Potterworld.blog.cz je i na facebooku. Připojte se zde a buďte informováni hned, jak přidám novou povídku :)
Připojte se do literární skupiny Fanfiction a vlastní literární tvorba (CZ/SK) na Facebooku, kterou jsem založila 22. září 2012.

2. Mučitel - část druhá

7. března 2010 v 19:07 | ♥♥Veronika♥♥ |  Oheň, led a růže
"Mají štěstí, že odešli. Jinak bych je všechny proklel!"
"Za tohle mi neděkuj, princezno moje"
"Sirrriusi, už mě postav, zvládnu to"
"Pokud vím, mladý muži, jste již zařazen do Nebelvíru"
***



Pohled na Liz v jeho moci, Draca úplně rozhodil. Nikdy před tím neměl při mučení takové pocity. Díval se na Lizino prohnuté tělo, jak kdyby byla na vrcholu rozkoše... Uvědomil si na co myslí a zatřepal hlavou. Tyhle nevítané myšlenky musel zahnat. Vždyť u jeho nohou leží jen zkroucená děvka. Nikdo jiný!

"Ne! Lizie!" zakřičel jako první Nick klekl si ke své sestřičce: "Pžestaň!" zahřměl na Draca, který byl, jak v transu, neschopen toho nechat. "Draco, to stačí," vložila se do situace Samantha. Ten pohled na bezmocnou dívku, zakletou v kletbě Crucio, Sam trhal na kusy. Navenek byla však dál chladná a neústupná.

Draco tedy sklonil hůlku, avšak velice nerad. Díval se na Nicka, který klečel u Liz a s téměř neslyšitelnými vzlyky jí objímal. Dracova oběť se ochable snažila nabrat dech, avšak to moc nešlo. Každý nádech i výdech jí strašně bolel. Uvědomila si, že má mokré tváře od vlastních tichých slz, avšak neměla dost síly na osušení.

"Ty kryso!" zaječel vztekle Sirius na zkamenělého Draca, stále zírajícího na dva nováčky u svých nohou. Oslovený se otočil po hlase. Věděl, že Black tou krysou mínil zjevně jeho: "Tak si říkej svým kamarádíčkům vyvrženče!" Bellatrix se zasmála Dracově dobře padnoucímu úsudku a zavelela: "Pojďme nebo propásneme zahajování a máme sebou přeci Vanessu..." Po jejích slovech se zbytek smečky mladých Smrtijedů vytratil jak pára nad hrncem.

"Mají štěstí, že odešli. Jinak bych je všechny proklel!" ulevoval si dál nakvašený Sirius. "To my všichni. Teď na to však není čas. Musíme vymyslet, jak dodáme sílu Liz, vždyť takhle slabá nedojde ani ke stoličce s Moudrým kloboukem! Na návštěvu ošetřovny už taky čas není..." přemýšlel nahlas Remus.

"Postarám se o to, neboj Lizie. Při zařazování budu stále s tebou. Něco už vymyslím," řekl Sirius, berouc slabounkou Elizabeth do náruče. "Sirriusi, děkuji," zašeptal křehký uzlíček kostí svému ochránci do ucha. "Za tohle mi neděkuj, princezno moje," zašeptal Black nazpátek a políbil svou nevěstu na čelo.

Naštěstí na Poberty stále čekal poslední z kočárů. Vděčně do něj nasedli, i když bylo značně obtížné se do prostoru pro pouhé čtyři osoby vejít. Bylo jich nyní šest. Liz byla schoulená v Siriusově klíně a ostatní se pohodlně usadili. Peter, jako jediný, dostal příležitost, procvičit si fyzičku během za kočárem. Samozřejmě se jí chopil. Nic jiného mu totiž nezbývalo.

Když dorazili k hradu, vstupní brána už byla zavřená, avšak jakmile vystoupali po schodech, otevřela se. Za ní je čekalo další nepříjemné překvapení...školnice Horridová! "Á Potter, Black, Lupin a Petigrew. Známá čtyřka průšvihářů! Pak tu vidím dva nováčky! Už máte stát v řadě dle příjmení, mažte! Všichni, ať už vás nevidím! Pak si to s vámi se všemi vyřídím! To vám garantuju, smradi malý, nevychovaný!" prskala školnice celá bez sebe rozčilením, až celá zrudls. Poberty nemusela pobízet dvakrát, upalovali pryč, co jim nohy stačili. Sirius si nedovolil moc běžet, poněvadž se nechtěl s Lizie natáhnout. Stále ji totiž pevně svíral ve své náruči.

Těsně před Velkou síní se všichni zastavili, aby se vypořádali s náhlým nedostatkem kyslíku a se zrychleným dechem. "Sirrriusi, už mě postav, zvládnu to," zaskřehotala Liz slabounkým hláskem, a tak Blacka jen přesvědčila o opaku: "Ihned na to zapomeň, nevěsto! Neopustím tě ani na minutku!" rozhodl rázně Sirius. Liz bylo hned jasné, že debatu na téma její samostatnosti v příštích několika hodinách tímto jednou provždy ukončil.

Po vstupu do již plné velké síně si šli Poberti sednout, kromě Siriuse s Liz. Ti zamířili k řadě nováčků, stojících čelem k profesorskému stolu. Za pár minut se Siriusovi podařilo najít abecední místo, jenž bylo jeho princezně určeno. Zaujal ho a stále svou Liz nesl. Nemínil ji dnes postavit na nohy. Věděl, kolik sil jí ta zpropadená kletba vzala.

"Pokud vím, mladý muži, jste již zařazen do Nebelvíru," oslovil Siriuse bradavický ředitel Albus Brumbál, kterému v očích hrály pobavené jiskřičky. Black si až teď všiml, že profesoru Brumbálovi zkrášlují dlouhý křivý nos zbrusu nové zlaté půlměsícové brýle. Až když si uvědomil, že jeho oblíbený profesor, a taktéž dosud nejlepší ředitel této kouzelnické školy, má už drobet své šedivé vlasy protkané úplně bílými pramínky, došlo mu, jaký úctihodný věk už musí tento čaroděj mít.

Profesorka McGonallagová přinesla před nové studenty stoličku, na kterou položila Moudrý klobouk. Poté se otočila k těm čekajícím, nervozitou přešlapujícím studentům čelem a řekla: "Poslechněme si náš Moudrý klobouk!" poté poodstoupila stranou.

Najednou se v klobouku objevila trhlina a nováčci vykřikli úžasem a úlekem zároveň. Zanedlouho pochopili, že ta trhlina jsou ústa. Moudrý klobouk začal zpívat, avšak tentokrát se jeho píseň od těch předchozích zcela lišila:
"Už jsem zažil ledacos, však starý Moudrý klobouk jsem.
Nemám rád lehkomyslnost a tak jsem přišel právě sem.

Proč tu jsem?
To a mnohem víc,
vám chci říct
v tento vzácný den.

Čtyři kouzelníci, jenž tuhle školu zakládaly,
Godrik Nebrlvír, Salazar Zmijozel, Rowena z Havraspáru a Helga ze Mrzimoru se jmenovali.

Vlastnosti jejich všichni znáte
a vy nováčci je za chvíli taktéž poznáte.

Tak mi dovolte, abych drobet přeskočil,
poněvadž je zde něco, co jsem po celý minulý rok říci snil.

Zakladatelé této školy tu žili v klidu a míru,
dokud se nezachtělo pročistit školu Zmiozelu.

Studenty z mudlovských rodin neuznával
a také to najevo dost dával.

Ostatním zakladatelům se to nelíbilo
a dosti je to zarmoutilo.

A tak koleje dle jména vznikly,
do kterých vás rozdělím během malé chvilky.

Ještě mě však vyslyšte
a to důležité si do notesů zapište.

Tento rok a několik příštích let
se úplně od kořenů změní náš svět.

Nebelvír a Zmiozel si odpustí své neshody
a v překonání zla si dají závody.

Otevřme náruč nové budoucnosti.
Zapomeňme na ta léta v minulosti."

Velkou síní se na pár dlouhých minut rozhostilo zaražené ticho, které narušovaly jen deštivé kapky bijící do oken Velké síně. Profesorka McGonallagová si odkašlala a zatím si rozbalila pergamen se seznamem jmen nových studentů. Až teprve tehdy si všimla, že se studenti srovnali do řady podle abecedy a tušila, že je to práce školnice Horridové.

--

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 eli&latri eli&latri | Web | 7. března 2010 v 19:39 | Reagovat

úžasný!!!! :-D povedlo se ti to a jenom sem čubrněla na píseň modrého klobouku - ta byla skvělá 8-) jinak chudák Liz!!! hmm Brumbál má nový blýle :-D a ajk tak koukám Filch se nezměnil :-D
tak a šup s další částí :-D už se těšim!! 8-)

2 Ronnie Crist Shan Ronnie Crist Shan | Web | 9. března 2010 v 16:05 | Reagovat

Máš nádhernej design :D

3 Dadela-SB Dadela-SB | Web | 9. března 2010 v 20:39 | Reagovat

Tak to jsi dobrá s tou písní,já bych to tak dobře nevymyslela,jen mi je líto Liz :-(

4 vladusQa vladusQa | Web | 10. března 2010 v 20:56 | Reagovat

awooj na mojom blogíísku ja dôležitá správa tak si ju prečíítaj :)

5 verky verky | Web | 13. března 2010 v 19:46 | Reagovat

moc hezký :-D docela bych takhle chtěla vidět Siriuse :D  a Petra jak běží za kočárem :D
a ta písnička moudrýho klobouku je fakt pěkná :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama