Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

8. Slza štěstí v neštěstí - část čtvrtá

18. prosince 2010 v 17:32 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
Milý naši čtenáři, pozor! Přináším vám vánoční dáreček v podobě další části osmé kapitoly! Užijte si aspoň stejně tak, jak já si užívala její psaní. Řekla bych, že se zatím asi jedná o mou nejoblíbenější část z celého dosavadního příběhu!

"Jdu se podívat na původce toho kraválu"
"Draco, můžeš mi podat..."
"Dovolíš?"
***



Když Poppy přestala s ošetřováním Draca, řekla mu: "Za pár minut se vám vše zcela zahojí. Zatím vám zde pomůžu na židli, než načerpáte ztracené síly", vzala ho v podpaždí a pomohla mu na nohy, podpírajíc ho až k židli, jenž druhou rukou přisunula ke stěně vedle Elizabethina lehátka. Když na ni mladého blonďatého chlapce usadila, opřel si hlavu o stěnu a vyčerpaně zavřel oči. Na brunetku vedle sebe se ani nepodíval, poněvadž se obával, jejího zraněného výrazu. Ani si nebyl jistý tím, co by chtěl vidět v jejích očích.

Pak se Poppy přesunula k Elizabeth, aby zjistila rozsah možné újmy na jejím psychickém stavu. "Slečno Rosemanová, jak se cítíte? Jste v pořádku?" naklonila se ke své pacientce, jenž jí hodnou chvíli neodpovídala. Jen měla zavřené oči, takže by kdokoliv jiný mohl soudit, že usnula. Ošetřovatelka však poznala, že tomu tak není, poněvadž její dýchání se neustálilo a navíc by po tak náročném emočním vypětí nedokázala rychle usnout.

Liz se několikrát nadechla a vydechla, přičemž zašeptala pouhé: "Nevím..." Poté donutila svá víčka k pohybu a za pár sekund se nešťastně dívala ženě v bílém plášti do obličeje. Vnímala své horké slzy, jenž jí tiše zmáčely tváře, avšak nedokázala je zastavit. Řekla jen: "Budu zas v pořádku. Nebojte. Jen potřebuji přemýšlet", vysvětlila trošku vystrašené Poppy její pacientka. "Jak myslíte, avšak kdyby jste přece jen chtěla mou pomoc, mohla bych vám přinést něco na uklidnění", navrhla dál ošetřovatelka. "Děkuji, kdybych něco potřebovala, tak za vámi pošlu Draca", souhlasila Elizabeth. Chtěla se začít učit své emoce zvládat opět sama, aby pak byla připravena na krutý svět za ochrannými dveřmi ošetřovny.

Najednou se uvnitř za balkónovými dveřmi na lůžkovém oddělení ozvalo hlasité PRÁSK. Všichni tři kouzelníci rázem nadskočili, obezřetně se na sebe navzájem dívajíc. "Jdu se podívat na původce toho kraválu", informovala dva náctileté kouzelníky Poppy a rázem odešla. Liz s Dracem se na sebe jen překvapeně podívali. Seděli tiše v naprosté znovu klidné atmosféře.

Zanedlouho se opět otevřely dveře. Nejdříve byl na vteřinu vidět jen tác s jídlem. Liz došlo, že by se mohlo jednat o její pozdní večeři. Přece jen obědvala až k večeru. Po tácu se ve dveřích objevila, ženská silueta, prosvícena zevnitř světlem. Tudíž se nedalo s určitostí říct o koho vlastně jde. Postava byla malinká a baculatá, což oběma přihlížejícím dalo jasnou odpověď - Poppy. Přešla k Elizebethině lehátku, avšak nakonec podala tác, místo stále ležící brunetce, Dracovi, jenž pořád seděl na židli opřený o stěnu za sebou. Překvapeně si tác převzal, následně poslouchajíc ošetřovatelky rozkazy, avšak pohledem už hltal lahodnou porci jídla. "Pane Malfoy, tato večeře je, jak pro slečnu Rosemanovou, tak samozřejmě pro vás. Slyšela jsem, že jste se po tréninku ani nenajedl. Copak nevíte, že po takovém vyčerpání potřebuje vaše tělo nějaký ten přísun nové energie? Ani se nedivím, že vás váš bratr tak snadno skolil" , pokárala blonďatého naprosto vykolejeného chlapce. "Promiňte, ale sotva jsem se stíhal osprchovat a převléci v šatnách do čistého. Pak jsem ještě musel zanést koště do své ložnice a jen tak tak jsem stíhal proběhnou hradem sem. Večeři už jsem prostě nestihl. Z přípravy na zítřejší zápas jsem prostě nemohl odejít dřív. Kord když hrajeme proti Nebelvírským", zasyčel Draco poslední slovo s tak znatelnou zlostí v hlase, až se Liz schoulila pod peřinou na boku do ochranného klubíčka.

Ošetřovatelka, jenž si všimla změněné brunetčiny polohy, si vyložila Lizino ochranné choulení se do klubka po svém. "Mimochodem pane Malfoy, přineste slečně ještě jednu deku a do hodiny jí odneste zpátky do postele. Přijdu jí poté podat léky", následně Dracovi poděkovala a otočila se ke své nanejvýš překvapené pacientce, pokračujíc: "Příště až vám bude zima a nebudete chtít jít ještě do postele se, prosím, ozvěte. Řekla bych, že jsem dosti tolerantní člověk", upřela na dívku přísný pohled, jenž pod jeho tíhou provinile sklopila zrak. V tu chvíli mladému zmijozelskému princi připadalo stvoření před ním, ležící na lehátku, tak neuvěřitelně a nepopsatelně kouzelné, že měl chuť jej přímo před Poppyným bystrým zrakem něžně obejmout a uchlácholit malými, avšak vše říkajícími polibky zasypávajícími ten nádherný zesmutnělý obličej.

Tak moc ho její zesmutnělé oči, sklopená víčka s tmavými výraznými řasami a lehce pootevřená nešťastná ústa zaujali, že ani nepostřehl, kdy ošetřovatelka vlastně odešla. Jen tam tak zkameněle dřepěl na dřevěné židli vedle Elizabethiny postele a okouzleně na ní zíral s její večeří ve svých najednou zcela odkrvených necitelných rukou.

Liz se cítila strašně. Chtěla ošetřovatelce všechno vysvětlit, avšak nevěděla jak. Kdyby se o to pokusila, Draco by se jí jisto-jistě vysmál. Nemohla dát najevo, že fandí Nebelvíru, poněvadž věděla, že by jí zabil už tady a ne až za dveřmi ošetřovny. Navíc taky tušila, že by její slova vyzněla nanejvýš dětinsky. Nevěděla tedy, co dělat a proto jen dál zírala na kamennou podlahu balkónu vedle svého lehátka, doufajíc, že tím Poppyinu nahněvanost obměkčí. Když však dál převládalo naprosté ticho, opatrně zvedla oči. To, co viděla, jí vyrazilo dech. Zíral na ní zmiozelský princ, s jejich večeří v jeho rukou. Výraz v jeho tváři jí nebyl vůbec známý. Tvářil se, jakoby právě viděl anděla. Jeho rysy najednou byly tak něžné a jeho šedé oči nebyly výjímečně naplněny strachem či jejich křehkým přátelstvím, ale něčím daleko hlubším. Elizabeth netušila, co v nich přesně vidí, ale věděla, že si jí ještě nikdy takhle neprohlížel. Nevadilo jí to, avšak uvědomila si, že pokud na ní bude dál zírat tímto způsobem, nejspíš praskne touhou obejmout ho, jenž se v ní náhle z nenadání objevila. Raději tedy promluvila: "Draco, můžeš mi podat..." zaskřípala, avšak nemohla větu dokončit, poněvadž jí zcela vypověděl hlas. Odkašlala si a chtěla mu svou žádost zřetelněji zopakovat. Najednou se ale zvedl a rychlostí blesku před ní klečel stejným způsobem, jako již tentýž večer jeho bratr. Když si to uvědomila, jen šokovaně vydechla.

Měl její obličej jen pár centimetrů od svého. Byla tak neuvěřitelně nádherná. Když si ale uvědomil, jak vyjeveně na něj hledí její oči, řekl: "Ehm, nelekni se, pomohu ti posadit se a sednu si za tebe, abych tě podepřel. Ten polštář tě před chladnou zdí moc neuchrání. Pak se najíš, dobře?" poté vyčkával na její reakci, zkoumající její měnící se emoce. Připadal si, jako by jí právě viděl do mysli. Byla až překvapivě čitelná. Ve tváři se jí střídalo zmatení, strach a ještě něco, avšak to blonďatý chlapec nedokázal rozluštit. Po pár minutách ticha pouze přikývla, při čemž si lehla zpět na záda.

Liz se zapřela o ruce, začínajíc se pomaličku zvedat do sedu. Čekala, že jí pomůže, ale když už podruhé bezúspěšně málem dopadla zpět na polštář, přestala doufat. Po několika minutách jí však došlo, že už neleží,ba naopak málem sedí a neopírá se o polštář ale o Dracovo tělo. Zjistila, že svým snažením byla tak zaneprázdněná, až zcela přestala vnímat okolí kolem sebe. Tím pádem jí uniklo, že jí zachytil a přesunul se za ní.

Draco měl Liz před sebou, stejným způsobem, jako když jí ve čtvrtek myl hlavu, avšak tentokrát jejich těla nedělil žádný lavor či cokoliv jiného. Cítil její teplé křehké tělo na svém. Když si uvědomil, jak moc jí má opět blízko, dech se mu mírně zrychlil, ale víc se vykolejit nenechal. Jeho silná těžce poddajná povaha mu v tom zabránila. Podal brunetce ve svém náručí do klína jejich společnou večeři a počkal, než si vezme. Přece jen byl džentlmen a dámy měly přednost. Kor anděl v jeho náručí. Kdyby mohl, snesl by jí modré z nebe. Věděl však, že tato noc je jich poslední. Už se s ní dál nebude moci stýkat. Moc by jí tím ohrozil.

Liz si ničeho nevšimla, protože se sama právě zabývala velice zmatenými pocity, jenž dosud spaly někde hluboko v ní. Nikdy se takhle zmateně, vystrašeně, avšak šťastně a pohodlně dosud necítila ani s Tomem. Jakmile si vzpomněla na svého přítele, příjemný pocity, který převažovaly nad zápornými, zmizely docela a nahradilo je zahanbení a pocit viny. Cítila se příšerně. Sklopila provinile hlavu a až v tu chvíli si všimla hromady sýrových i šunkových toustů ve svém klíně a Dracovi ruky, jenž talíř s jídlem přidržovala. Došlo jí, že se ovládá, aby na jeho velkou mužskou ruku nepoložila svou malinkou ženskou. Jen na ní dál zírala, ale když na sobě ucítila Dracův zkoumající pohled, věděla, že si musel všimnou, jak obdivně si prohlíží jeho dlouhé prsty, přidržující talíř a k němu natočenou, oproti její, velkou dlaň. Raději se tedy začala věnovat toustům.

Jak mile si Liz vzala sýrový toust, odsunul talíř a opatrně si jí k sobě natočil bokem, jistíc jí levačkou záda, I když nemusel, z té strany byla zeď, o kterou byl opřený její polštář. Při nejhorším by se opřela o měkké. Přitiskla se k němu tedy bokem, snažíc se najíst levou, avšak moc jí to nešlo. Věděla, že Draco potřebuje taky nějaké místo pro svou večeři.

Když si Draco všiml, jak se brunetka snaží najíst neohrabaně levou jen, aby i on měl nějaký ten osobní prostor, řekl pouhé: "Dovolíš?" a bez čekání na její odpověď, ve chvíli, kdy k němu tázavě vzhlédla, jí vzal toust z ruky a pomalu se s ním začal přibližovat k jejím lehce pootevřeným ústům. Když pochopila jeho snahu jí pomoci, zastavil se jí dosud pravidelný dech. Trhavě se nadechla a svolně se od něj nechala krmit. Když jí vkládal do úst poslední sousto, dotkl se jakoby náhodou jejích rtů a chvíli na nich spočinul, pomalu po nic přejíždějíc. Dívala se mu do očí, jenž taktéž zkoumaly tvar jejích úst. Netušila, co se s nimi právě děje, ale byla tak omámená silou okamžiku, naplněného až k prasknutí neznámými city, že se nedokázala pohnout, natož cokoli říct. Nechala ho dál zkoumat její rty, přičemž se pomalu ale jistě začala topit v hloubce jeho šedých očí, překypujících něhou.

Dracovi prsty se náhle z Elizabethiných rtů přesunuly na její tvář, při čemž druhá jeho ruka dívčino tělo pevněji podepřela. Blonďákova ústa se začaly pomaličku přibližovat k plně odevzdaným brunetčiným. Ta v daný moment zcela zapomněla komu patří. Žila jen touto chvílí. Hned, jak zavřela oči se její rty spojily s jeho. Také měl přivřená víčka, poněvadž si mohl tak lépe vychutnat nezapomenutelný okamžik. Líbal jí něžně. Laskal její hebká ústa, jenž z počátku byla zcela bez jakékoliv odezvy. Liz měla v hlavě úplně vymeteno, chvíli se snažila uvědomit si, co se vlastně právě děje, ale když jí chlapcovi rty začaly líbat hlouběji a naléhavěji, tak jí tím ozbrojily, až se mu plně oddala. Začala mu malými polibky vycházet vstříc.

Tato spolupráce mladého Malfoye potěšila, jenže poloha mu dosti nevyhovovala, a tak vzal Liz do náručí a při stálých polibcích jí odnesl zpět na ošetřovnu. Když jí položil na její lůžko, jejich rty se rozdělily. Viděl její zastřený nádherný okouzlený výraz a chtělo se mu samou radostí skákat až ke stropu, ale udržel se, lehl si vedle Liz, jako už tolikrát a beze slova se znovu zmocnil jejích zčervenalých, prokrvených rtů. Byly tak sladké a plné, že by je mohl líbat až do konce života. Navíc Liziny polibky začaly být čím dál tím naléhavější a vášnivější, až by mohli konkurovat těm chlapcovým. Oběma se zrychlil dech, a když už to prostě nemohli udýchat, Draco se odtáhl, avšak neskončil. Nemohl. Byla pro něj jako droga, kterou jednou člověk okusí a nemůže se jí nabažit. Když si v Elizabethiných očích všiml té stejné touhy po jeho polibcích, přesunul se k prozkoumávání jejího štíhlého krku. To však brunetka, jenž sotva popadala dech, nečekala, a když se blonďákovy rty dotkly jednoho z nejcitlivějších míst jejího těla, vydral se jí z úst tichý blažený sten, přičemž mu mírným záklonem hlavy ještě více nabídla, pro něj dosud nepoznaná, místa pod její bradou.

Najednou vrzly dveře a oba sebou vyděšeně škubli, vracejíc se zpátky do reality. Draco se rychle odtáhl od Liz, avšak nic jiného už nestihl. Poppyn hlas se mu ozval přímo nad zády a tak dál věznil brunetčino tělo opatrně pod svým. "Tome, promiňte, že ruším vaše usmiřování s mou pacientkou, ale potřebuji jí podat medicínu, takže se prosím dousmiřte zítra. Jen, vás prosím, opatrně, nezapomeňte, že je stále velmi zranitelná", poté co se ošetřovatelka obezřetně s mírným pobavením v hlase vyjádřila ke scéně před sebou a zdělila vše, co měla na srdci, se vrátila zpět do své kanceláře.

Elizabeth zírala na Draca nad sebou, netušíc, co v danou chvíli říct či co by se slušelo. Žádnou příručku k těmto situacím v životě nečetla. Vlastně nikdy si nechodila pro rady se vztahy do knihovny. Vždy jí poradili přátelé. Na tento moment jí však nikdo předem nepřipravil. Blonďatý chlapec nad ní na tom byl podobně. Jen na ní nějakou dobu němě zíral. Pak si opatrně lehl zpátky vedle ní, ale v této poloze nezůstal. Hned na to si sedl, vstal a bez jediného slovíčka, úsměvu či pohledu na naprosto vykolejenou Liz, odešel z ošetřovny.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 csi-videa csi-videa | 18. prosince 2010 v 17:50 | Reagovat

ahoj máš u mě vánoční překvápko tady:http://csi-videa.blog.cz/1012/pro-vsechna-sb :-)

2 Verky Verky | Web | 18. prosince 2010 v 20:18 | Reagovat

jéééééééé, ááchhh :D :D konečně jsem se dočkala :D :D úplná nádhera, jsem se tu rozplývala blahem :D normálně jsem si to živě představila :-D ježiš, kéž by ty vaše povídky šli zfilmovat :D
fakt nádherná kapitola :-) ale poprví ti říkám, že na tu další se netěšim :D jako co si mi psala, že budu zklamaná, se fakt netěšim :D  fakt by mě zajímalo, co bude po tak skvělý romantický kapitole, jako pokračování, ale tak trochu podle toho co si mi psala začínám tušit :D fakt jsem zvědavá...né nejsem, já se vlastně netěšim :D :D :D

3 *Lady*Waterfallie* *Lady*Waterfallie* | Web | 19. prosince 2010 v 1:08 | Reagovat

Úžasná kapitola, krásně jemně to dokážeš popsat :)) Hrozně jsem se na to těšila, ale překonalo to i moje očekávání :))))) Je vidět, že tě to bavilo ;D :))))
Ale souhlas s Verky,další kapitoly se trochu bojím... Co asi řekne Draco jestli se doví, že Liz fandí Nebelvíru? 6o6
Ps: co je ten "kord"? 6o6 Já to znám jen jako meč, ale to mi tam nějak nesedí do významu... :-(

4 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 19. prosince 2010 v 10:52 | Reagovat

[3]: děkuji za pochvalu :) kord bylo myšlelo jako hlavně, ale teď přemýšlím, jestli se teda napíše s t, ale myslím, že to bylo podtržený :D

5 Claire Claire | Web | 19. prosince 2010 v 13:04 | Reagovat
6 *Lady*Waterfallie* *Lady*Waterfallie* | Web | 19. prosince 2010 v 15:22 | Reagovat

[4]: A jo takhle :))) že mi to nedošlo, jsem teda fakt myslitel xD teď si uvědomuju, že mamka to vlastně taky říká, ale já jí vždycky rozuměla kór :-D  :-D  :-D Tak díky :))

7 eli&latri eli&latri | Web | 19. prosince 2010 v 22:57 | Reagovat

téda já nemím slov - todle je vážně nejromantičtější a nejvíc do detailů udělaná kapča!!! :D prostě propracovaný do všech možných detailů mezi lIz a Dracem :-D děsně sem se do toho vžila!!! :D usprový :D jenom na konci máš že Poppy řekne: TOme, promiňte , že ruším... nemělo by tam bejt Draco promiňte, že ruším?? :D protože to Draco jí líbal a ne TOm :D to je jenom taková technická!!! :D
ale musim říct, že ten konec je vážně hrozivej - co to je?? sem zvědavá na další kapču a dofám, že se jí dočkáme co nejdřív jasný!! 8-)

8 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 19. prosince 2010 v 23:03 | Reagovat

[7]: Ten Tom je tam správně, vždyť Draco a tom jsozu k nerozeznání a kort ze zadu :D

9 Radusch - ♥Your Affík♥ Radusch - ♥Your Affík♥ | Web | 20. prosince 2010 v 16:13 | Reagovat

skvělá kapča jako vždy, nemůžu se dočkat další... :) opravdu Liz a Draco a jejich romantická chvíle...kráása!! :-)  :-)

10 Pobertka Pobertka | Web | 21. prosince 2010 v 22:40 | Reagovat

Skvělý díl x))

11 Dadela-SB Dadela-SB | Web | 23. prosince 2010 v 15:37 | Reagovat

Mně se teda moc líbila a asi jsem promeškala minulou kapitolu, takže se jdu vrátit k té předtím. Jinak povedla se ti, opravdu, taky jsem nechápala, proč Draco byl osloven jako Tom. Jsem zvědavá na další, doufám, že jí zase nezmeškám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama