Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

7. Strážní andělé a Lucifer - část pátá

2. října 2010 v 15:52 | Snapeova |  Oheň, led a růže
 "Takže kam máme namířeno, Severusi?"
 "Cože jsi?"
 "Po tobě to přeci rodiče nechtějí nebo ano?"
***



Severus se Samanthou strávil i další dva dny, které zbývaly do její návštěvy na ošetřovně. Většinou byla zavřená v ložnici a společně s ním se učila, aby se její myšlenky nemohly zabývat něčím jiným než učením se zameškané látky. Její modřiny mezitím úspěšně mizely a obličej už neměla oteklý. Občas jí Severus dotáhl do společenské místnosti. Musela si začít zvykat na lidi, jejich blízkost a doteky. Vše pro ni bylo těžké, měla strašný strach. Nejvíce z toho, že by se tam mohl ukázat Lucius, ale po tom nebylo ani vidu ani slechu.

Párkrát viděla Bellatrix, jenž po ní vrhala posměšné pohledy. Severus jí ve společenské místnosti téměř vždy držel za ruku, protože ona ho odmítala pustit. To jen pomáhalo rozšiřovat klepy o tom, že spolu začali chodit, avšak jim to bylo jedno. Snažili se všechny pohledy a řeči ignorovat. Sam vadilo, že do toho Severuse zatáhla, avšak byla mu vděčná za vše, co pro ni udělal a hlavně za to, že všechno tohle snášel. V některých klucích poznala její obecenstvo. Ti vždycky vyhledávali její pohled a mlsně se olizovali. Pak se smáli jako idioti, když zabořila hlavu do Severusova hábitu.

Poslední den, kdy měla Sam jít na ošetřovnu, jí Severus časně vzbudil a řekl jí, ať se oblékne, že si udělají procházku hradem. Nechtělo se jí, jenže věděla, že svůj strach musí překonat a to co nejdřív. Ublížil jí přece jen Lucius. Nesmí se bát všech. Došla se tedy osprchovat a nalíčila se, aby zakryla poslední téměř vybledlé modřiny. Severus jí také pomohl ohledně jejích snů a myšlenek kolem Luciuse. Poradil jí, ať si před spaním zkusí vyčistit a obrnit mysl. Kupodivu to vážně pomáhalo udržovat ty nejčernější myšlenky stranou. Oblékla si nejdelší sukni, jakou ve skříni našla a vzala si k tomu černý rolák. Pak byla připravená vyrazit. Ve společenské místnosti na ní pod schody čekal Severus a s ním i Draco. Přišla k nim, s úsměvem je pozdravila a rozhodně je oba vzala za ruku. Pomalu jí přestával vadit Dracův dotek, ale stále to nebylo ono. Vyděsilo jí, když se jí nečekaně dotknul. "Takže kam máme namířeno, Severusi?" otočila se na šéfa dnešní výpravy Sam, který jí řekl, že jako první se konečně půjdou nasnídat do Velké síně. Když byla na pokoji, tak jim vždy Draco něco donesl. Vydali se tedy na cestu na zmiňované místo. Připadalo jí jako věčnost, kdy tudy šla naposledy.

Když prošli dveřmi do velké síně, jež byla téměř prázdná, ozvalo se za nimi: "Podívejme se, koho to tu máme!" Zmijozelská trojice se otočila, zjišťujíc, že jejich rušiteli jsou samozřejmě Poberti. Draco otráveně protočil oči v sloup. "Nazdar Fletcherová, dlouho jsem tě neviděl", zaměřil se na ní James. "Aspoň, že tak", odpověděla oslovená, pokračujíc: "Byly to velmi klidné dny, když jsem se na tebe nemusela dívat." James se jen uchechtl a pronesl: "Nápodobně", dodávajíc jakoby mimochodem: "Slyšel jsem, že sis konečně vybrala", významně se zadíval na Severuse. "To víš, bylo to fakt těžké, ale už mám jasno", řekla falešně přesvědčivým tónem Sam: "Jsem tak nesmírně šťastná", zamrkala a měla co dělat, aby se nezačala smát.

"Oh, už vím, rozhodla jsem se...bude to Srabuuuuus", začal zase pištivým hláskem Sirius. Lítal v jedné z uliček dokolečka a vypadal při tom značně přitepleně. Sam nechápala, že mu nevadí dělat ze sebe blázna. Tohle jeho představení, však bylo neskutečně vtipné. Nejen, že doslova řvali smíchy Poberti, ale začala se smát i ona. Prostě už se neudržela. Smála se, až se za břicho popadala, což bylo poprvé po několika dnech, kdy se otevřeně a od srdce zasmála. V tu chvíli si připadala naprosto bezstarostně. Jakoby smích odplavil vše zlé. Sirirus se zarazil a vypadal jak zmoklá slepice. Myslel si, jak ji tím naštve a ona se mu místo toho směje. Jeho výraz rozesmál Sam na novo a brzy už jí z toho bolelo celé břišní svalstvo.

Všichni Poberti na Samanthu udiveně zírali. Nikdy ji neviděli se takhle smát. V té chvíli vypadala tak neskutečně lidsky a ne jako jedna ze smrtijedů. Od vstupu do Velké síně k nim dolehl další smích. Byl to tichý a pobavený smích. Ve dveřích stál Brumbál, který celou scénu pozoroval. "Pane Blacku, asi budu uvažovat o zřízení dramatického kroužku", pronesl s cukajícími koutky a s jiskřičkami v očích. Kamarádi osloveného chlapce se začali opět smát a on z toho byl chudák úplně mimo. Brumbál se pak mile usmál na Zmijozelskou trojici a odešel ke svému stolu. "Díky pejsku, dneska jsem se vážně pobavila", řekla směrem k Siriusovi Sam, otírajíc si slzy smíchu. Pak zanechala Poberty za sebou a společně se svými dvěma anděli se šla nasnídat.

Po snídani se vydali na bradavické pozemky. Za chvíli Severus zpozoroval u jednoho stromu, nedaleko jich tří, profesora Křiklana. Zatavil se se slovy: "Jděte chvíli sami, pak přijdu. Potřebuji se Křiklana na něco zeptat", se dočasně rozloučil se svými přáteli a odešel. Oba přikývli a pokračovali v cestě k jezeru. Draco vzal Sam nečekaně kolem ramen, tu takové nečekané gesto vylekalo, ale jinak jí to nevadilo. "Naschvál?" zeptala se. Blonďák věděl, co má na mysli: "Ano, chtěl jsem zjistit tvoji reakci. Už si na mě konečně zase začínáš zvykat?" upřel své pronikavé šedé oči na dívku po svém boku. "Jo, snažím se. Čim méně na celou tu událost myslím, a čím víc jí zastrkuji do nejtemnějšího kouta své mysli, tím je pro mě vše snesitelnější. Pokouším se neustále přesvědčovat, že šlo jen o příliš živý sen a jsem si jistá, že jednou tomu budu stoprocentně věřit", usmála se na něj brunetka. "Měl jsem chuť ho zabít, vlastně jí mám pořád. Bylo strašné, tě vidět v jeho moci, téměř bez špetky života. Nejhorší je, že se to všechno stalo jen kvůli mě", řekl se smutkem v hlase nejmladší Malfoy, dívajíc se do země. Sam se na něj otočila: "To není pravda, Draco. Nic ti nevyčítám, nemůžeš za to. Stejně tak můžu vyčítat sobě, že jsem ti ty poznámky nepřipomněla či jsem radši nedělala jiný úkol. Prostě se stalo. Už o tom nechci mluvit, a hlavně nechci slyšet nesmysly o něčí vině. Jsem vám dvěma nesmírně vděčná, že jste přišli včas. Nejdřív jsem si přála zemřít. Nevím, jestli ti to Severus říkal... Snažila jsem se pak i zabít." Draco na ní vykulil oči. "Cože jsi?" "Jo, u nás v koupelně byla sklenička, pořád mě pronásledovaly jeho pohledy a doteky. Vzala jsem jí a hodila s ní o zeď. Zmocnila jsem se jednoho z těch střepů, chystajíc si jím proříznout tepnu či žílu, avšak Severus přišel dřív než jsem vůbec něco stihla udělat. V té chvíli jsem na něj byla skoro naštvaná. Teď je tomu naopak. Díky vám jsem zjistila, že život má stále cenu, tudíž je naprosto k ničemu utápět se v sebelítosti a vzpomínkách. Nemám ponětí, co bych bez vás dělala. Jste jak moji strážní andělé", zasmála se Fletcherová.

Oba se posadili na trávu pod mohutný strom u jezera, mlčeli a vnímali zvuky přírody. "Draco, co tě trápí?" přerušila ticho najednou Samantha. "Cože?" vylekal se oslovený. "Vidím na tobě, že tě něco trápí,. Už to po všech těch letech poznám", konstatovala tmavovláska. "No, to nic není, vážně", zapíral tvrdošíjně světlovlasý hoch. "Já ti dám, že to nic není! Copak ty mi nevěříš?" ošívala se drobet dotčeně jeho kamarádka. "Sám vše pořádně nechápu Sam a nevím, jestli bych ti o tom měl říkat. Možná bych si vše měl nechat jen pro sebe", snažil se Malfoy zamluvit své starosti. "Právě jsi ještě víc rozdmýchal mou zvědavost, víš?" pousmála se povzbudivě jeho posluchačka. "Slib mi na svůj život, že to nikomu nepovíš, ani Severusovi", řekl najednou vyslýchaný zcela vážně. "Slibuji brácho, mě můžeš vždycky věřit" přikývla Fletcherová, už celá napnutá.

"No, vůbec se v tom prostě nevyznám," vzdychl si blonďák po chvilce rozmýšlení, kde by asi tak začal. "Tak dělej! Leze to z tebe jak z chlupaté deky. Vyklop to už.", pobídla Samantha svého kamaráda drobet netrpělivě. Draco si nešťastně skousl ret a začal s popisováním svého vnitřního rozbouřenýho světa: "Jsem zmatený. Netuším, jak se mám chovat k Liz či co k ní vlastně pociťuji. Pořád se ptám sám sebe: 'Mám se s ní bavit? Ano, ne? Mám se k ní chovat mile nebo tak jak doposud? Co bude lepší pro mě a co zas pro ni? Co k ní vlastně cítím? Je to nenávist, porozumění, kamarádství, touha či dokonce okouzlení? Jsem z toho na nervy. V hlavě mi víří tisíce myšlenek. Za těch několik dní, co jsem s ní sám na ošetřovně, jsem se k ní choval celou dobu milebez jaké koliv masky. Mohl jsem být v její přítomnosti naprosto přirozený a ona také. Chovala se ke mně jako bych jí snad nikdy v životě neublížil. Možná mi i začíná důvěřovat. Pak si zas však říkám, že bych se k ní měl chovat hnusně jako předtím a nesnášet jí, protože jinak budeme oba brzo mrtví. Jsem prostě v koncích Semi a nejhorší je, že mám strach. Hrozně se bojím, že zjistí, kdo jí všechno tohle způsobil. Třeba si vzpomene, že jsem jí to svinstvo do pití dal já. Bude mě pak nenávidět po zbytek života. Co potom budu dělat? Už nikdy nezískám zpět její důvěru. Neměl jsem to nechat zajít takhle daleko. Měl jsem jí dál nesnášet, bylo by to o tolik jednodušší", s lokty opřenými o vlastní kolena a s hlavou v dlaních čekal, až vše jeho posluchačka vstřebá. "Naprosto tvoje pocity chápu, Draco. Vím jaké to je být zmatený z vlastních citů a nevědět, jak se chovat." Oslovený zdvihl hlavu a tázavě se na svou kamarádku podíval.

Samantha se na něj jen usmála, zvedla se a podala mu ruku, aby mohl také opustit ještě vlhkou trávu. Poté se mu rozhodla trochu pomoct: "Nevím, co ti poradit Draco. Na jednu stranu ti chci říct, aby ses k Liz choval, jak ti radí srdce, ale na druhou stranu se od nás něco očekává. Všichni kolem nás chtějí, abychom se stali smrtijedy a v tom případě by jsme se neměli bavit s lidmi jjí podobnými." "Proč ty ses vlastně přidala k nám, Sam? K budoucím smrtijedům?" nadzvedl blonďák jedno obočí. Na tuhle otázku se chtěl zeptat už dlouho, poněvadž na své kamarádce viděl, jak moc jí to všechno někdy štve. Četl jí z očí touhu být normální holka a svobodně se bavit s kýmkoliv a o čemkoliv. Zvědavě se vyptával dál: "Po tobě to přeci rodiče nechtějí nebo ano?" "Ne", odpověděla tázaná, dívajíc se do země, pokračujíc: "Měla jsem důvod, proč se spřátelit s celou vaší partou a přidat se k budoucím smrtijedům. Na jednu stranu mě fascinuje černá magie a tak, ale začínám zjišťovat, že Voldemortovi nejde o nic jiného než o vraždění a získání moci nad světem. Myslela jsem, že chce něčeho dosáhnou, změnit naší zem k lepšímu a ne jen bezcílně zabíjet mudly a mudlovské šmejdy. Očekávala jsem od tak nadaného a geniálního kouzelníka trochu více a musím přiznat, že tohle poznání mě zklamalo, avšak i kdybych snad chtěla odejít, nemohla bych. Pokud bych tak učinila, zabila by mě celá naše parta nebo přímo on sám." "Tohle však nebyly jediné důvody, proč se k nám přidat či snad ano?" chytl mladý Malfoy Fletcherovou opět kolem ramen a přivinul si jí blíže k sobě. Chtěl jí tak dát najevo, že mu může říct cokoliv. "Ne Draco, ale dnes se mě na to, prosím, neptej. Ještě nejsem připravená sr někomu zpovídat. Vím, že tys mi své tajemství prozradil. Také ti své jednou povím, avšak až nastane správná chvíle." Jmenovaný věděl, že svůj slib dodrží, tak se na ní jen mírně pousmál a oba se vydali dál, majíc o čem přemýšlet. Za chvíli je dohonil Severus.

Zbytek dopoledne se všichni tři procházeli hradem. Kluci tak nutili Samanthu zvykat si opět na přeplněné, ale i strašidelně liduprázdné chodby. Když přišli do Velké síně na oběd, pocítila Sam potřebu utéct. Byla tam snad úplně celá škola a její malé dušičce z toho bylo trochu nevolno. Nakonec jí její dva strážní andělé dotlačili k jejich stolu. Nic nesnědla, díky staženému hrdlu úzkostí a stále se vystrašeně koukala po všech kolem, přesvědčujíc se, že jí nikdo neublíží.

Po obědě měla Samantha vyrazit na ošetřovnu. Kluci jí řekli, že by tenhle menší výlet měla absolvovat sama, přičemž náhle znervózněla. Když nebudou s ní, tak už jí nemá kdo chránit. Za každým rohem viděla potenciální nebezpečí. Rozeběhla se a doslova letěla rychlostí blesku bradavickými chodbami až na ošetřovnu. Rozrazila dveře a zůstala stát jak opařená. Scéna před ní jí vyrazila dech. U Elizabethiny postele byla Vanessa a obě se něčemu bezstarostně smály.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex aff Alex aff | Web | 2. října 2010 v 19:42 | Reagovat

vytisknu přečt znáš mě :D :D jinak u mě je dalsí část mé povídky Západ slunce

2 Verky Verky | Web | 2. října 2010 v 20:14 | Reagovat

O_O  O_O  teda nečekala bych, že se Draco takhle bude se svými city svěřovat, to mě fakt překvapilo :D ale mo se mi líbí jak se Sevem pomáhají Sam, je to od nich hezký :-D

3 Claire - sb Claire - sb | Web | 2. října 2010 v 20:59 | Reagovat

moc pěkně napsané, nechceš se u mě přihlásit do SONPovídku? :-)

4 eli&latri eli&latri | Web | 3. října 2010 v 1:53 | Reagovat

téda todle je rozhodně zajímavá část!!! :-D
je úžasný jak se o ní Sev s Dracem starají - když sem tudle část četla a byla hnedka na začátku tak mě došel název...a vy ste to tam pak vlasntě napsaly( strážní andělé) :-D
jinak už sem úplně zapomněla na Draca s Liz a jejich vztah - a tak mě to docela překvapilo, ale je dobře, že to Draco konečně někomu řekl!!! :D ale věřim, že je to vážně těžký dilema!!! :-D
no a k tomu se Sam a přidáním k smrtijedům - nejspíš vim o co tam pude...tak si počkám jestli se mi to potrdí 8-)
sem zvědavá jak bude s Liz, Van a Sam - jak se k sobě budou chovat a tak!!! :-D
takže šup už sem napjatá na další část!!! 8-)

5 Janka Sára SB Janka Sára SB | Web | 3. října 2010 v 9:08 | Reagovat

velmi pěkná povídka

6 Charlotte Charlotte | E-mail | Web | 3. října 2010 v 10:03 | Reagovat

veľmi sa teším na ďalšiu časť:)) :-)

7 sab.inQa93 sab.inQa93 | Web | 3. října 2010 v 10:32 | Reagovat

ahoj vrátila jsem se na blog. tak bych byla moooc ráda kdybychom se zase přátelily. odepiš na blog ju. zatim páááá :-)

8 Radusch - ♥Your Affík♥ Radusch - ♥Your Affík♥ | Web | 3. října 2010 v 12:11 | Reagovat

krásné,Draco je fakt milý...jak se Sm svěřoval!!!Kráásné :-) těším se na další

9 Dadela-SB Dadela-SB | Web | 3. října 2010 v 16:22 | Reagovat

Povedla se jako minulá :-),no jsem zvědavá,jak to bude pokračovat s Dracem

10 *Lady*Waterfallie* *Lady*Waterfallie* | Web | 3. října 2010 v 22:56 | Reagovat

Sev a Draco jsou prostě zlatí :))) moc hezká povídka :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama