Nejspíš teprve vstávali, avšak Liz to nevadilo. Aspoň nemusela poslouchat jejich výhružky a hrubý výsměch.

Na snídani šli tedy také mezi prvními, takže když se dostavila i partička Liziných nepřátel, právě se s Tomem zvedala k odchodu. Jen po ní tedy hodili znechucené pohledy, nic dalšího už k její úlevě nestihli. Na hodiny musela Elizabeth však sama, takže se vždy před danou učebnou se svým přítelem rozloučila a byla vděčná za fakt, že tento den stráví z poloviny pod ochranou svých nebelvírských, jediných přátel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Claire Claire | Web | 9. dubna 2011 v 18:58 | Reagovat

wow, moc krásně píšeš

2 Alex aff Alex aff | Web | 9. dubna 2011 v 22:08 | Reagovat

:D oh tedy to mě docela dostalo hlavně Draco.. Lizz docela chápu :)

3 SáraJanka SáraJanka | Web | 10. dubna 2011 v 9:04 | Reagovat

pěkné :-)opět moc vydařená kapitola, už se těším na další

4 Emma Emma | Web | 11. dubna 2011 v 16:23 | Reagovat

Jo moc ráda čtu povídky. A když jsou o Harrym Potterovi tím líp. :)

5 Verky Verky | Web | 13. dubna 2011 v 17:20 | Reagovat

tak teda, dočkala ses :D :D
od Liz to bylo pěkně hnusný jak Vanessu odpálkovala, aspoň jí mohla říct pravdu...ta scénka ve Velké síni, bombová :D nevim proč, ale přišlo mi to něco na styl jako taková normální rodinka :D :D jen škoda, že tam nebylo více pohledů mezi Liz a Dracem :D no uvidíme na snídani, co bude :D
jnak nemůžu ze Siriuse :D proč vždycky, když o něm něco čtu, chytnu nehoráznej výtlem?? :D ten je fakt boží :D
těším se na další kapču :-D

6 Radusch - ♥Your Aff♥ Radusch - ♥Your Aff♥ | Web | 6. května 2011 v 11:25 | Reagovat

skvělá kapča, jsem dost pozadu, nemám teď moc času číst, ale snažím se jej vždy najít ;-)

7 eli&latri eli&latri | Web | 15. května 2011 v 22:08 | Reagovat

téda tak sem se do toho zažrala že to ani nejde :D
takže scénka mezi Liz a Van byla smutná až rkutá ale je mi jasný že to ani jinak nejde :D
scéna ve velké síni super - zbyly přesně 2 místečka takhle nachystaný - sem zvědavá na další setkání mezi Dracem a Liz - sem zvědavá jeslit si to budou pořád dávt takhle sežrat nebo ne :-D
a Sirius byl zase super - já z něj prostě nemůžu - mám dho ráda a ty k němu dycky napíšeš něco co k němu sedí a oblíbim si ho ještě víc :D prostě správnej vtipálek :-D
tak že bych se vrhla na alší kapču??!! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama