Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

8. Slza štěstí v neštěstí - část třetí

4. prosince 2010 v 19:09 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
"Zdravím, bratříčku! Vidím, že ruším!"
"Okamžitě toho nechte!"
"Jak jsi mohl?"
***



Když se později toho dne probudila, venku už se stmívalo. Rozhlédla se po zšeřelé ošetřovně, zjišťujíc, že u její postele sedí Tom a čte si Denního věštce. "Je tam něco zajímavého?" promluvila tichounce, aby ho nevyděsila. Složil noviny a usmál se na ní se slovy: "Naše šípková Růženka už se probudila? Prospala ses pořádně? Je ti líp, beruško? Ne, není tam nic takového, co by se ti zajímavostí a tajemnem mohlo rovnat", polichotil blonďák brunetce. Ta se, jak na povel, začala červenat.

"Byla tu ošetřovatelka s obědem, ale nechtěla tě budit", pokračoval Tom, jakoby si snad červeni na Elizabethiných tvářích nevšiml. "A nechala ho tu někde?" zeptala se s nadějí v hlase Liz, poněvadž už jí dost hlasitě kručelo v břiše. "Ano", potvrdil tázaný, podávajíc jí talíř se stále teplým jídlem, jenž postavil na malý, postelový stoleček, který předtím umístil své dívce do klína, se slovy: "Začarovala ho proti vychladnutí", vysvětlil, když si všiml zelenohnědých nechápavých očí, jenž se do něj přímo vpíjely. "Ah tak", utrousila drobná dívka na lůžku, přičemž se její pohled přesunul k talíři, položeném na malém přenosném stolečku, jenž se náhle nacházel v její posteli, vysílajíce k ní lahodnou vůni lákavého pokrmu.

O pár minut později, když Liz opatrně snědla vydatnou česnečku se spoustou zeleniny, se otevřely dveře ošetřovatelčiny kanceláře. "Dobrý večer, slečno Rosemanová. Jak vám je?", zeptala se starostlivě, avšak s úsměvem léčitelka. "Velmi dobře, děkuji. Právě jsem si dala polévku", poukázala brunetka na již prázdný hluboký talíř na postelovém stolečku vedle své postele, pokračujíc: "A vlastně jsem se vás chtěla na něco zeptat. Ten balkón zde je pacientům přístupný? Docela ráda bych šla ven, přece jen jsem zde zavřená už docela dlouho. A říká se přeci, že čerstvý vzduch nemocným prospívá", upřela na ženu v bílém tázavý pohled. "Oh, máte naprostou pravdu slečno. Jestli tedy tak moc toužíte po vzduchu, pak tedy... Pane Malfoyi, odneste, prosím, slečnu na balkón a položte jí na lehátko. Přinesu vám tam peřinu i s polštářem", souhlasila Poppy a usmála se na svou pacientku s povzbudivým pohledem.

Tom tedy drobnou brunetku vzal opatrně do náručí a vydal se s ní k pootevřeným balkónovým dveřím. Otevřel je nohou a vstoupil na rozložitou spíše terasu, než-li balkónek. Rozhlédl se a vpravo v rohu zahlédl pohodlné měkké ošetřovatelkou zmiňované lehátko. Přešel k němu, položíc na něj křehnou brunetku a posadil se na nedalekou židli. Zanedlouho na balkón vešla i Madam Pomfreyová s polštářem a peřinou z Elizabethiny postele. "Pane Maloy, prosím vás, dejte tento polštář opatrně slečně pod hlavu", pronesla Poppy, podávajíc oslovenému polštář. Sama zachumlala Liz do peřiny. "Jinak léky už jsem vám podala, když jste spala", promluvila žena v bílém plášti opět k drobné dívce, jenž už nějakou tu dobu starostlivě opečovávala, pokračujíc: "Teď mě prozatím omluvte. Kdyby jste mě potřebovala, budu v kanceláři..." poté se léčitelka otočila k přihlížejícímu chlapci s dodatkem: "Jinak za pár minut vás, pane Malfoy, přijde vystřídat váš bratr. Potřebujete si odpočinout, jste tady celý den", po těchto slovech se ošetřovatelka otočila, následně mizejíc ve dveřích na ošetřovnu.

Blonďák s tmavovláskou tedy opět osaměli. "Tak co, jak se cítíš?" pronesl Tom do nastalého ticha a s něhou ve tváři se na Elizabeth usmál. "Úžasně..."vydechla blaženě oslovená se zavřenými víčky, nastavujíc jemnému chladnému větříku šťastnou tvář. "Jsi tak nádherná", zašeptal náhle její nejmilejší a Liz si uvědomila, že dřepí u jejího lehátka, přesně naproti jejímu uvolněnému obličeji, poněvadž jeho hlas se zdál být mnohem blíž než před okamžikem ze židle u lehátka, tudíž pomaličku otevřela oči, dívaje se mu následně do dvou nádherných pomněnkových studánek. Byly náhle tak veselé a plné života, že samotnou dívčinu naplňovaly štěstím.

Náhle je přerušil něčí hlas: "Zdravím, bratříčku! Vidím, že ruším!" zavrčel Draco nebezpečně. Obě tváře se k němu rázem otočily. Nejdříve byly obě zmatené, ale pak se výrazně jedna lišila navzájem od druhé. Tomova tvář se zkroutila hněvem a Lizina úžasem, jenž zakrýval drobnou stydlivost. Tom zničeho nic rychle vstal, jdouc vstříc svému dvojčeti: "To, sakra, rušíš! Mohl sis klidně dnes dát volno! O Liz se dokážu postarat daleko líp než ty!" Dracovy jemné rysy tak zledovatěly, až by mohly svou tvrdostí klidně v danou chvíli konkurovat těm bratrovým. Stáli proti sobě, jak dvě šelmy, které se právě chystají zaútočit. Elizabeth z celé podívané běhal mráz po zádech, avšak byla v takovém šoku, že se nezmohla ani na slovo. Její přítel pokračoval: "Avšak ty tu musíš být, že?Jinak si totiž neumím představit, proč bys zrovna ty, jenž se dal na špatnou stranu, dobrovolně pomáhal někomu tak čistému, jako je Lizzie. Ledaže bys za její zranění mohl ty a tohle by byla tvá jediná možnost, jak se vyhnout Azkabanu. Stejně jako váš řiditel Brumbál totiž nevěřím, že by si tak vážná zranění způsobila sama. Je mi jasný, že tě společně se zdejší ošetřovatelkou kryje. Má totiž moc dobré srdce a věří, že v každým z nás je něco dobrého, což já tedy popírám. Jen protože jsi můj bratr, to na tebe neprásknu,rozumíš? Avšak menší poučnou lekci si neodpustím", zavrčel a z očí mu šlehaly blesky. Draco oproti tomu vypadal, že se za chvíli zoufalstvím sesype, přičemž se jeho obraný postoj změnil v krčící se. Liz připomínal malé choulící se štěně před rozzuřeným samcem.

Naprosto nečekaně se Tom vrhl na nehorázně vyděšeného bratra. Povalil ho jednou dobře mířenou ranou do obličeje na zem. Dracovi se rázem spustila krev z nosu. Avšak rozzuřený útočník to ignoroval, sedajíc si obkročmo na svého zkuhrajícího dvojníka, a mlátil ho dál tak silně, až si zašpinil i černou čistou košili, jenž patřila k uniformám Kruvalu. Říkával o sobě, že byl vždy nejsilnější ze všech bratrů a Elizabeth už tedy nepochybovala o tom, že mluví pravdu. "Tome! Ne, prosím! Nech ho! Vždyť mu ubližuješ!" žadonila zoufale brunetka se slzami v očích.

Avšak pro Toma, jako by najednou přestal existoval okolní svět. Byl tu jen on, ten zrádce, jenž má být jeho bratrem, a vše naplňující vztek. Nemohl pochopit, jak mohla jeho vlastní krev, téměř identická kopie, udělat něco tak ohavného - zapříčinit nehorázná muka lidské bytosti a navíc ženy! Vždyť přece to oni jsou nositelky života! Lizzie navíc byla tak moc křehká. Když si představil její krásné drobné dělo ve svém objetí, a pak naprosto poničené pitomým lektvarem, bylo mu do breku. Uhodil znovu. Už ani nevnímal Dracovo naříkání a všelijaké, pro něj v danou chvíli vzdálené prosby Liz. Prostě jen mlátil již ochablé tělo pod sebou.

--

Poppy byla ve své kanceláři a vyšetřovně v jednom, kde za dalšími dveřmi měla svůj skromný byteček, jenž měl jen předsíňku, koupelnu i s toaletou, obývák a jídelnu s kuchyní v jednou, a ložnici. Vše bylo v miniaturních velikostech, avšak malinkaté ošetřovatelce zcela dostačujících. Sepisovala seznam chybějících přísad do lektvarů a mastí, poněvadž se v neděli chystala na pořádný nákup. Tušila totiž, že by svou pacientku mohla v daný den už propustit. Její stav se rychle lepšil a až na velkou slabost, pár modřin a odřenin po zatím nedorostlé kůži, byla již téměř zdravá.

Najednou uslyšela vrznou vchodové dveře. Tušila, že příchozím bude Draco Malfoy. Nastala totiž jeho hodina. Vyšla tedy s kanceláře, aby se přesvědčila a hlavně, aby ho poslala za Rosemanovou na balkón. Měla pravdu, jednalo se o Draca. "Dobrý večer přeji, pane Malfoy. Přišel jste právě včas. Slečna Rosemanová je na balkóně. Pomohl mi tam s ní váš bratr Tom, jenž jí tam zatím dělá společnost. Velmi dobře se totiž znají, avšak to jistě víte, že? Každopádně v neděli mám v plánu slečnu již propustit. Hojí se velice rychle, takže pozítří už by měla být plně v pořádku, což vás jistě těší, nemýlím se? Navíc zítra vás čeká těžký zápas proti Nebelvíru, po kterým budete jistě unaven, takže vás nebudu ještě víc zatěžovat. Užijte si tedy poslední večer svého trestu", usmála se ošetřovatelka a tajuplně na omráčeného mladíka mrkla.

Draco se nejdřív trochu obával, že by mohla vědět o jeho skrývaných citech k Elizabeth, ale nemohl přijít na to, ať se snažil sebe víc, jak by se o nich dozvěděla. Vždyť je tají. 'Ale co když ne dost?' pomyslel si naprosto zoufale. Měl by to tedy napravit a dnes být opět ten budoucí obávaný smrtijed - bez srdce a kapky lidského zranitelného citu. Měl by si vzít příklad z Luciuse. 'Ale cože to říkala? Tohle byla jejich poslední noc?' vzpomněl si najednou na její slova a věděl, že dnes by k Liz nedokázal být hnusný i kdyby sebevíc chtěl. Věděl, že nemohl jejich poslední společnou soukromou chvíli takhle zkazit. Na zranění jejích citů k němu, jestli však nějaké vůči jeho maličkosti vůbec chovala, bude mít dost času v neděli. Když se tu zítra večer neobjeví, mohl by si třeba sehnat nějakou holku, čímž by mohl zlomit její nádherné srdce. Věděl, že se sháněním nějaké krasavice nebude problém. Je přeci jen zmiozelský princ. Avšak bude muset být velmi věrohodná. Tím pádem někdo, koho zná déle, což už problém bude, poněvadž déle zná jen Samanthu. Ještě ho totiž žádná z dívek nezaujala na tolik, aby měl důvod udržovat s ní nějaký vztah či aspoň kontakt. Vždy šlo jen o kratičký románek nebo-li úlet na jednu noc, a to většinou pod vlivem alkoholu, poháněný sexuálním chtíčem po ženském těle. 'A co to vlastně říkala dál? Má na balkóně společnost? Jeho bratra Toma? To se mi snad jen zdá! Ten chlívák, jak se opovažuje mi na ní vůbec sáhnout! Ale počkat, nemluvil jednou těsně před svým odchodem o nějaké půvabné Elizabeth? Do pekla! To je snad ona! To není možný! Ale přece těch dívek s tak půvabným jménem nezná víc. To by musela být náhoda jak... A navíc o ní říkal, že krásnější, milejší a roztomilejší dívku v životě nepotkal. To sedí. Taková přesně je! Tak to ne! Ty mi jí nevezmeš! Když jí nemůžu mít já, nebude jí mít nikdo!' uvědomil si rozhodně Draco a již nahlas směrem k stále čekající ošetřovatelce vyslovil pouhé: "Děkuji vám" a otočil se k balkónovým dveřím.

Poppy kývla a vydala se zpět do kanceláře ke své rozdělané práci. Když byla v půlce s kontrolováním svým zásob různých léčivých přípravků a všelijakých ingrediencí, slyšela řev jednoho z chlapců. Na chvíli se zaposlouchala, aby rozeznala slova, což se jí podařilo: "někomu tak čistému, jako je Lizie. Ledaže bys za její zranění mohl ty a tohle by byla tvá jediná možnost, jak se vyhnout Azkabanu..." Z toho útržku, co náhodou ošetřovatelka zaslechla přes dvoje pootevřené dveře, jí bylo jasné, že Tom nejspíš přišel na důvod, proč vlastně Draco pomáhá jeho kamarádce. Usuzovala však, že ho to nejspíš naštvalo, protože jí tajně miloval a bál se, že o ní přijde. A tak trochu hlasitěji žárlil. Tato její dedukce situace se jí zdála logická a i dost pravděpodobná, a proto se vrátila k práci. Avšak hned vzápětí byla opět vyrušená, tentokrát nekřičel žádný z chlapců. Šlo o její pacientku: "...Nech ho! Vždyť mu ubližuješ!" zachytila jen, ale i to stačilo. Zoufalost, kterou cítila z Elizabezhina hlasu jí naháněla husí kůži, a tak vyběhla z kanceláře, přeběhla ošetřovnu a vlítla do balkónových dveří. V těch se však, naprosto zděšená scénou před sebou, zastavila. Nevěděla, kdo mlátí koho, poněvadž je nedokázala rozeznat. Připadali jí naprosto stejní, a tak pouze vykřikla: "Okamžitě toho nechte!"

--

Tomovým neovladatelným vztekem pronikl najednou naprosto nezařaditelný silný výkřik smíšený s rozkazem. Cítil z něj velice silnou autoritu, tudíž se jeho ruka před dalším úderem do něčeho pod sebou, co už nerozeznával, najednou zastavila a on sám začal zase vnímat strašnou zkutečnost. Najednou pod sebou viděl zakrváceného prosícího a naříkajícího bratra, jehož krev spočívala i na jeho ruce. Pak si uvědomil, že se k němu pomalu blíží něčí kroky, a tak pomalu provinile vzhlédl do ošetřovatelčina rozhněvaného obličeje. Vzápětí mu také došlo, že jeho Lizzie za ním na lehátku tiše vzlyká.

"Vstaňte Tome a nechte mě se na vašeho bratra podívat", promluvila velice tiše a opatrně Poppy. Oslovený se tedy pomalu zvedl, aby ošetřovatelku nevyděsil. Poté se pomalu otočil k Elizabeth a to, co viděl v jejích očích ho vyděsilo. Byly v nich výčitky, zklamání, strach a snad dokonce i kapka hněvu. Nechápal, jak někdo dokáže cítit tolik emocí najednou, ale už dávno si uvědomil, že jeho dívka je zcela vyjímečná.

Přešel rozvážným drobet váhavým krokem k jejímu lehátku, kde si stejným pomalým způsobem dřepl na bobek. "Lizzie", vyslovil chlácholivě její jméno, avšak už netušil, co by měl říct dál. "Jak jsi mohl?" zeptala se po chvilce mrtvým hlasem brunetka. "Lásko, prostě jsem dostal vztek, že nebyl potrestán. Vždyť tě málem zabil! Nemohl jsem to prostě nechat jen tak" hájil se drobet dotčeně Tom, nechápajíc, že jí nedochází, že ho zmátil jen kvůli ní. "Byl potrestán dostatečně. Musel se o mě starat! Musel se dívat na následky svého počínání a pomoci s jejich nápravou! Copak to je málo? Když uvážíš, že se naše skupiny na této škole vzájemně nemají dvakrát v lásce!" v půli věty už Elizabeth téměř křičela, přičemž jí hlas při každým zhruba třetím slovu přeskakovat.

Podívala se směrem k Poppy, jenž klečela u zkrvavělého Draca a do krku mu vlévala různé lektvary. Jen poslušně polykal. "Měl bys jít. Musím si to vše srovnat v hlavě, Tome. Převleč se do čistého a prospi se. Zítra si promluvíme, slibuji", vrátil se brunetčin zrak spět k jejímu příteli, jenž jí beze slova v tiché beznaději naslouchal. Jen poslušně přikývl, otočil se a odešel, tudíž už neviděl, jak hluboce svou dívku zasáhl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Lady*Waterfallie* *Lady*Waterfallie* | Web | 4. prosince 2010 v 20:35 | Reagovat

Opět super dílek, při setkání Draca s Tomem mi běhal mráz po zádech... krásně napsaný střet :)))) Co se krytiky týče... Slohově úžasný a gramatika není zrovna můj obor xDDDD Takže jaksi nemám připomínky, jen chválu :))
PS: jj, to sem kreslila já ^__^ děkuju za pochvalu :)) ale stejně, zdá se mi taková křivá, já nevím :-D

2 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 4. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

[1]: woow takovou pochvalu jsem nečekala, děkuji moc! :) jsem ráda, že se mi u tebe při setkání Draca s Tomem podařilo dosáhnout takové reakce :) a neboj, tenhle střed nebyl zdaleka posledním :D takže fakt jsi mě moc potěšila :)

3 love-misslove love-misslove | Web | 4. prosince 2010 v 21:06 | Reagovat

U mě SOND celebrit zapiš se ;)

4 Adel123 Adel123 | Web | 4. prosince 2010 v 22:35 | Reagovat

Ahojky...=D nechceš se zapojit do soutěží na mém blogísku? Jestli se zapojíš můžeš dostat různé "výhry" od diplomků přes klikačky až k designům...PS: Není to reklama,je to pouze příležitost...a chtěla bych aby o ní aspon někdo věděl...Předem děkujů =) ;)

5 verky verky | Web | 5. prosince 2010 v 16:31 | Reagovat

hej :D tak to je nářez :D jak se oba Malfoyové perou o holku :D nemám toho Toma ráda :D i když je možná hodnej, hodnější než Draco...ale prostě se mi k Liz víc hodí Draco než on..a zrovna když se to mezi nima tak krásně vyvíjelo on to zkazí...jako škoda, že tam byl  na balkóně, kdo ví, co by Draco udělal a jak by Liz vyznal lásku, když to měla být jejich poslední noc...takže nakonec mám z tý jejich trojce Draca nejradši :D sice Liz málem zabil, ale miluje jí :D Lucius je prasáckej zmetek a Tom skoro přizabil svýho bratra, takže je to taky hajzl i když je hodnej a není Smrtijed :D
tak co? uhodla si mojí reakci? :D :D

6 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 5. prosince 2010 v 17:15 | Reagovat

[5]: uhodla :D i když jsem jen věděla, že nebudeš mít Toma ráda :D

7 Verky Verky | Web | 5. prosince 2010 v 17:22 | Reagovat

[6]: :D :D máš mě hezky prokouklou :D :D

8 Radusch - ♥Your Affík♥ Radusch - ♥Your Affík♥ | Web | 5. prosince 2010 v 21:31 | Reagovat

úžasné, skvělé, jako vždy....přidávám se ke všem kteří píšou nesympatie k Tomovi, taky ho nemám ráda, chudáček Draco. opravdu jsem si myslela co by se stalo kdyby nepřišla Poppy. Fakt skvěléé :-)

9 eli a latri eli a latri | Web | 5. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

téda další super část!!! jak si psala tak je pořádně akční což mám ráda :-D
jako musim říct, že sem bla na setkání Toma s Dracem hodně zvědavá a bylo to vážně něco!!! ale ve výsledku musim říct, že mám nejradši Draca...nevim proč ale mě ten Tom prostě nesedí!! chápu že Liz miluje a proto Draca zmlátil ale prostě chudák Draco, miluje jí, ale nemůže jí to říct a navíc mu Brácha leze do zelí :D
tak sem zvědavá jak se to vyvine dál!!! když bude Liz s Dracem na ošetřovně sama... 8-)

10 Dadela-SB Dadela-SB | Web | 23. prosince 2010 v 15:40 | Reagovat

Aha, tak konečně chápu tu kapitolu pak :-). Tak tahle je taková akční, samozřejmě se ti opět povedla. Ani nevím, co pořád psát, když se mi vždycky všechny líbí. Jinak máš překlep ve 4.odstavci, máš tam "Maloy" místo Malfoy :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama