Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

8. Slza štěstí v neštěstí - část první

16. října 2010 v 17:45 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
"Nešahej na mě!"
"Neříkám, že ti odpouštím"
"Je to tak lepší? Myslím tím, je ti tepleji?"
***



Hned po Samanthině odchodu se Poppy přesunula k Elizabethině posteli a znovu jí podala stravu pomocí hůlky, tak aby její pacientka nemusela nic polykat. Ta už však měla pocit, že by jí to už nemuselo dělat problém, avšak ze všech těch předešlých událostí a vzpomínek ohledně Draca a Samanthy se nezmohla ani na slovo. Ošetřovatelka jí svlékla a vyměnila obvazy. Její dotek už Liz nebolel. "Hojíte se rychle, slečno Rosemanová. Jak to tak vypadá, budu vás moct pustit ještě dříve, než jsem se původně domnívala. Zatím vám sundám obvazy už na trvalo z hlavy a řeknu panu Malfoyovi, aby vám opatrně umyl a vysušil vlasy" po těchto slovech na Lizino tělo ošetřovatelka natáhla opět pyžamo a odešla, zanechávajíc tak drobnou brunetku v němém šoku: 'On mi bude mýt vlasy, ach bože! Bude se mě po tom všem, co mi způsobil nestydatě dotýkat!' zoufala si tiše v duchu.

Ani nad svým nespravedlivým osudem nestihla více dumat, poněvadž se najednou otevřely dveře ošetřovny a v nich se ocitla její noční můra - Draco Malfoy! Oči se jí rozšířily zděšením, ale žádné jiné emoce nenechala jinými cestami vyplavat navenek. Měla na paměti, že její ošetřovatelka je na doslech.

"Ach, pane Malfoy! Už vás očekávám!" zvolala žena v bílém plášti, jenž vyšla ze své kanceláře, aby zjistila, kdo na ošetřovnu vešel a zdalipak nepotřebuje pomoct. Příchozím byl k jejímu zjevnému potěšení již krátkou dobu očekávaný blonďatý chlapec. U Elizabeth tomu však bylo jinak. Její pocity v tu chvíli byly zcela opačné. Připadala si, jakoby se opět ocitla v pekle a všechno jí podvědomě rázem rozbolelo nanovo....

Draco se ve dveřích ošetřovny zastavil a nejdříve se zadíval pronikavým pohledem Elizabeth do očí. Viděl v nich nehorázný strach, smíšený se zoufalstvím a bolestí. 'Že už by si do pekla vzpomněla?' zaklel v duchu. Poté zaregistroval ošetřovatelku před sebou a pokynul jí na pozdrav mírným kývnutím hlavy, netušíc, co mu vlastně chtěla. "Promiňte, ale říkala jste něco, madam?" omluvil se zdvořile s milým úsměvem na tváři. "Jen, že s vámi potřebuji probrat vaší dnešní noční službu. Budu muset na chvíli odejít, ale do tří bych měla být zpátky. Mezitím umyjte Elizabeth vlasy. Víte jak?" zeptala se Poppy. Pouze zavrtěl hlavou, a tak pokračovala: "Už může sama chvilku sedět. Sednete si za ní a mezi nohy si dáte lavor s vodou a dál vám snad nemusím radit. Potřebný lektvar máte na nočním stolku. Kdyby něco pošlete mi patrona. Najde si mě", dokončila, rozloučila se a prošla kolem zkamenělého Malfoye. Osaměli, oba na sebe hledíc v naprostém úžasu nad ošetřovatelky právě vyslechnutým plánem.

Blonďák tedy popošel k Lizině posteli, dále z ní nespouštějíc oči. "Ahoj", pozdravil jí opatrně. Najednou se jí oči zaleskly potlačenými slzami a odvrátila od něj hlavu. Nechtěla se na něj ani podívat. Stále nechápala, jak jí mohl tak surově ublížit. Všiml si připraveného lavoru u nohou jejího lůžka a zmiňovaného lektvaru na jejím nočním stolku. "Pomohu ti se posadit, dobře?" optal se pro jistotu, pomalu se nad ní sklánějíc. Když už vkládal jednu ruku pod brunetčina záda, zaječela: "Nešahej na mě!" Nečekal to. Lekl se tak moc, až málem vyletěl z kůže, kdyby se to ovšem dalo.

Takovou reakci nepředpokládal ani v nejmenším. Myslel, že na něj bude křičet, jak ho z celé duše nenávidí, ale tahle její netečnost a zamlklost byla ještě mnohem horší. Zíral na Lizin mokrý obličej od stále řinoucích se potůčků horkých slz, jenž mu teď oplácel nahněvaný pohled. "Vypadni, nepotřebuju tvojí 'péči'", vyplivla na něj. "Do pekla. Liz, já ti nechtěl ublížit, věř mi!" snažil se obhájit, avšak bylo vidět, že mu nevěří ani slovo. Jen se mu krutě vysmála: "Nedělej ze mě debila, prosím tě! Samantha mi sama řekla, jak mě v tý pitomý koleji všichni nesnášíte!" Tím ho ranila na nejvyšší míru. Cítil, jak se mu srdce pomalu rozpadá na tisíce malých kousíčků. Nemohl jí říct, že on jí má rád, že by s ní chtěl kamarádit. Nesměl. Musel na ní jinak, jenže jak?

Nezbývalo mu nic jiného, než se jí otevřít. Jinak by ho mohla nahlásit a to by bylo zlé. Navíc by se o ní už nemohl starat, takže by jí tady těch pár posledních dní už nevídal a kdo ví, jak dlouho tady ještě bude... Při dřepl si k jejímu obličeji, hledíc jí chvilku do očí. "Liz, prosím, poslouchej mě teď chvilku, ano?" požádal Draco, avšak nečekal na odpověď, poněvadž její výraz nic takového nesliboval: "Nechtěl jsem ti ublížit. Všechno je Bellina práce, věř mi. Dala mi to svinstvo a nařídila mi, abych ti ho dal do pití. Myslel jsem, že to bude něco neškodného. Třeba, abys jen na hodinu dostala osypky nebo tak něco. Tohle jsem skutečně nečekal. Musíš mi věřit. Nikdy bych ti takhle nechtěl ublížit. Na důkaz toho se tu o tebe celou dobu starám. I když jsi byla mimo, byl jsem u tebe a hlídal tě." Najednou si připadal nenahraditelně prázdný a zlomený. Nevěděl, co víc by měl říci, aby jí přesvědčil o své nevině. Složil si hlavu na ruce, položené na jejím polštáři tak, aby se dál nemusela dívat na jeho ztrápený obličej.

Když se tak Liz dívala na člověka vedle sebe, najednou nemohla uvěřit, že jí před několika dny ublížila tatáž osoba. Připadal jí tak zranitelný, ale copak mu mohla jen tak odpustit? Ne, věděla, že to je zcela nemožné. Přejít vše jen tak, co se díky němu a Belle stalo, prostě nemohla. Avšak zas se o ní staral a to s...něhou. Tak co k sakru měla dělat. Po krátkých úvahách si řekla, že vše zatím nebude řešit a zkusí se k němu chovat stejně otevřeně, jako se choval on k ní. Nevěděla proč, ale v hloubi duše cítila, že by jí skutečně vědomě neublížil.

"Draco?" zašeptala po chvilce váhání opatrně Elizabeth. Oslovený zvedl hlavu a drobet vystrašeně se jí zadíval do okouzlujících zelenohnědých očí. "Neříkám, že ti odpouštím", pokračovala pomalu Liz: "ale ku podivu ti věřím. Cítím, že bys nikomu nechtěl tak moc ublížit, jak tomu bylo v mém případě. Můžeš mi tedy umýt hlavu. A neboj, neřeknu to na tebe..." Poté se pokusila sednout si, aby ho za sebe pustila, jenže byla ještě příliš slabá a tak se po pár centimetrech vyčerpaně svalila zpátky na postel.

Blonďatý chlapec chvíli nečině přihlížel Lizině neúspěšnému snažení, než mu plně došel význam všech jejích slov. Poté se bleskově postavil a ten večer už podruhé vložil svou ruku pod dívčina křehká záda a opatrně jí pomohl do sedu. Mezitím druhou rukou nahmatal lavor, a když si sedal obkročmo kolem Elizabethiných boků, tak daleko, že měla kolem sebe jen Dracova lýtka, umístil za její záda, mezi své nohy, onu nádobu.

"Ehm, ještě jsem nikdy nikomu hlavu nemyl, takže se předem omlouvám, kdybych ti snad nějak nechtěně ublížil" vykoktal najednou Draco a sáhl po své hůlce, aby naplnil lavor před ním, o který se Liz opírala. Byl totiž dostatečně vysoký. Poté hůlkou smočil i Elizabethiny vlasy. Mohl na nich oči nechat. Měla je nádherně hustý a dlouhý až do pasu. Když se jich však dotkl byly tvrdý, mastný a slepený dávno zaschlou krví. V tu chvíli ho pohltil neuvěřitelný pocit viny a do očí mu vhrkly slzy. Ještě, že k němu byla zády. Vzal lektvar z nočního stolku vedle lůžka a otevřel jej. Jeho čichové buňky zachytily nádhernou vůni jasmínu a vanilky. Tak se do ní zamiloval, že si najednou začal užívat ten pocit, když tu úžasnou sloučeninu měl na svých prstech, které ji vnášely do dívčiných vlasů. Mohl by jí mýt a laskat tu hnědou hřívu a pokožku hlavy celou noc a neomrzelo by ho to ani na minutu. Mastnota a špína po chvíli zmizely a nahradila jí jen hebkost a lesklost. Ani si v tu chvíli nedovedl představit Liziny pocity, avšak ty jeho byly v sedmém nebi. I když sám sebe zapřísahal, že už jí znovu nepodlehne.

Elizabeth se téměř neodvážila ani dýchat. Jen zkoprněle seděla opřená o lavor, který jí dělil od největšího démona v jejím životě, jenž jí ovšem teď přinášel svými doteky neuvěřitelné vlny rozkoše. Pokožka hlavy už jí totiž nějakou dobu pěkně svědila a mohla by se i vsadit, že začala pomalu, ale jistě zapáchat. Musela se ovládat, aby se pod každým jeho dotekem neroztřásla touhou. Bylo tomu již tak dávno, co se její kůže někdo tak láskyplně dotýkal. Ano, cítila tu lásku, sálající z jeho prstů. Nedala se přehlédnout. Byla jí najednou úplně plná a tak se neovladatelně roztřásla. 'Co to se mnou k sakru dělá?' ptala se zmateně sama sebe v duchu. Najednou jeho prsty ztuhly v pohybu. Přestala samým úlekem dýchat, došlo jí, že reakce jejího těla mu nemohla uniknout.

"Není ti zima?" zeptal se starostlivě Draco, doufajíc v zápornou odpověď. Nechtěl ještě přestat. "Trochu", zalhala pohotově Liz, přece mu nemohla říct pravdu, že za to chvění ve skutečnosti mohly jeho doteky. Ani nechtěla pomyslet na spoustu možností, jenž by se mu mohly vkráct do mysli. "Neboj, už jsem hotov", po těchto slovech smyl lektvar z jejích vlasů, vzal složený ručník z nočního stolku a zabalil je do něho ve stylu turbanu. Poté doval: "Za čtvrt hoďky ho sundám a usuším ti vlasy hůlkou. Teď odendám lavor a přidržím tě, ale snaž se sedět sama. Pak si tě o sebe opřu a počkáme nějakou dobu, než ručník z tvých vlasů vysuší přebytečnou vodu. Poté nám to sušení bude trvat kratší dobu" vysvětlil své opět zkamenělé posluchačce, v duchu pokračujíc: 'Navíc tě budu moct mít opět na své hrudi a cítit tvé teplo a okouzlující vůni tvých vlasů...'

Draco tedy jednou rukou podepřel pro jistotu Lizina záda a druhou odendal lavor na noční stolek. Ujistil se, že nespadne a poté opatrně uchopil Elizabethin trup oběma rukama a posunul si jí opatrně do náruče. Od jejího posledního jednoho slova ohledně její tělesné teploty nepromluvila jediné slovo, což ho děsilo.

Jakmile se Liz ocitla v jeho náruči, téměř se neodvažovala dýchat, bojíce se, že by tím porušila, už tak zvláštní a výjímečnou chvíli. "Je to tak lepší? Myslím tím, je ti tepleji?" zeptal se jakoby mimochodem, ve skutečnosti však toužil vědět, co si právě myslí. Malá část jeho srdce navíc prahla po znalosti jejích citů v danou chvíli, v pasti jeho náruče. "Ach, ano...Ehm, proč to všechno děláš Draco?" zeptala se, upírajíc pohled do jeho šedých, právě zmatených očí. Neušlo mu, jal měkce jeho jméno vyslovila... Musel se však hodně rychle vzchopit, donutit se odtrhnout pohled od jejích rtů, jenž ho přímo vyzývaly k ochutnání, jinak by došlo k něčemu, čeho by určitě později litoval. "Protože jsem ti ublížil a tohle je vykoupení, už jsem ti to dnes přece vysvětloval, ale klidně ti to zopakuji..." začal blonďák odpovídat, avšak Elizabeth ho přerušila: "Ne, to nemyslím. Ptám se, proč ubližuješ lidem kolem sebe, co ti nic neudělali? Proč šikanuješ slabší? Sam naznačila, že musíš, ale jsi už velkej chlap. Měl bys dokázat stát si za svým rozhodnutím, za tím, co chceš ty. Neměl bys skákat tak, jak Bella s Luciusem, společně s celou vaší rodinou, pískají" zadívala se mu hluboko do očí, při čemž ani nepostřehla, že má položenou ruku na jeho tváři. Jeho pohled se do ní vpíjel stejně intenzivně. "Nemluv už, prosím, vrtáš se do něčeho, čemu nerozumíš", snažil se to nádherné stvoření ve svém obětí Malfoy jednoduše odbít. Věděl, že by ho nepochopila. Navíc si právě vzpomněl na slib, jenž dal sám sobě. Měl si přece od téhle holky udržovat odstup, nešlo mu tedy na rozum, co tady v danou chvíli právě prováděl. "Ani nevíš, jak moc se právě mýlíš. Pochopila bych to až moc dobře..." zašeptala brunetka se sklopenou hlavou, opřenou o jeho hruť.

Po zbytek onoho večera, už ani jeden z nich nepromluvil. Vzájemně si užívali blízkost toho druhého v přesvědčení, že city, jenž s nimi v daný moment lomcovaly, ten druhý určitě neprožíval. Nakonec Liz usnula v Dracově náručí. Opatrně jí tedy sundal ručník z hlavy, uložil a odešel, zanechávajíc za sebou jen omamnou vůni, jenž Elizabet doprovázela v pohádkové říši snů.

Brunetka byla opět ve své vaně v koupelně, ovšem nebyla sama. Na krku jí líbaly hebké rty, zanechávajíc za sebou vlhkou cestičku něžnosti. Po těle jí hladily již tak známé ruce s dlouhými štíhlými prsty. Byla uvězněná v extázi naprostého štěstí, avšak vnitřně věděla, že nic netrvá věčně - ani tento sen....
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dadela-SB Dadela-SB | Web | 16. října 2010 v 18:32 | Reagovat

No tahla část se mi moc líbila a strašně se těším na další.Jinak je dobře,že Elizabeth Dracovi věří a snad se v nějakém pokračování dočkám potrestání Belly a Luciuse :-)

2 Verky Verky | Web | 16. října 2010 v 18:40 | Reagovat

nádhera, nádhera, nádhera :D normálně už sem se bála, že se spolu bavit nebudou a že něco další mezi nima nebude, ale vyvíjí se to dobře :D doufám, že to dají více dohromady a i pak na veřejnosti před ostatníma :D
jo a Draco mě mile překvapuje :D
takovýhle romantický kapitoly mám ráda :D už se těším na další sobotu :D :D

3 *Lady*Waterfallie* *Lady*Waterfallie* | Web | 16. října 2010 v 18:48 | Reagovat

Páni, tak tohle bylo vážně úchvatné *o*... Liz a Draco jsou pro sebe jako stvoření, jen to o sobě ještě nevědí... ale už tuší :))) Chudák Draco, už aby se to nějak vyřešilo... strašně se těším na další díl!!!!!! :D

4 Alex aff Alex aff | Web | 16. října 2010 v 21:03 | Reagovat

tak to se ti Verunko opravdu povedlo ! :) je to užasný :) :) docela lituju Draca - spíše te obvinuju źe :D si me proste k nemu nejakym  zááhadnym způsobem připoutala :D proste  sem si ho oblíbila :D a to hodně :D

5 Radusch - ♥Your Affík♥ Radusch - ♥Your Affík♥ | Web | 17. října 2010 v 12:01 | Reagovat

nááádhera...Jsem zvědavá,jak se to nakonec vydrží,přesně jste holky odhadly,jak bych to chtěla dál..Liz a Draco,ti dva byly pro sebe stvořeni! :-) A Draco se choval tak neuvěřitelně lidsky!Prostě tu povídku miluju!!! ;-)  :D honem další kapča!!! ;-)  :-)

6 Radusch - ♥Your Affík♥ Radusch - ♥Your Affík♥ | Web | 17. října 2010 v 12:01 | Reagovat

[5]: vyřeší!! :D

7 eli a latri eli a latri | Web | 29. října 2010 v 22:48 | Reagovat

téda konečně sem se dokopala k tomu abych to přečetla (vím že s větším zpožděním) :D ale přece...je to krásná kapitola....taková dokonale romantická!!! :D
na začátku sem se bála, že Liz s Dracem nebude mluvit a tak...ale sme ráda, že si to vyřikali.....a Draco mě nepřestává udivovat :D
už se moc těšim na další část kapči...takže Verů piš rychle ať mám co číst!!! 8-)

8 Lenina Lenina | 31. října 2010 v 17:24 | Reagovat

Kdy asi tak bude další kapitola? Tady ta povídka se vážně dobře čte :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama